Komu na zvířatech záleží, je si vědom toho, že ta objemná krmiva nemohou být jen tak ledajaká. Musí jich být nejenom dostatek, ale musí odpovídat i kvalitou. V posledních letech je na mnoha místech problémem už samotné vypěstování dostatečného množství biomasy: Někde nepřejí klimatické a půdní podmínky, jinde zaúřadují choroby či škůdci.
Představovat vojtěšku, nebo přesněji tolici vojtěšku (Medicago sativa), která je zástupcem čeledi bobovitých, se nemusí. Ale ani označení chráněna proti chorobám a škůdcům.
Mezi závažné patogeny patří třeba ty, které způsobují krčkové hniloby. Toto onemocnění redukuje počet stonků a schopnost rostlin skladovat sacharidy, což nejen snižuje výnosy, ale také omezuje přezimování.
Hodily by se tedy nějaké geneticky rezistentní odrůdy vojtěšky. Příbuznými jsou Medicago truncatula, jehož listy produkují malé, antimikrobiální proteiny, kterým se říká defenziny. Podle vědců sice i vojtěška dokáže vytvářet defenziny, které byly s úspěchem používány např. k ochraně rostlin brambor proti houbovým chorobám. Nicméně, defenziny z vojtěšky, špěnátu a rajčat, které vědci testovali, buď neomezovaly rozvoj patogenů způsobujících krčkovou hnilobu, nebo měly jen omezenou aktivitu. Vědci potřebovali najít defenziny, které by dovedly inhibovat více patogenů - hub a bakterií – a do tohoto požadavku jim perfektně zapadl Medicago truncatula.
Chov skotu je hlavním zdrojem obživy a příjmů mnoha malých chovatelů v různých koutech světa. Jejich farmy jsou často lokalizovány na nepříliš úrodných půdách, což nejenom snižuje produkci mléka a masa, ale také může zvyšovat negativní vliv chovu skotu na životní prostředí. Až do nedávna byly trávy rodu Brachiaria považovány spíš za takové „odstrčené sirotky“, kterým se nedostávalo investic na výzkum. Avšak povědomí o jejich potenciálu pro zvýšení produktivity a příznivosti k životnímu prostředí se již rozneslo nejen mezi specialisty na produkci pícnin v tropických oblastech. Na příklad když se v jedné ze studií zjistilo, že B. humidicola je mistrem ve snižování oxidu dusného, který je silným skleníkovým plynem uvolňujícím se z půdy při ukládání moči skotu.
Tvorba semen nepohlavní cestou, nazývaná apomixie, je klíčem k vývoji nových odrůd plodin pro široké spektrum využití. Plodiny, které se rozmnožují prostřednictvím apomixie, si uchovávají stejné vlastnosti po generace. V podstatě jsou v nich „uzamčeny“ vyhledávané vlastnosti, jako je odolnost vůči suchu či vysoká nutriční hodnota. To je obrovská výhoda proti rostlinám, které se rozmnožují pohlavně a nedovedou tak požadované vlastnosti spolehlivě předat následujícím generacím.
Tradiční metody šlechtění rostlin využívají několik komplexních technik. Jednou z nich je pěstování rostlin až k produkci semen a následné studium těchto semen pod mikroskopem, aby se určilo, zda se rostliny množí pohlavně či nepohlavně. Další zahrnuje odstranění rostlinného zárodku a provedení podobných analýz. Obě tyto techniky vyžadují mnoho týdnů práce, špičkové specialisty a samozřejmě tomu odpovídající financování.
Šlechtitelé trav u rodu Brachiaria oceňují schopnost apomixie také z hlediska prospěšnosti pro malé farmáře s limitovanými zdroji investic. Nové odrůdy trav, které produkují dostatek semen se stále stejnými vlastnostmi, jako má mateřská rostlina, může eliminovat potřebu nového osiva pro každý výsev.*
S využitím zahraničních materiálů připravila Ing. Anna Martinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 3/2021.
