Párový odchov telat

V Evropě je přibližně 60 % telat ustájeno ve venkovních individuálních boudách. Důvodem je snížení rizika přenosu patogenů, zabezpečení individuální péče o telata a současně možnost kontroly příjmu krmiva a zdravotního stavu zvířat. V posledních letech se však často hovoří o tom, že individuální ustájení negativně ovlivňuje úroveň welfare telat. Odpůrci uvedeného systému odchovu telat poukazují na omezení fyzické aktivity a projevů přirozeného chování telat, dále na nedostatek prostoru pro odpočinek, krmení a napájení a v neposlední řadě na nedostatečnou ochranu před nepříznivými klimatickými podmínkami a zvýšenou vnímavost k infekcím.

Úroveň ustájení telat dojeného skotu v období mléčné výživy je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících jejich zdraví, růst, pohodu a budoucí výkonnost. V chovatelské praxi převažuje systém individuálního ustájení telat ve venkovních boudách. Kvůli sílícímu tlaku aktivistů, kteří bojují za práva zvířat, je možná jen otázkou času, kdy bude nutné od tohoto systému odstoupit. Jedním z možných způsobů náhrady individuálního ustájení je párový odchov telat. Jedná se o kompromis mezi individuálním a skupinovým ustájením. Tím, že poskytuje sociální interakci a psychickou pohodu telat, podporuje intenzitu růstu telat. Na druhé straně ale umožňuje vzájemný přenos infekce a zvyšuje frekvenci výskytu negativních projevů chování jako jsou křížové sání, potravní kompetice aj. Porovnáním dvou typů párového ustájení telat z hlediska tepelné pohody a úrovně welfare se ve svém projektu zabýval kolektiv vědců z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., pod vedením Ing. Gabriely Malé, Ph.D., ve spolupráci s doc. MVDr. Pavlem Novákem, CSc.

Metodika

Roční studie byla realizována na 16 telatech holštýnského a českého strakatého skotu odchovávaných v páru. Jedna skupina osmi telat byla od narození do 23. dne věku odchovávána ve venkovních individuálních boudách z extrudovaného polyetylenu. Ve věku 24 dní byly výběhy dvou venkovních individuálních boudiček spojeny do jednoho společného. Druhá skupina osmi telat byla ve 24 dnech věku přesunuta z venkovních individuálních bud do párové boudy z extrudovaného polyetylenu. Telata se odstavovala v 60 dnech věku.

Do všech venkovních individuálních boudiček a párových bud byly nainstalovány digitální registrační dataloggery, které v hodinových intervalech zaznamenávaly v životní zóně zvířat teplotu a relativní vlhkost vzduchu a koncentraci CO₂ během tří různých makroklimatických období roku – horké léto (s teplotou nad +20 °C), mírné léto (od 10,1 do 20 ^oC) a přechodné období (od 0,1 do 0,0 ^oC). Rozdělení teplotně-vlhkostního klimatu do intervalů (optimum, tolerance, stres) navržené Novákem, vychází ze zoohygienických požadavků na stav stájového mikroklima v životní zóně telat. Získaná data byla vyhodnocena obecným lineárním modelem a Scheffeho testem a neparametrickou Kruskal-Wallisovou ANOVOU v programovém balíčku TIBCO Statistika.  

Závěr

V průběhu ustájení telat v párových boudách se zvyšuje relativní vlhkost vzduchu a koncentrace oxidu uhličitého. Proto je během roku nutné regulovat odvod vzduchu v závislosti na umístění bud vůči světovým stranám a převládajícímu směru větru.

Odchov telat ve dvou venkovních individuálních boudách spojených výběhem poskytuje telatům s ohledem na ustájovací plochu krátkodobě horší podmínky úrovně welfare. A to zejména v době, kdy telata leží společně v jedné boudě.

Více se dočtete v únorovém čísle časopisu Náš chov.