Začátek konce chovu kožešinových zvířat u nás

Více než devadesátiletou historii chovu kožešinových zvířat, kterou u nás dovozem stříbrných lišek z Kanady v roce 1924 odstartoval J.V. Kincl, ukončila novela zákona na ochranu zvířat proti týrání. V srpnu podepsaný legislativní rámec s sebou přinesl i vyvlastnění desítky prosperujících rodinných farem s chovem masožravých kožešinových zvířat. Je jen otázkou času, kdy se u nás zakážou chovat za účelem produkce kožek i zbývající kožešinová zvířata.

Zlom bezmála třicetileté zlaté éry tohoto nového perspektivního odvětví agrárního sektoru po roce 1990 přivodilo snížení cen za kožky a zvýšení výrobních nákladů. Další část tuzemských farem s chovem norků a lišek zavřely  požadavky vyhlášky č. 208/2004 o minimálních standardech na ochranu zvířat, které nabyly platnost od roku 2013. Posledních asi sedm farem převážně rodinného typu byly pod kontrolou státních dozorových orgánů a dodržovaly všechny související předpisy, respektive zákony č. 166/1999 (o veterinární péči) a č. 246/1992 (na ochranu zvířat proti týrání), ale i nařízení Rady č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
„Zkušenosti se zákazem chovu kožešinových zvířat v jiných evropských zemích jasně ukazují, že došlo pouze k přesunu chovů jinam. Navzdory probíhající kampani proti chovu kožešinových zvířat se totiž nedaří zvyšovat oblibu umělých kožešin. Pravé kožešiny jsou stále žádané. Zákon trhu je nekompromisní. Existuje-li poptávka, bude i nabídka. Nebude-li u nás, bude jinde. K třeskuté radosti nad zrušením chovů kožešinových zvířat tak není vůbec žádný důvod. Propásli jsme příležitost. Mohly se zpřísnit podmínky pro farmy, zrušit nekvalitní chovy a certifikovat ty kvalitní, tak jako to udělaly Finsko a Dánsko. Česká republika, podobně jako některé jiné státy Evropy, jen nechce mít s chovem kožešinových masožravých zvířat nic společného. Ať jsou chována někde od nás hodně na východ. Nebo třeba i u nás, ale ilegálně, hlavně že nebudou nikomu na očích. Zcela absurdní ale je, že dovoz pravých kožek zakázán nebyl. Stále je totiž potřebujeme. Přitom šmahem zlikvidujeme prosperující české firmy a dáme prostor firmám zahraničním,“ uvádí ve svém komentáři Ing. Eliška Stejskalová z Českého svazu chovatelů, z.s.
Více se dočtete v říjnovém čísle časopisu Náš chov.