Ve farmových chovech produkují maso v biokvalitě

Od roku 1999 jsou farmové chovy, v nichž se využívají zejména různé druhy jelenovitých sudokopytníků, nedílnou součástí agrárního sektoru. Jejich záměrem je produkovat nejen plemenný materiál, ale i kvalitní maso s garancí původu a věku poraženého zvířete. Díky extenzivnímu chovu s využitím přirozených zdrojů krmiv se jedná o maso v biokvalitě. Protože podle veterinárního zákona se takto chovaná zvířata považují za hospodářská zvířata, nelze je klasifikovat jako zvěř a jejich maso se podle druhu označuje jako maso daňka, jelena apod.

Podle evidence je v České republice asi tisíc farem, kde se chová přibližně šestnácti tisíc daňků a sedmi tisíc jelenů, včetně dvou podruhů jelenů sika – Dybowského a japonského, které se chovají asi na třiceti farmách v počtu okolo tří set jedinců.

Podmínky chovu jelenovitých

Farmový chov je komerční způsob chovu, který jako takový musí splňovat podmínky dané legislativou. Požadavky na chov jelenovitých jsou stanoveny vyhláškou č. 208/2004 Sb., která definuje minimální standardy chovu hospodářských zvířat. Například z ní vyplývá, že maximální koncentrace chovaných zvířat by neměla přesáhnout patnáct jelenů na hektar. Pastvina musí být oplocena a rozdělena na několik výběhů, přičemž šířka přiháněcích uliček by měla být v rozmezí od pěti do šesti metrů. Základním požadavkem je také to, aby zvířata měla přístup k napájecí vodě.  

„V České republice se na farmách chovají nejčastěji jelen evropský a daněk evropský. Podle veterinárního zákona jsou chovatelé povinni vést písemný registr zvířat v hospodářství. Všechna zvířata musí být řádně označena ušní známkou. Na rozdíl od obory nelze zvířata z farem vypouštět do volné přírody. Hlavní výhodou farmových chovů je možnost celoročního dodávání masa do tržní sítě bez významných omezení. Maso má vynikající kvalitu, jednak proto, že zvířata jsou v dobrém zdravotním stavu, a dále i kvůli tomu, že se porážejí v mladém věku. To je rozdíl oproti zvěřině, kde se jelení zvěř loví v rámci zákona o myslivosti selektivně. Často i kvůli trofeji v podobě paroží, které lze získat jen od dospělých samců,“ konstatoval bývalý prezident Asociace farmových chovů jelenovitých ČR a současný člen výboru Ing. Václav Pařízek.

Porážení zvířat ve farmových chovech

Ve farmových chovech se neuplatňuje právo myslivosti, ale standardní porážka, která zahrnuje omráčení s následným vykrvením. Samotné porážení jelenů lze realizovat standardně na jatkách nebo po udělení výjimky na farmě s tím, že majitel farmy musí oznámit porážku místně příslušné krajské veterinární správě alespoň tři dny před plánovaným termínem. Na farmách lze pro účely porážení zvířat použít střelnou zbraň nebo je omráčit a následně vykrvit ve fixační kleci. Přitom je nezbytné dodržet správný postup, který by minimalizoval riziko utrpení zvířat.

Bylo doloženo, že způsob zacházení se zvířaty před porážkou a způsob porážení a jatečné opracování ovlivňují postmortální procesy, respektive kvalitu masa. Stresované zvíře odbourává glykogen za tvorby kyseliny mléčné, která hraje klíčovou roli, pokud jde o vznik vad masa (PSE, DFD), které ovlivňují nejen organoleptické vlastnosti masa, ale i jeho tržní hodnotu.

„Způsob porážky významně ovlivňuje kvalitu masa jelenovitých. Výsledky dizertační práce Ing. Elišky Friedbergerové prokázaly, že vzorky masa od daňků omráčených jateční pistolí vykazovaly znaky vady DFD, včetně vyššího pH, tmavší barvy masa a menší ztráty vody odkapem v porovnání se skupinou poraženou dlouhou střelnou zbraní na pastvině,“ dodal Ing. Pařízek.

Více se dočtete v únorovém čísle časopisu Náš chov.*