Přestože první atak ptačí chřipky v domácích komerčních chovech drůbeže je již pod kontrolou, Státní veterinární správa apeluje na nutnost stálé prevence a důsledné dodržování zoohygieny v chovech. Zdvižený prst nabádající chovatele k obezřetnosti je zcela logickou reakcí na současnou nákazovou situaci v Německu, kde se v souvislosti s nebezpečnou nákazou muselo ve dvou chovech kachen utratit na 380 000 ptáků.
Jsou to již dva roky, co byl na našem území zjištěn nebezpečný virus ptačí chřipky (aviární influenzy) H5N1. Poprvé předloni na jaře u dvanácti volně žijících labutí v jižních Čechách a dvou na jižní Moravě. Podruhé to bylo o patnáct měsíců později v komerčních chovech drůbeže, kde se nákaza nebezpečná i člověku objevila. Tentokrát si ovšem opatření na její eradikaci vyžádalo likvidaci bezmála 200 000 ptáků a 580 000 kusů násadových vajec.
“Za posledních čtyřicet let to byla nejhorší nákaza, kterou jsme museli řešit. V tomto smyslu samozřejmě sehrál důležitou roli i fakt, že šlo o vysoce patogenní subtyp chřipkového viru H5N1 přenosného z ptáků na člověka,” uvedl ve svém vystoupení v kulturním domě ve Větrném Jeníkově vedoucí oddělení ochrany zvířat Státní veterinární správy MVDr. Zbyněk Semerád.
V návaznosti na aktuální nákazovou situaci v okolních sousedních státech, zejména pak v Německu, zůstává aviární influenza pro domácí chovatele drůbeže reálnou hrozbou. Je proto namístě pořádání seminářů, které chovatelům poskytnou aktuální informace ke zmiňované problematice. Jednou z posledních akcí pro vyšší informovanost drůbežářské veřejnosti byl odborný seminář s příznačným názvem Aviární influenza a salmonelóza – nebezpečí, kterému je nutné předcházet, který 19. září ve Větrném Jeníkově uspořádala Českomoravská drůbežářská unie, o. s. Více než stovka účastníků se tak mimo jiné dozvěděla o zkušenostech s tlumením aviární nákazy v komerčních chovech v Královéhradeckém a Pardubickém kraji a o prevenci vůči této nebezpečné nákaze. O tom, že je prevence na místě, svědčí i fakt, že jednotlivé subtypy aviární influenzy v prostředí neustále kolují. Přitom nemusí jít jen o zjištěné vysocepatogenní formy H5 a H7; nedávno se na jižní Moravě u volně žijících ptáků zjistil například subtyp H9N2.
Dva měsíce s influenzou
První podezření na ohnisko nákazy v komerčním chovu (ZD Zálší, farma krůt Tisová) bylo pojato 20. 6. 2007. V momentu podezření na nákazu se provedlo epizootologické šetření, které slouží jak orgánům Státní veterinární správy, tak Evropské komisi k vystopování možného zdroje nákazy. V rámci šetření se hledají nejen cesty pohybu zvířat, ale také například ošetřovatelů, zaměstnanců služeb, krmiva nebo techniky až dvacet dnů nazpět.
S potvrzením referenční laboratoře Státního veterinárního ústavu Praha, že jde o vysoce patogenní H5N1, se o den později (21. 6.) zahájila likvidace veškeré drůbeže v obci Tisová.
“V souladu s vyhláškou č. 36/2007 Sb. jsme vytyčili pásma kolem ohniska, a to ochranné tříkilometrové pásmo, které zahrnovalo rizikovou zónu A a dále pásmo dozoru 10 km. Na základě konzultací s pracovníky Evropské komise jsme vytyčili ještě oblast nižšího rizika –zónu B, zahrnující v té době celý Pardubický kraj a Rychnov nad Kněžnou z Královéhradeckého kraje. Snažili jsme se do pásem zahrnout co možná nejmenší území, ale museli jsme vycházet z nějakého členění v návaznosti na katastrální uspořádání, komunikace apod. S postupem influenzy na sever jsme do pásem zahrnuli ještě hradecký kraj,” pokračoval vedoucí ochrany zvířat SVS.
Během necelých tří týdnů byla zjištěna ohniska aviární influenzy v dalších třech chovech. Přesně týden po zjištění viru H5N1 u krocanů v Tisové pražská národní referenční laboratoř potvrdila devět pozitivních výkrmových kuřat ze 60 odebraných vzorků na farmě v nedalekém Noříně. Zatímco k odhalení nebezpečné nákazy přispěla standardní veterinární kontrola brojlerů před porážkou, v rozmnožovacích chovech nosnic pro produkci násadových vajec v Kosoříně (Choceň) a Netřebech (České Heřmanice) byl virus zjištěn devátého července v rámci monitoringu v ochranném tříkilometrovém pásmu.
