Na začátku května se v organizaci Farm Europe diskutovalo o tom, jaký dopad má změna klimatu na zemědělství a potravinářství a na stabilitu trhu. Cílem bylo zhodnotit a posoudit různé scénáře, které se v budoucnosti mohou očekávat.
Klíčovými faktory problému s cenami zemědělských výrobků jsou politická nestabilita, nárůst populace, hospodářský růst v rozvojových zemích i vyspělých ekonomikách, změna stravovacích návyků a finanční problémy. Výsledkem je zvýšená volatilita s následným dopadem na ceny zemědělských produktů, příjmy producentů a spotřebitelské ceny, které vedou k politickým a sociálním nepokojům.
Joost Korte, zástupce generálního ředitele DG AGRI řekl, že organizace je znepokojena možností, že velmi nízké ceny rostlinných a živočišných produktů v posledních letech mohou být trvalé. To je v rozporu s předpokladem, že ceny v potravinovém řetězci budou výrazně kolísat s občasným zvýšením. Otázkou je, zda se s důsledky finanční krize z roku 2008 zemědělství vyrovnalo a zda se současné ceny stanou normou. Někteří ekonomové naznačují, že jsme vstoupili do éry mnohaleté stagnace. To by znamenalo, že i zemědělství bude trpět trvale nižšími cenami.
Na druhé straně ve prospěch scénáře zvýšeného kolísání cen mluví očekávání, že poptávku po potravinách zvýší Čína a sousední země, a to díky růstu počtu obyvatel a změnám stravovacích návyků směrem k potravinám bohatým na živočišné bílkoviny, a také se zvýší poptávka po krmivech. Současné zásoby obilovin jsou vysoké, což vysvětluje jejich velmi nízké ceny. V minulosti se však ukázalo, že pokud se sklizeň nevydaří zejména u hlavních producentů, může to mít okamžitý vliv na ceny.
Z analýzy OECD-FAO Agricultural outlook 2015–2024 o vývoji cen na základě cenového skoku roku 2007 vyplývá, že i když reálné ceny klesají, nevylučuje to pravděpodobnost, že budou v příštích deseti letech kolísat a dosahovat i vysokých hodnot. Protože předchozí dva hospodářské roky byly charakterizovány nadprůměrnými výnosy, došlo k poklesu cen. Dá se očekávat, že běžné výnosy sníží světové zásoby všech hlavních plodin, a tedy by ceny měly vzrůst.
Pro evropské zemědělství je to poněkud znepokojující zpráva vzhledem k závažným problémům v příjmech zvláště u zemědělců zabývajících se živočišnou výrobou. Obiloviny a proteiny jako krmiva jistě představují jeden z nejdůležitějších nákladů živočišné výroby, takže by nízké ceny krmných obilovin a bílkovin mohly pomoci. Stejně tak nízké ceny ropy by se mohly odrazit ve výrobních nákladech přímo ve spotřebě a nepřímo v nákladech na hnojiva. Nicméně stále nízké tržní ceny nevytvářejí zisk nutný pro pokrytí nejen variabilních, ale ani fixních nákladů a odměn. Pokud se tedy nízké reálné ceny i jejich vysoké kolísání stane běžnou věcí, mohou být následky katastrofální.
Z důvodu nízkých cen mnoho malých a starších zemědělců opouští sektor, a tak se urychlí strukturální změny směrem k menšímu počtu větších zemědělských podniků s negativním dopadem na tzv. územní rovnováhu a znevýhodněné oblasti. Důsledkem může být trvale nižší živočišná výroba s dopadem na soběstačnost a vývoz.
Vyšší míra kolísání cen má vliv na všechny zemědělce, ale nejvíce na větší zemědělce s vysokým obratem a vysokými pohledávkami, proto je třeba posílit rizikový management jak u zemědělců, tak i na úrovni společné zemědělské politiky.*
