Kachna pižmová je jedinou domácí kachnou, která nepochází z kachny divoké, ale z pižmovky velké, divoce žijící v tropických bažinatých oblastech Střední a Jižní Ameriky. Tuto kachnu zřejmě zdomestikovali indiáni, kteří ji chovali pro velmi chutné maso. Brzy po objevení Ameriky byla dovezena i do Evropy, kde se rychle rozšířila. Kachna pižmová se chová v mnoha barevných rázech, z nichž u nás jsou nejčastější v barvě bílé, černé, kovově modré nebo různých barevných kombinacích. I když je mezi našimi drobnochovateli známá již dlouho, s intenzivním chovem se začalo v podstatě až po úspěšném testování užitkových hybridů -tzv. barbarií - v devadesátých letech minulého století. Začaly se k nám pravidelně importovat z Francie v rodičovských kombinacích R51 (určené k masnému výkrmu) a R61 (pro produkci jater) v bílé barvě. V České republice a na Slovensku se pro barbarii užívá také obchodního názvu kachna jindřichohradecká.
Barbarie - ani kachna, ani husa
Tak by se dala nejvýstižněji charakterizovat kachna pižmová, která má mezi vodní drůbeží bezesporu zvláštní postavení. To proto, že některými vlastnostmi se podobá kachnám a jinými zase husám. Zvláště v příjmu a složení potravy s vyšším obsahem vlákniny si s husami nezadají. V porovnání s „pravými“ kachnami se na vodě zdržují relativně málo a snad právě proto mají plovací blány slabě vyvinuté. Naproti tomu se díky dlouhým prstům, opatřeným špičatými drápy pohybuje velmi obratně na stromech. Svému českému druhovému jménu vděčí za pižmový zápach, kterým se kačeři parfémují v době rozmnožování.
Kachna pižmová je jedinou domácí kachnou, která nepochází z kachny divoké, ale z pižmovky velké, divoce žijící v tropických bažinatých oblastech Střední a Jižní Ameriky. Tuto kachnu zřejmě zdomestikovali indiáni, kteří ji chovali pro velmi chutné maso. Brzy po objevení Ameriky byla dovezena i do Evropy, kde se rychle rozšířila. Kachna pižmová se chová v mnoha barevných rázech, z nichž u nás jsou nejčastější v barvě bílé, černé, kovově modré nebo různých barevných kombinacích. I když je mezi našimi drobnochovateli známá již dlouho, s intenzivním chovem se začalo v podstatě až po úspěšném testování užitkových hybridů -tzv. barbarií - v devadesátých letech minulého století. Začaly se k nám pravidelně importovat z Francie v rodičovských kombinacích R51 (určené k masnému výkrmu) a R61 (pro produkci jater) v bílé barvě. V České republice a na Slovensku se pro barbarii užívá také obchodního názvu kachna jindřichohradecká.
Rodičovské kombinace
Jak nám řekli Ing. Miroslav Paluska a Dr. Julius Nadberežný, zástupci společnosti JH Barbaria, s. r. o., se sídlem v Jindřichově Hradci, která je jedním ze dvou tuzemských podniků s osvědčením pro produkci a líhnutí násadových vajec barbarií, uvedla v současné době francouzská šlechtitelská firma Grimaud na trh novou rodičovskou kombinaci R71 s vyšší jatečnou hmotností. Té samozřejmě dosahují za delší dobu výkrmu. Kačeři tohoto středně těžkého masného plemene kachen ve vyšlechtěné kombinaci dosahují v 94 dnech výkrmu průměrné hmotnosti 5,30 kg. Kachny se vykrmují do 78 dnů věku a porážejí se v hmotnosti kolem 3,0 kg.
Podle výkrmových testů státního podniku Mezinárodní testování drůbeže Ústrašice (MTD Ústrašice) u zastoupené kombinace R51 kačeři v 84 dnech výkrmu dosahují průměrné jatečné hmotnosti 4,60 kg; kachny potom v 70 dnech průměrně 2,60 kg. „Novinkou je tmavě zbarvená rodičovská kombinace R41, kterou jsme pořídili na přání několika našich odběratelů z drobných chovů“, ukazuje na několik tmavě zbarvených kačerů inženýr Paluska, spolumajitel firmy. Je dlužno říci, že v domácích chovech je obliba tmavě zbarvené drůbeže vynucená i z praktických důvodů – spíše unikne pozornosti predátorů.
