Jakékoliv onemocnění zvířat znamená snížení welfare, pokles užitkovosti a nárůst nákladů na veterinární péči nebo karanténní opatření. Pokud jsou chovaná zvířata jediným zdrojem obživy, znamená to také ohrožení živobytí chovatele. Znalost cest a zákonitostí šíření patogenů může významnou měrou přispět k prevenci jak před zavlečením nemoci do chovu, tak před dalším šířením.
Nejčastějším opatřením, ke kterému je přistoupeno v souvislosti s propuknutím některé z infekčních chorob, je zákaz přesunů zvířat. Jeho rozsah se obvykle stanovuje v souvislosti s nebezpečností konkrétního onemocnění.
Problémem mohou být i nákupy zvířat. K nákupům zvířat „zvenčí“ se řada chovatelů odhodlá až tehdy, když už nemají jinou možnost, jak doplnit stav na své farmě. Pečlivě vybírají chovatele, od kterého nakoupí, aby minimalizovali případná rizika. Jenže vše je mnohem složitější a to, že si chovatel nakoupí na jedné či dvou farmách, které projdou výběrovým sítem, ještě neznamená, že se nedostane do kontaktu s mnohem větším počtem chovů a tím pádem i s větším množstvím rizika. Mnohé výzkumy ukázaly, že navzdory tomu, že si chovatel velmi pečlivě vybírá, kde bude skot kupovat, tak může být ve skutečnosti vystaven riziku infekce z mnoha dalších, neznámých farem z celé země. Riziko to pravda nemusí být nikterak velké, ale těm, kteří znají rčení: „To, že mi říkají, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou,“ by to k dalšímu zvýšení opatrnosti mohlo stačit.*
S využitím zahraničních materiálů zpracovala Ing. Anna Marcinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 12/2019.
