Na semináři, který 16. května uspořádal Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., respektive oddělení chovu prasat v Kostelci nad Orlicí, se diskutovalo o tom, co domácím chovatelům prasat přinese zákaz chirurgické kastrace s níž by se podle znění Bruselské deklarace podepsané v roce 2010 mělo v Evropě přestat od roku 2018.
V aule místní Střední školy zemědělské a ekologické a středního odborného učiliště se k aktuálnímu tématu vyjádřili přední domácí odborníci, kteří asi padesáti účastníkům semináře sdělili, co další z mnoha omezení Evropské unie přinese. Ať už z pohledu chovatelské praxe, tak jateckých provozů, tržní sítě obchodních řetězců a nakonec i spotřebitelů.
Vedoucí pracoviště chovu prasat v Kostelci nad Orlicí Ing. Miroslav Rozkot, CSc., na toto téma konstatoval, že se zvyšující životní úrovní obyvatelstva začínají spotřebitelé mimo jiné řešit, jakým způsobem jsou potraviny vyráběny, zda jsou chovaná zvířata komfortně ustájena nebo zda netrpí.
„Jsou tu ještě různé skupiny ochránců zvířat, které vyvolaly zákaz tradiční kastrace kanečků a jejich aktivity jsou spíše namířeny k tomu, aby se prasata vůbec nechovala. Se vzniklou situací se musíme vyrovnat a v případě, že dojde k omezení zavedeného pořádku, se umět přizpůsobit. Z alternativ nahrazujících chirurgickou kastraci přichází v úvahu chirurgická kastrace s použitím analgetik nebo inhalační anestezie a imunologická kastrace. Vedle pokroku ve šlechtění, ať už v podobě sexovaných dávek, jejichž využití je u prasat spíše hypotetické, nebo šlechtění na oddálení nástupu pohlavní dospělosti, a nakonec i výživářských opatřeních jako možnostech, které do určité míry eliminují riziko výskytu kančího pachu se jako ekonomicky nejschůdnější jeví výkrm kanečků. Výkrm nekastrovaných zvířat samčího pohlaví má tradici zejména ve Velké Británii, v posledních letech se však podíl vykrmovaných kanečků zvyšuje například i ve Španělsku, Švédsku, Německu, Belgii, Francii nebo Nizozemsku. Při současné úrovni dodavatelsko-odběratelských vztahů však tato varianta není pro naše producenty vepřového masa přijatelná. Většina producentů, včetně velkých, musí odběratele měnit a často se stává, že prasata přerůstají do vyšší porážkové hmotnosti. A protože s věkem se riziko pachu u kanců zvyšuje, pro chovatele by to mohlo mít po finanční stránce doslova katastrofický dopad. Je třeba si také uvědomit, že výkrmu kanečků do nižší hmotnosti by se musela přizpůsobit i klasifikační maska, protože zvířata nejsou v porovnání se staršími vepříky poráženými ve vyšší hmotnosti dostatečně zmasilá. Konečně nelze opomenout ani to, že nástupem puberty se u kanečků zvyšuje agresivita provázená stresem a zraněním,“ konstatoval na úvod Ing. Miroslav Rozkot, CSc.*
Více se dočtete v červencovém čísle časopisu Náš chov