Technologie chovu
„Vedle nás jsou v republice ještě tři chovatelé, kteří se zabývají intenzivním chovem barbarií, dva z Jindřichohradecka a MZLU v Brně. Vykrmují se v halách s řízeným prostředím bez vodního výběhu, na hluboké podestýlce, na roštech nebo v kombinaci podestýlky a roštů,“ uvádí Paluska. Plastové nebo dřevěné rošty s mezerami asi 2,5 cm bývají 20 cm nad betonovou podlahou.
„Hustota osazení ve výkrmu na metr čtvereční při technologii na hluboké podestýlce je sedm kusů v mixu, tj. 3,5 kačera + 3,5 kachny, nebo devět kusů v případě kachen, kačerů je o čtyři méně. Ve výkrmu na roštech pak devět kusů/m2 v mixu (4,5 +4,5), sedm kačerů/m2 nebo jedenáct kachen na stejné ploše“pokračuje doktor Nadberežný.
„V porovnání s pekingskými kachnami jsou barbarie ve všech věkových kategoriích náročnější na teplotu stájového prostředí. První týden bychom měli kachňatům udržovat teplotu 32°C, do třech týdnů pak okolo 24°C. I když ve velkochovu vypadá technologie výkrmu složitě, těší se barbarie stále větší oblibě u drobnochovatelů. Zejména při odběru kachňat od dubna do srpna, kdy tuzemské klimatické podmínky umožňují bezproblémový odchov,“ říká ze zkušenosti Nadberežný.
Ve vztahu k teplotě je důležité větrání výkrmové haly, kterým se v zimě snižuje vzdušná vlhkost a ochlazuje se stájové prostředí v letních měsících. Současně se jím udržuje koncentrace amoniaku a jiných plynů v chovných prostorách na požadované úrovni. Doporučené hodnoty výměny vzduchu jsou od 0,5 m3 do 4m3 za hodinu na kilogram živé hmotnosti. Nesmí se opomíjet ani světelný režim, který by měl první týden výkrmu trvat až 24 hodin. Od druhého týdne se světelný režim snižuje, a to týdně o šest hodin až na konečných dvanáct, které se udržují až do konce zástavu.
V technologii krmení se využívají kruhová krmítka i automatické systémy krmení pro drůbež. Krmí se kompletními krmnými směsmi a podle testů MTD Ústrašice je průměrná spotřeba (u obou pohlaví) do 3,2 kg na kilogram přírůstku. „Drobní chovatelé barbarie dokrmují běžnými krmivy jako jsou vařené brambory, šroty, obilí apod“, doplňuje Nadberežný.
Napájí se kruhovými nebo kapátkovými napáječkami. Normovaná spotřeba vody na kilogram krmiva je 3,6 litrů, to znamená půl litru vody na kus a den.
Užitkovost finálních hybridů
Barbarie se vyznačují vysokou zmasilostí bez podkožního tuku. Jatečná výtěžnost čisté svaloviny u kačerů ve 12 týdnech výkrmu je kolem 31 % (filetovaná prsa 16,59 %, filetovaná stehna 15,71 %); u kachny pekingské se uvádí kolem 20 %. Delší výkrm v porovnání s kachnou pekingskou je snad jedinou nevýhodou, kterou vykompenzují vynikající chuťové vlastnosti tmavě červeného, šťavnatého a křehkého masa. Výrazný pohlavní dimorfismus barbarií, kdy kačeři v porovnání s kachnami za dobu výkrmu dosahují téměř dvojnásobné hmotnosti, spotřebitelům nevadí. Naopak, málopočetné rodiny upřednostňují menší kachnu, které jsou v hmotnosti kolem 1,70 kilogramů (bez krku a drobů). Hmotnost jatečně opracovaného trupu kačera (bez krku a drobů) je průměrně 3,128 kg. Podle představitelů jatečných provozů na zpracování vodní drůbeže však tyto velké rozdíly v hmotnosti pohlaví komplikují finalizaci jatečného produktu.
Výsledkem mezidruhového křížení kačerů barbarií s kachnami pekingskými jsou tzv. mulardi. Kříženci dosahují dobrých výkrmových ukazatelů, ale svalovinou s obsahem podkožního tuku se již chuťově odlišují. „Maďaři tyhle křížence dělají pastevním způsobem s přídavkem zrna kukuřice. Dovážejí je k nám řádově ve stovkách tun a jsou často k dostání ve velkých obchodních řetězcích za velmi nízkou cenu kolem 46 korun. Ovšem tímto způsobem odchovávaná kachna je tlustá a s kvalitou barbarie se nedá srovnávat“, konstatoval na závěr Nadberežný.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
[…] tak rovnou tři balíčky. Mražené. To já sice nerad, když ale ta cena. No nekupte to :O Barbarie. Jsem rád, že jsem koupil, neprohloupil a tady mohu prezentovat první, jen tak nudně, ovšem […]