Již v roce 2014 se kanadský vepřový průmysl zavázal, že do roku 2024 ukončí používání individuálních kotců pro březí prasnice. Z jednání zainteresovaných stran, tj. NFACC a Kanadské rady pro vepřové maso uskutečněném v loňském roce však vyplynulo, že požadavek na skupinové ustájení březích prasnic bude nejspíš o pět let odložen, respektive do roku 2029.
Podle Národní rady pro péči o zvířata na farmě (NFACC) je až 70 % prasnic v Kanadě (což je od roku 2019 téměř 900 tisíc zvířat ročně) ustájeno v individuálních kotcích často celé čtyři měsíce březosti. Taková chovatelská praxe je podle tamních zastánců práv na ochranu zvířat naprosto nepřijatelná a poukazují přitom na významný posun životních podmínek zvířat v evropských chovech prasat.
Zemědělský průmysl argumentuje tím, že farmáři mají přesnou kontrolu nad příjmem krmiva každé z ustájených prasnic, u nichž současně nemůže docházet k šarvátkám. Minimální velikost kotců zvyšuje koncentraci prasnic ve stáji, což přináší úsporu nákladů.
Naopak odpůrci v tomto systému vidí zásadní nesoulad mezi behaviorálními potřebami zvířete a prostředím, v němž jsou prasnice chovány. Kromě zjevných stereotypních reakcí poukazují i na to, že prasnice mohou dále trpět otlaky, ale i zvýšenou lámavostí kostí v důsledku oslabeného svalstva z nedostatku pohybu.
Počáteční rozhodnutí NFACC o postupném ukončení individuálního ustájení březích prasnic bylo do značné míry založeno na vědeckých důkazech. Výčet hlavních negativních aspektů standardně používaného ustájení zahrnoval omezení schopnosti prasnic pohybovat a chovat se přirozeně, což vyvolává neklid, a tím samozřejmě i stres. Prosazovanému skupinovému ustájení prasnic velkou měrou napomohl také sílící tlak veřejnosti. Například z průzkumu v roce 2013, zveřejněného společností Humane Society International – Canada, vyplynulo, že 84 % dotázaných Kanaďanů podpořilo zákaz individuálního ustájení březích prasnic.
Z loňského jednání zástupců NFACC a Kanadské rady pro vepřové maso vyplynulo, že farmáři nemohou dodržet termín do roku 2024. Důvodem jsou zejména vysoké náklady na přestavbu ustájení, nedostatek zkušeností i pracovníků specializovaných na stavby pro živočišnou výrobu. Producenti vepřového masa současně upozorňují, že o optimálním způsobu převedení prasnic do skupinového ustájení stále existuje „spousta neznámých“.
Zbývá také dodat, že ani po slibovaných pěti letech nemusí být termín zákazu individuálního ustájení březích prasnic konečný, protože není právně vymahatelný.*
