Zemědělství bez dotací: kdo obstojí?

Výzva německého uskupení Kronberger Kreis otevřela zásadní otázku: jakou podobu zemědělství by si Evropa skutečně vybrala, kdyby o jeho rozmístění a výrobním zaměření rozhodovaly především tržní výnosy? Autoři studie Mehr Markt in der Landwirtschaft, zveřejněné v říjnu 2026, požadují ukončení národních podpor a postupné vyřazení evropských přímých plateb. Současně prosazují omezení byrokracie a zvláštních soutěžních pravidel. Cílené zásahy při selhání trhu, například v ochraně přírody, přitom připouštějí. Lze nad tím uvažovat?

Mediální zkratka o zrušení všech dotací tak potřebuje podstatné upřesnění. Stiftung Marktwirtschaft

Stejně důležité je rozlišovat mezi plošnou příjmovou podporou, platbami spojenými s určitými sektory, kompenzacemi přírodního znevýhodnění a úhradou konkrétních environmentálních či welfare závazků. Zrušení samotné základní platby na hektar by mělo jiné důsledky než souběžné ukončení podpory pastvy, investic a péče o krajinu. Následující úvaha proto popisuje možné mechanismy a rizika reformy, nikoli výsledky modelového propočtu.

Peněžní toky podniků

První dopad by se pravděpodobně projevil v peněžním toku podniků. Náklady na zaměstnance, krmiva, energie, pacht a splácení stájí by nezmizely společně s dotací. Výpadek stabilnější části příjmů by mohl vést k odkládání investic, omezení výroby nebo k ukončení některých činností. Citlivé by byly zejména zadlužené podniky, které modernizovaly za dosavadních podmínek. O schopnosti přežít by tak vedle výrobní efektivity rozhodovaly také rezervy, vlastnictví půdy a okamžik, kdy podnik investoval.

Právě půda představuje jeden z nejsilnějších argumentů pro reformu. Studie publikovaná v roce 2026 v časopise Land Use Policy odhadla, že se v České republice v letech 2006–2022 přibližně 23,5 % plateb SAPS a greeningu promítalo do vyššího pachtovného. Část podpory tedy prostřednictvím nájemného získávali vlastníci půdy. Jde o odhad pro konkrétní období a vybrané platby, nikoli o univerzální podíl všech dotací. ScienceDirect

Omezení plateb by proto mohlo postupně zmírnit tlak na pachtovné a usnadnit přístup k půdě. Pokles by však nemusel být okamžitý ani odpovídat celé odebrané podpoře. Záleželo by na smlouvách, místní konkurenci a dalších možnostech využití pozemků. Pachtýř by mohl přijít o platbu dříve, než by vyjednal nižší nájem. Případné zlevnění půdy by navíc pomáhalo zájemcům o její nákup, ale u zadlužených vlastníků by mohlo oslabit hodnotu úvěrového zajištění.

Rozdílné dopady lze očekávat mezi jednotlivými chovy. Názorný příklad poskytuje irský Teagasc: podle konečných výsledků National Farm Survey za rok 2024 odpovídaly přímé platby u podniků zaměřených na chov krav bez tržní produkce mléka přibližně 129 % rodinného farmářského důchodu, u ovčích farem 102 % a u mléčných podniků 22 %. Nejde o podíl na tržbách; tento důchod představuje odměnu za rodinnou práci, řízení a vlastní kapitál. Údaje nelze přenášet na celou EU, ukazují však, jak rozdílnou úlohu může podpora plnit. teagasc.ie

U chovů masného skotu a ovcí by širší ústup podpor mohl urychlit omezování pastvy tam, kde její výnosy nepokryjí náklady. Pokud by současně zmizely platby za přírodní znevýhodnění, rostlo by riziko opouštění obtížně obhospodařovatelných ploch. V příznivějších oblastech by naopak mohl převládnout tlak na intenzivnější využití půdy. Environmentální výsledek by proto nebyl automaticky příznivý: nižší počet zvířat v jedné oblasti může doprovázet úbytek cenných pastevních stanovišť nebo přesun produkce jinam.

Chovatelé dojeného skotu by pravděpodobně vedle ztráty příjmové podpory řešili návratnost dlouhodobých investic. Úspory z lepší reprodukce, zdraví stáda či využití krmiv mají své hranice a nelze jimi okamžitě nahradit každý výpadek.

U specializovaných chovů prasat a drůbeže bez významnější půdní základny by se samotné zrušení přímých plateb projevovalo méně přímo. Úplné ukončení investičních, welfare a dalších podpor by však změnilo i jejich ekonomiku. Vývoj cen obilovin a krmných směsí by představoval další, předem nejednoznačný vliv.