Vzhledem k rychlosti šíření nebezpečného viru H5N1 se začala ještě preventivně utrácet veškerá drůbež v tříkilometrovém ochranném pásmu. Do této kategorie “spadly” dva komerční chovy, a to Loučky a Zářecká Lhota, kde se celkem utratilo téměř 70 000 kusů drůbeže – 54 125 brojlerů a 13 709 krůt.
Ke zrušení mimořádných veterinárních opatření ve vymezených pásmech došlo po necelých dvou měsících, konkrétně 14. 8. 2007, a Česká republika byla prohlášena nákazy prostou.
Nejistota okolo zdroje nákazy
“V Tisové byl nejpravděpodobnějším zdrojem nákazy volně žijící uhynulý pták, který se na farmu krůt dostal s podestýlkou. Provedli jsme ještě vyšetření několika divokých ptáků na přilehlém rybníku, ale pozitivní záchyt jsme nenašli. O tom, že to není jednoduché, svědčí i to, že například v Německu našli prvního pozitivního ptáka až při vyšetření deseti tisíc ptáků,” upozornil Semerád a doplnil: “V ostatních komerčních třech chovech (Noříně, Kosoříně a Netřebech) se o možném zdroji H5N1 lze jen dohadovat. V případě rozmnožovacích chovů masných slepic mohla být jedním ze zdrojů nákazy přeprava kadáverů, neboť svozná oblast je na stejné trase. Protože dezinfekce vozidel asanačního podniku se provádí v drtivé většině na konci pracovního dne, je v rámci preventivních opatření nezbytné minimalizovat jejich vjezd do objektu hospodářství.”
Protože k odhalení influenzy v Noříně přispěla až standardní veterinární kontrola (kloakální a tracheální výtěry) brojlerových kuřat před porážkou, je důležité věnovat náležitou pozornost týdennímu vyhodnocení úhynů, které by mělo být vedené v registru hospodářství. Při úhynu nad 3,5 % zvířat z hejna je třeba zpozornět; oficiální klasifikace pro hromadný úhyn je pět procent.
Na rychlé likvidaci influenzy v komerčních chovech se podílelo 350 osob.
Zatímco v Tisové a Noříně se drůbež utrácela v kontejnerech se 70% obsahem CO2, v rozmnožovacích chovech masných slepic a dále na dvou farmách v Loučkách se haly plynovaly. V drobnochovech se necelých 2000 kusů ptactva utrácelo injekční látkou T6.
Utracení 103 000 ptáků ve čtyř komerčních chovech (Tisová, Nořín, Kosořín a Netřeby) představovalo 360 tun kadáverů, které se musely odvozit. Také likvidace 582 000 násadových vajec představovala nezanedbatelné množství 35 tun vaječné hmoty.
“Pro utrácení je nutné znát přesnou hmotnost ptáků, abychom mohli zabezpečit techniku a lidi. Při utrácení drůbeže v kontejnerech se musí rozlišovat, zda jde o hrabavou nebo vodní drůbež, která odolává působení CO2 déle. Při plynování hal je nutné znát využívanou technologii chovu, v zásadě jde o to, aby se utěsnily veškeré otvory. Asi po dvou hodinách plynování je v hale koncentrace CO2 15 až 20 %, což stačí k tomu, aby se za další hodinu hala mohla vyklízet. Injekční utrácení se ve velkých chovech nepoužívá z ekonomických důvodů,” vypočítal zástupce Státní veterinární správy.
Náhrady za škodu podle pravidel EU
Nedílnou součástí eliminace nákazy byla i dezinfekce hal a dekontaminace techniky, při níž se spotřebovalo 19 tun chemických prostředků. Opatření zahrnovala předběžnou dezinfekci a mechanické čištění haly a nakonec závěrečnou dezinfekce, kterou si již zabezpečuje chovatel sám.
“V této souvislosti je třeba uvědomit si, že pomoc složek integrovaného záchranného systému není samozřejmostí. Z mimořádných veterinárních opatření totiž vyplývají pro chovatele povinnosti spojené se zabezpečením chovu, dále s neškodnou likvidací drůbeže, podestýlky a krmiva a nakonec i dezinfekcí. V případě, že podnik není schopen zvládnout zmiňované požadavky vlastními silami, musí podat žádost na příslušnou krajskou veterinární správu. To je důležité také s ohledem na proplácení náhrad za škody z fondů Evropské unie. Ve vazbě na legislativu unie platí, že náhrada se vyplácí za poraženou, nikoli uhynulou drůbež. Toto opatření by mělo chovatele vést k tomu, aby při podezření na nějakou nákazu podali neprodleně hlášení příslušné krajské veterinární správě. Ta v případě pozitivního výsledku epizootologického šetření vydá mimořádná veterinární opatření. Teprve potom lze uplatňovat nárok na náhradu za utracenou drůbež, likvidovaná vejce, krmivo, podestýlku a nakonec i za laboratorní vyšetření. Žádost o náhradu za utracení drůbeže se musí podat nejpozději do šesti týdnů od zahájení likvidace, v ostatních případech termín stanovený není,” uvedl v závěru svého vystoupení Semerád.
