V chovu prasat dominuje konvenční uzavřený systém s betonovou a roštovou podlahou. Tento produkční systém se však stává společensky méně přijatelným. Společenské zájmy o dobré životní podmínky zvířat vedou k prosazování alternativních systémů, které jsou oblíbené u spotřebitelů, ale mají své kritické body.
Existuje široká škála alternativních produkčních systémů, které jsou obecně více orientovány na welfare a kvalitu zvířat než konvenční chovy. Venkovní chov prasat umožňuje prasatům venkovní přístup, kontakt se zemí a rostoucími rostlinami.
Počet prasat v těchto systémech se velmi liší, od méně než 10 do více než 10 000 prasnic. Na dané farmě mohou mít všechna nebo jen některá prasata přístup ven (například chovná nebo rostoucí prasata), zatímco zbytek prasat může být chován na roštech nebo podestýlce. Všechna prasata nemusí být nutně chována na podestýlce v rámci dané farmy. Velká rozmanitost je také v použité podestýlce (sláma, piliny, seno atd.).
Koncept dobrých životních podmínek zvířat je složitý. Welfare zvířat označuje psychický stav jedince ve vztahu k jeho vnitřnímu a vnějšímu prostředí. Tento stav se mění podle toho, jak zvíře situaci vnímá.
Pro hodnocení dobrých životních podmínek zvířat byly ve Velké Británii navrženy následujících principy, souhrnně pojmenované „Pět svobod“:
Krmivo je prasatům distribuováno v různých formách (moučka, granule, tekuté krmivo), v neomezeném nebo omezeném množství v konkrétních časech určených chovatelem. Existuje jen málo rozdílů ve způsobu distribuce krmiva mezi konvenčním a alternativním chovem. Příčiny stresu z nedostatku krmiva jsou stejné, tj. nedostatečná délka koryta nebo nedostatečné množství krmiva.
Pro ekvivalentní růstový výkon však zvířata chovaná venku spotřebují v průměru více krmiva než zvířata chovaná uvnitř, a to kvůli větší aktivitě a zvýšenému výdeji energie v důsledku nižších teplot okolí, zejména v zimě. Při stejném množství krmiva nemusí být pokryty potřeby prasat chovaných venku a mohou vznikat fyziologické a behaviorální stresy.
Následující parametry vyžadují pozornost v alternativních zemědělských systémech:
Potřeba vody se liší podle fyziologického stadia zvířete, ale také podle podmínek prostředí. Pouze trvalý přístup k pitné vodě může po celou dobu uspokojit fyziologické potřeby každého prasete v závislosti na rizikových situacích, jako je horko nebo nemoc. Zejména v rozsáhlých konvenčních systémech může být problémem dostupnost pitné vody.*
Více si přečtete ve Farmáři č. 8/2022
