V aule střední školy zemědělské a ekologické a středního odborného učiliště v Kostelci nad Orlicí proběhl 10. dubna opět povedený seminář reagující na aktuální problémy v chovu prasat. Chovatelská akce, kterou uspořádal Výzkumný ústav živočišné výroby, respektive jeho pracoviště v Kostelci nad Orlicí ve spolupráci se Sdružením východočeských chovatelů hospodářských zvířat a Českou akademií zemědělských věd měla na programu odchov selat z pohledu ztrát a ekonomiky chovu.
Komorně obsazený seminář pořádaný ve východočeském městě na Rychnovsku, které je po právu označované za Mekku výzkumu chovu prasat v Čechách, navštívilo na padesát chovatelů.
„Chceme poukázat na problém, který přineslo zvýšení počtu narozených selat na prasnici, k němuž došlo jak pokrokem v plemenářské práci, tak i prací samotných chovatelů. Především je to nižší porodní hmotnost selat a vrhy jsou tak velké, že prasnice selata ani nemohou uživit. V této situaci je nutné řešit jejich výživu. Naskýtají se dvě základní možnosti, a to umělé přikrmování a různé náhradní formy odchovu nadpočetných selat. Jeho varianty zahrnují například překládání selat jiným prasnicím, tzv. cross-fostering. Sice to zní jednoduše a hezky se o tom povídá, ale tento postup vyžaduje zkušenosti a respektování určitých zákonitostí, jinak mnoho užitku nepřinese. Rozhodně se nejedná o odebrání nejslabších selat a jejich přesunutí k prasnici s malým vrhem, možná po ošetření něčím, co překryje jejich jiný pach. Rovněž to neznamená, že vytvoříme nějaký kotec přežívajících nerostů, kteří budou dobří jenom k šíření nákaz a zvyšování nákladů. Další možností je odchov selat vyloženě náhradní a umělý. Tato otázka se řeší již několik let. Zpočátku bylo záměrem využívat tento postup pro zkrácení doby odstavu, a tím zvýšení počtu narozených selat od prasnice za rok. Experimenty se prováděly jak na západě, tak v zemích východního bloku, a pokud vím, žádná sláva to nebyla. Zkrácení doby kojení je nyní – alespoň v Evropské unii, sice limitováno legislativou, ale umělý odchov se objevil v jiné podobě jako nástroj záchrany nadpočetných selat z vrhů. Tím je také vysvětlován rozpor mezi literou zákona a touto praxí. Je k tomu potřeba chovatelské vybavení, kvalitní náhradní výživa, ale i zkušenosti a samozřejmě hygiena. Jsem však toho názoru, že snaha zachránit i malá selata povede k tomu, že se bude vytvářet živná půda pro kultivaci různých nákaz,“ řekl na úvod semináře vedoucí pracoviště chovu prasat v Kostelci nad Orlicí Ing. Miroslav Rozkot.*
Více se dočtete v červnovém čísle časopisu Náš chov.
