Volné ustájení kojících prasnic

Problematika welfare prasat byla obsahem diskusního pořadu TV Zemědělec a Podcast Zemědělec. V této souvislosti jsme s našimi hosty probírali zejména zákaz klecí na porodnách, v nichž se v Evropské unii ještě rodí asi 85 % selat. Důvody pro zavedení alternativ volného ustájení prasnic jsou dva, a to nedostatek prostoru a omezení přirozeného chování. O tom, jak vypadá situace ohledně volného ustájení prasnic u nás a v dalších členských zemích EU, či jak technologická revoluce v chovech pranic ovlivní producenty selat nebo zda bude u volných kotců nutné přihlížet k výběru genetiky jsme hovořili s vedoucím oddělení chovu prasat Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i., v Kostelci nad Orlicí, Ing. Miroslavem Rozkotem, CSc., a výrobním ředitelem společnosti Animo Žatec Ing. Pavlem Kerberem.

Jak vypadá situace ohledně volného ustájení prasnic u nás a v dalších členských zemích EU?

Ing. Miroslav Rozkot:

Česká legislativa se opírá o směrnici č. 91/630/EHS, kde jsou v článku dva uvedeny minimální požadavky odpovídající 1,05 m² na plochu pro ležení a 0,40 m² ke stání, tj. celkem 1,45 m². V českém právu jsou klecové porodní boxy stále povolené, a proto mnoho chovatelů používá kombinaci klasických a volných kotců. Co se týká dalších členských zemí, tak například Dánsko patří z hlediska zákazu porodních klecí k nejpřísnějším státům a kreativní modely, jako je „large group farrowing pens“, má povinné již od 2018. Krátkodobé používání klecí je zde omezeno na osmačtyřicet hodin po porodu, pak musí být prasnice přesunuta do volného ustájení. V Nizozemsku byla zákonná povinnost volného ustájení zavedena od prvního ledna loňského roku a v tomto okamžiku byly současně zcela zakázané všechny klecové systémy. Minimální plocha kotce zajišťuje optimální mikroklimatické podmínky a umožňuje přirozené chování. V Německu přijali „TierSchutz“ a používání klecí zakázali od roku 2022. Zákon rovněž podporuje dynamické skupinové ustájení. Rakousko zavedlo povinné volné ustájení prasnic a zakázalo klecové boxy již v roce 2010, čímž se stalo jedním z prvních států v Evropě, který tuto praxi legalizoval. Legitimitu rakouské úpravy, která mimo jiné vyžadovala povinné „volné porodní kotce“ (free farrowing) i pro stáje postavené před vstupem Rakouska do Evropské unie, přezkoumal Nejvyšší správní soud (Verwaltungsgerichtshof – VwGH) ve Vídni. Šlo o to, zda takový nadstandardní požadavek neporušuje princip volného pohybu služeb a zboží v EU. Rozsudek potvrdil, že rakouské předpisy jsou kompatibilní s právem EU a že členské státy mohou zavádět přísnější podmínky v oblastech welfare zvířat, pokud nejsou diskriminační a jsou založeny na ochraně zdraví a dobrých životních podmínek zvířat. Prakticky to znamená, že každá nová stavební výstavba i rekonstrukce starých stájí musí splňovat rakouské nároky na volné ustájení, a ne pouze minimální standardy EU. Co se dá tedy očekávat? Do roku 2028 se budou postupně nahrazovat porodní klece s fixací za volné kotce nebo alternativní systémy jako je například „group farrowing“. Do roku 2032 se sjednotí požadavky na minimální plochu volných porodních kotců a bude se kontrolovat jejich dodržování členskými státy. Po roce 2032 budou volné kotce standardizované, jakékoli další úpravy, například zvětšení prostoru, změna podestýlky apod., se budou řešit prostřednictvím revizí welfare standardů, nikoli zákazem.

Jak technologická revoluce v chovech pranic ovlivní producenty selat?

Ing. Pavel Kerber:

To záleží na výši dotací a celkové ekonomické situaci chovu prasat v České republice. Momentálně je to tragédie. Prasata vyrábíme za 34 Kč/kg a prodáváme za 27 Kč. Odchované sele o živé hmotnosti pětadvaceti kilogramů prodáváme za 35 Kč za kilogram, ale náklady jsou na úrovni 70 korun. Rekonstrukci klasických poroden na volné ustájení prasnic lze realizovat dvěma způsoby. Nákladově příznivější je rekonstrukce v půdorysu stávajících budov, ovšem za cenu snížení počtu porodních míst. Na farmě Zlonice jsme na porodně se třiceti klasickými klecovými porodními kotci o ploše 4,3 m² a rozměrech 1,8m krát 2,4 m, nainstalovali čtyřiadvacet volných porodních kotců, každý o velikosti 2,2 m krát 2,8 m a s plochou 6,2 m². Tímto způsobem jsme snížili celkový počet ustájovacích míst na porodně o šestatřicet kotců, respektive ze 180 na 144 míst. A to bez rekonstrukce kanálů a budov. Ubrali jsme pouze trochu z průchozí uličky, zrušily hluchá místa. Za cenu uvedeného snížení počtu porodních míst se nám podařilo zvětšit plochu porodního kotce o 44 %. Při tomto způsobu rekonstrukce vycházejí náklady na jedno ustájovací místo okolo 50 tisíc korun. Odhadoval bych, že pokud by touto cestou šli všichni chovatelé, tak se u nás sníží počet porodních míst, potažmo prasnic o 30 %. Ovšem pokud se pro volné porodní kotce dohodne minimální plocha 6,5 m², bude počet porodních míst ještě nižší.

Druhý způsob spočívá v zachování počtu porodních míst a v kompletní rekonstrukci budov. Touto cestou jsme se vydali na farmě Lišany, která je svými 750 porodními kotci aktuálně největší farmou v České republice. Náklady byly přibližně okolo 300 tisíc korun na ustájovací místo, s dotací asi o 70 tisíc nižší, respektive na úrovni 230 tisíc korun na prasnici. Rekonstrukce bez kompromisů je skvělá, ale nákladná. Kolik chovatelů si zvolí tuto variantu bude záviset na dotační podpoře. Myslím, že ti největší chovatelé si zvolí variantu se zachováním počtu porodních míst, potažmo prasnic.

Více se můžete dočíst v 9. čísle týdeníku Zemědělec nebo si vyslechnout v diskusním pořadu TV Zemědělec a Podcast Zemědělec.