Zásady a doporučení pro krmení krav stojících na sucho

Krávy dojných plemen skotu jsou i v době stání na sucho velmi důležitou kategorií, neboť výrazně citlivěji reagují na všechny změny vnějšího prostředí, zejména pak na kvalitu a složení celkové krmné dávky. Nedostatky ve výživě (kvantitativní i kvalitativní) v kombinaci se stupněm březosti a nevhodnými zoohygienickými podmínkami působí na organismus zvířat stresově a imunosupresivně. Bývají pak častou příčinou produkčních onemocnění zvířat se všemi negativními dopady.

Způsob krmení krav stojících na sucho často představuje velmi závažný problém, neboť při nerespektování fyziologicko–nutričních zásad chovatelem si přivodí celou řadu problémů v poporodním období. Nejde jen o rizika nežádoucího ztučnění zvířat, přes těžké porody až po těžké produkční choroby a s tím související produkční a ekonomické ztráty. Pro optimální využití genetického potenciálu musí být k dispozici všechny potřebné živiny v požadovaném množství a poměru (Coleman a Moore, 2003). Zvláštní pozornost je nezbytné věnovat minerální výživě a poměru kostitvorných prvků. Nejdůležitějším a nejlevnějším zdrojem živin a energie v krmných dávkách přežvýkavců zůstávají kvalitní objemná krmiva, která nejvíce rozhodují o produkci, zdravotním stavu, reprodukčních ukazatelích a celkové ekonomice chovu.

Nutriční požadavky

Představujeme fyziologická specifika a nutriční požadavky na krmiva a krmnou dávku pro krávy stojící na sucho:

Suchostojné krávy jsou dojnice v závěrečné fázi březosti (v průměru 6–8 týdnů před očekávaným porodem). Toto období je klíčové pro regeneraci mléčné žlázy a přípravě na další laktaci. Zkrácení doby stání na sucho způsobuje v následné laktaci pokles produkce mléka až o 30 %. Toto období vyžaduje specifickou a plně vyváženou výživu k udržení správné tělesné kondice (BCS 3,0–3,25) a optimální výživný stav. Krmné dávky v první fázi zaprahnutí by měly mít nižší koncentraci energie (˂ 6,0 MJ NEL v 1 kg sušiny), nižší obsah škrobu a dostatečný podíl hrubé vlákniny v sušině krmné dávky. Zvířatům by měla být věnována zvýšená individuální péče. Celé období stání na sucho je obvykle rozděleno do dvou časových úseků:

1. Fáze stání na sucho (60.–20. den před porodem)
2. Tranzitní období (příprava na porod) zhruba 2–3 týdny před porodem, kdy je nezbytné provést úpravu krmné dávky, zvýšit koncentraci energie a připravit bachorovou mikroflóru a papily na živinově bohatší krmnou dávku, aby došlo k její adaptaci a nedocházelo po porodu k bachorovým dysfunkcím. Technika krmení dojnic obecně, tedy i v době stání na sucho, musí vždy vycházet z fyziologických požadavků zvířat. Je vhodné upozornit, že v případě přežvýkavců musíme zohlednit skutečnost, že krmíme vlastně dva subjekty v jednom celku, tedy bachorovou mikroflóru (pro průběh mikrobiální degradace a bachorovou fermentaci) a vlastní zvíře (post ruminální trakt).

Základním požadavkem proto je:  

• správná koncentrace a poměr živin v krmné dávce
• optimální struktura krmné dávky (TMR) pro zabezpečení fyziologických funkcí
• adlibitní přístup ke krmné dávce
• adlibitní přístup k napájecí vodě
• vysoká nutriční a hygienická jakost krmiv (nesmí být mikrobiálně ani fermentačně narušená, kontaminovaná nebo aerobně nestabilní)
• zabránění separaci jednotlivých krmiv v TMR
• vysoká chutnost a stravitelnost organických živin
• optimální obsah sušiny směsné krmné dávky (48–55 %).

Požadavky na krmnou dávku

Pro posouzení vhodné krmné dávky pro na sucho stojící plemenice je důležité posouzení struktury směsné krmné dávky. Z hlediska správné funkce bachorového metabolismu a také příjmu sušiny TMR je nezbytné sledovat obsah a podíl frakcí hrubé vlákniny – NDF a ADF. V této souvislosti je vhodné upozornit, že dojnice dokáže denně vyprodukovat v bachoru 3–5 l kyseliny octové, 1,5–3 l kyseliny propionové a 1–1,5 l kyseliny máselné. Z krmné dávky bohaté na obsah hrubé vlákniny (což je příklad krmných dávek u krav stojících na sucho) vznikne větší podíl kyseliny octové, zatímco podíl kyseliny propionové se sníží. Poměr bachorových těkavých mastných kyselin (C₂:C₃) se rozšíří na hodnotu 4:1. Tyto těkavé mastné kyseliny jako produkt bachorové fermentace slouží jako zdroj energie. Pokud je potřeba zvýšit obsah NDF v krmné dávce, lze možné použít seno, nebo fyzikálně upravenou krmnou slámu.  Krmná sláma by měla být přednostně štípána, nestačí jen úprava řezáním, neboť má menší měrný povrch a je hůře v bachoru degradována. Struktura krmiv je důležitá nejen z hlediska salivace, ale také ruminace (přežvykování) a tím zabezpečení stability bachorového prostředí. Aby se omezila nežádoucí separace, doporučuje se délka řezanky mezi 2–5 cm, aby se stimulovalo přežvykování. Krmná sláma má vyšší obsah ligninu než seno, což podle Hujtense (2002) významně podporuje přežvykování a salivaci. Obsah sušiny TMR ovlivňuje celkový příjem, a proto se doporučuje denně sledovat obsah sušiny tak, aby se pohyboval v optimálním rozmezí 44–55 %. Vliv obsahu hrubé vlákniny na trávení v bachoru je patrný z tabulky 1.

Z tabulky je zřejmé, že z krmiv, resp. směsné krmné dávky bohaté na škrob (vyšší podíl jadrných krmiv, kukuřičné siláže s vysokým obsahem škrobu, siláže mačkaného zrna kukuřice) se v bachoru tvoří vyšší zastoupení kyseliny propionové, čímž se zužuje poměr bachorového podílu kyseliny octové : propionové na poměr 2:1, což je pro metabolismus zaprahlých krav nežádoucí. .... .....

Literatura je k dispozici u autorů.

Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.,

doc. Dr. Ing. Zdeněk Havlíček,

MVDr. Ing. Jan Dvořáček*,

Ing. Zdeněk Vala **,

Ing. Jan Pazdera, Ph.D.***

Mendelova univerzita v Brně;

*SOS Skalice n. Svitavou, s.r.o.;

**Bonagro, a.s. Blažovice;

***KWS Osiva, s. r. o.

Celý článek autorů najdete v týdeníku Zemědělec 35/2026.