Zatímco v České republice lze podle legislativy kastrovat selata konvenčními metodami, v některých zemích Evropské unie je povolena pouze kastrace za použití celkové anestezie. U nás může uvedený zákrok provádět veterinární lékař, veterinární technik či odborně způsobilá osoba, a to u selat do sedmého dne věku. V této souvislosti je však vhodné připomenout, že od roku 2018 jsme se jako ostatní členské země EU zavázali, že kastraci bez anestezie nebude možné provádět. Jako další přichází v úvahu výkrm kanečků, a to vakcinovaných proti kančímu zápachu (imunokastrace) nebo nekastrovaných.
Kastrace je proces, který nevratně vede k potlačení agresivity samců a zároveň k potlačení nežádoucího účinku ve formě kančího zápachu. Tento stav je způsoben látkami, které se tvoří ve varlatech (testosteron, resp. androstenon), přičemž na vzniku kančího zápachu se dále podílejí skatol a indol, které produkují bakterie vyskytující se v tlustém střevě. Do vlastní tukové tkáně, včetně tukové tkáně obsažené ve svalovině jako zdroji masa určeného ke spotřebě, se dostávají krevní cestou. Vlastní kastrace vede k eliminaci vylučování látek androgenní povahy do svaloviny a zároveň umožňuje játrům zvýšit svoji metabolickou aktivitu, především pro metabolizaci skatolu, jehož hladina se ve svalovině hodnotí a jsou pro něj stanovené limity, popř. se kontroluje na základě subjektivní čichové zkoušky na jatkách.
Šetrné metody kastrace selat s využitím anestetik, analgetik a protizánětlivých léků podporuje Ministerstvo zemědělství ve speciálním dotačním programu, v jehož rámci mohou chovatelé získat příspěvek až ve výši 23 Kč na jedno sele do sedmi dnů věku. Ale například v Německu od 1. ledna 2021 platí, že selata mohou být kastrována pouze s účinným odstraněním bolesti.
Eliminace bolesti při kastraci podle současných znalostí vyžaduje celkovou anestezii. Podle naší legislativy může kastraci bez anestezie provádět i vyškolená osoba, avšak provádět tento zákrok s anestezií bude možné jen v součinnosti s veterinárním lékařem. To vyvolává potřebu změny legislativy. Navíc izofluran, který se při anestezii používá, patří k látkám ohrožujícím životní prostředí a může být nebezpečný také pro personál.
Hlavní překážkou zavedení výkrmu kanečků je především nepřipravenost chovatelské a zpracovatelské praxe. Pro zavedení výkrmu kanečků je zapotřebí vyřešit důležité předpoklady nejen u chovatele samotného, ale i na jatkách, které nejsou na výkup kanečků, jejich porážku a efektivní využití připraveny. I při nejlepší organizaci a technologii chovu se zvýší výskyt jedinců s kančím pachem, které bude nutné nejen detekovat, ale i efektivně zpracovat. Pro potřeby veterinárního dozoru na jatkách se v České republice využívá zkouška varem, která je však pro širší využití nevyhovující. Metoda pálení rozžhaveným drátem (smyčkou) je sice rychlejší, ale klade značné nároky na kontrolující osobu. Laboratorní metody jsou ve vývoji a stávající jsou i provozně nákladné. K objektivnímu stanovení látek ovlivňujících kančí pach se využívají laboratorní metody založené na kolorimetrii, chromatografii a chemiluminiscenci. Subjektivně se úroveň kančího pachu hodnotí organolepticky. Ke zjišťování kančího pachu v mase se proto hledají spolehlivé a rychlé metody.
Kanečci se vykrmují zpravidla do hmotnosti 80 až 90 kg, které dosáhnou ve věku okolo 150 dní. V této hmotnosti dochází k nástupu puberty, rozvoji samčích pohlavních orgánů, a tím pádem i k tvorbě kančího pachu. Z pohledu jeho výskytu je proto živá hmotnost 80 až 90 kg považovaná za bezpečnou.
Snížení porážkové hmotnosti sice redukuje, ale ne zcela eliminuje problém s kančím pachem. Příčinou je vysoká individuální variabilita pohlavního dospívání kanečků, stejně jako vliv plemene. Vzhledem k tomu, že kančí pach způsobuje nejen androstenon, ale i skatol, je nutné zajistit i optimální hygienické podmínky a optimální výživu. Hlavní zásadou je udržení čistoty v kotcích.*