O kolik by se zvýšily ceny?

Nelze předpokládat, že výpadek dotací automaticky zaplatí odběratel vyšší výkupní cenou. Jestliže by pokles evropské nabídky nahradily dovozy, prostor pro zdražení domácí suroviny by byl omezený. Při obtížně nahraditelné nabídce by ceny naopak růst mohly. Výsledek by závisel na komoditě, poptávce a obchodních podmínkách. Samotné zrušení plateb navíc neznamená zrušení cel ani dovozních kvót. Spotřebiteli proto nelze slíbit plošné zlevnění a zemědělci automatické posílení vyjednávací pozice.

Právě zásobování a rozdílné podmínky výroby stojí v centru prvních reakcí. Bauernbund Brandenburg ve stanovisku z 24. října 2026 odmítl představu, že otevřené trhy dostatečně nahradí domácí produkční základnu. Jeho místopředseda Jens Gerloff upozornil na bezpečnost dodavatelských řetězců a na konkurenci výrobců s odlišnými sociálními a ekologickými podmínkami. Jde o stanovisko profesního sdružení, které hájí zájmy rodinných farem, nikoli o důkaz nevyhnutelného nedostatku potravin. bauernbund-brandenburg.de

Obě strany tak zdůrazňují jiný rozměr odolnosti. Obchod pomáhá vyrovnávat regionální výpadky a rozkládat riziko mezi dodavatele. Zachovaná domácí výroba zase poskytuje kapacitu pro případ narušení dovozu. Zvláště v chovu skotu nelze zlikvidované stádo a ztracené zázemí rychle obnovit. Potravinovou bezpečnost proto nelze ztotožnit s maximální soběstačností v každé komoditě, ale ani posuzovat pouze podle nejnižší aktuální dovozní ceny.

Zkušenosti z Nového Zélandu

Zkušenost s výrazným omezením podpor existuje na Novém Zélandu. OECD popisuje tamní reformy druhé poloviny osmdesátých let jako součást širší liberalizace ekonomiky, kterou doprovázely také programy restrukturalizace dluhů a pomoci při odchodu z odvětví. Veřejná role nezmizela: přetrvalo financování výzkumu, biologické bezpečnosti a dalších společných služeb. Pro Evropu je to podnět k debatě o změně nástrojů, nikoli jednoduchý návod k převzetí odlišného výrobního modelu. OECD

Významné by bylo také to, zda by reforma proběhla skutečně společně. Pokud by evropské platby ustoupily a nahradily je rozdílně štědré národní programy, mohla by se soutěž mezi zemědělci částečně změnit v soutěž veřejných rozpočtů. Pro české prvovýrobce by proto byla zásadní předvídatelná pravidla pro celý jednotný trh.

Budeme téměř jistě pokračovat

K plošnému zrušení podpor přitom současná evropská jednání nesměřují. Rada EU přijala 26. října 2026 částečnou vyjednávací pozici k zemědělské politice po roce 2027, která počítá s pokračováním a cílenějším nastavením podpor. Komise navrhla vyčlenit přibližně 300 miliard eur na příjmová a krizová opatření; konečné financování zůstává předmětem rozpočtových jednání. Německá studie je tedy radikálním příspěvkem do diskuse, nikoli oznámením schváleného konce plateb. Consilium

Smysluplná reforma by měla jasně určit, které podpory pouze udržují neefektivní struktury a které platí za služby, jež tržby za mléko, maso či obilí neodměňují. Jestliže společnost požaduje zachování pastvy, péči o krajinu nebo welfare nad zákonný rámec, musí být zřejmé, zda tyto náklady uhradí zákazník, veřejná objednávka, nebo samotný chovatel. Postupný ústup plošných plateb by mohl vytvořit prostor pro podnikavější zemědělství. Náhlé odebrání podpor bez úpravy ostatních podmínek by však mohlo vybrat spíše podniky s nejsilnější finanční rezervou než ty, které nejlépe naplňují evropské představy o zemědělství.

Zrušení plošných zemědělských podpor by mohlo omezit deformace trhu a posílit tlak na efektivitu. Současně by však prověřilo životaschopnost řady podniků, zejména chovů přežvýkavců v méně příznivých oblastech. Rozhodující by nebyla pouze výše odebraných plateb, ale také rychlost změny, podoba evropských pravidel a ochota trhu zaplatit za to, co dnes spolufinancuje veřejný rozpočet.

Upozorňuji, že jako autor této úvahy nejsem specialista na zemědělské dotace. Jde spíše o navození diskuse.

Článek vznikl za pomocí AI při vyhledávání zdrojů.