Chov ovcí v Kazachstánu

Chov ovcí v Kazachstánu je starodávné a velmi tradiční odvětví živočišné výroby. I v současné době jeho rozvoj předurčuje přítomnost rozsáhlých ploch přírodních pastvin, cenný genofond původních plemen ovcí a přímá návaznost produkce chovu ovcí v Kazachstánu na velké zahraniční trhy. Ovce bývají velkou část roku na pastvách, a jejich zimní ustájení se liší podle oblasti od přístřešků a starých typů „stájí“ až po např. plastové haly i zděné stáje pro jemnovlnná plemena.

Novodobá historie se datuje do 90. let 20. století a v mnohém připomíná situaci, se kterou se museli potýkat i tuzemští chovatelé ovcí. Krátce po získání nezávislosti Kazachstánu v roce 1991 došlo v sektoru chovu ovcí k významným změnám. Ještě na počátku 90. let 20. století zde bylo chováno přibližně 36 milionů kusů ovcí, z nichž téměř 80 % představovaly ovce jemnovlnné. V tomto období bylo v Kazachstánu vyprodukováno 100 000–110 000 tun převážně jemné merinové ovčí vlny. V důsledku prudkého snížení výkupní ceny potní ovčí vlny na počátku 90. let 20. století se počet ovcí tohoto užitkového směru výrazně snížil. Na rozdíl od nás populace jemnovlnných plemen zůstala zčásti zachována a nebyla tak v podstatě kompletně nahrazena intenzivními masnými plemeny. Právě převažující populace místních kazašských tlustozadkých plemen ovcí je velmi dobře přizpůsobena kazašským podmínkám s drsným kontinentálním klimatem, které je charakteristické velmi vysokými letními teplotami a velmi chladnou zimou. Celoroční pastva na přírodních pastvinách se sezónními přesuny na letní, jarní, podzimní a zimní pastviny je v těchto podmínkách velmi tradičním způsobem chovu ve velkochovech ovcí, a to i s velikostí stáda nad 1000 kusů. Jehňata tlustozadkých plemen ovcí jsou při narození ve srovnání s vrstevníky polojemnovlnných plemen silnější a životaschopnější. Naproti tomu bahnice s jemnovlnných a polojemnovlnných plemen spotřebují určitou část energie na růst vlny. Proto se předpokládá, že potomstvo matek tlustozadkých plemen má větší intenzitu růstu ve srovnání s jehňaty polojemnovlnných plemen ovcí.

Technika pastvy

V jižních oblastech se na farmách s velkým počtem zvířat pasou ovce po celý rok na pastvinách Na jaře, v období bahnění, se čerstvě obahněné matky umísťují do venkovních choulů, kde jsou po dobu 2–3 dnů krmena senem a koncentrovanými krmivy. Jakmile ovce jehně přijme, jsou paseny v blízkosti ovčína v tzv. sakmanech (skupiny ovcí s jehňaty po porodu). Jak jehňata rostou, vzdálenost pastvy se zvětšuje a stejně tak narůstá počet zvířat v sakmanech. Také v jiných oblastech se tento princip využívá, pase se i v zimě. Pokud je sníh příliš hluboký, přikrmuje se senem a jadrnými krmivy. V malých hospodářstvích na vesnicích se používá princip „kezek-kezek“, tedy „po jednom“. Sousedé z jedné části vesnice spojují své ovce každý den ráno a střídají se v pasení. Večer po návratu z pastvy se ovce rozdělí svým majitelům a zvířata přenocují na jejich dvorech. Je také běžné, že v období letní pastvy nájemný pastevec shromáždí od vesničanů velké stádo ovcí (600–800 kusů) a za úplatu je pase ve vzdálenosti asi 5 –15 km od vesnice. V zimě, pokud je hluboký sníh, jsou ovce ustájeny na dvorech, krmeny senem a případně přikrmovány koncentrovanými krmivy.

Šlechtitelské chovy a inseminace

Celkově bylo registrováno 1 842 000 plemenných ovcí ve 103 šlechtitelských chovech, což představovalo zhruba 10,5 % z celkového počtu chovaných zvířat. Během období Sovětského svazu bylo téměř 90 % jemnovlnných a polojemnovlnných plemenných ovcí zapouštěno cervikální inseminací. Ministerstvo zemědělství vede databázi všech oficiálně prováděných inseminací. Laparoskopická inseminace mrazeným spermatem je prováděna pouze na vědecké bázi v počtu maximálně 600 ovcí inseminovaných během jednoho roku. Rozdíl v laparoskopické inseminaci ve srovnání s ostatními zeměmi spočívá v tom, že se nepoužívají hormonální stimulace a indukce říjového cyklu. Inseminují se tedy zvířata přirozeně se říjící, která jsou identifikována pomocí berana prubíře. Součástí vzájemné spolupráce s Kazachstánem je pomoc při analýze dat, za účelem optimalizace detekce říje pro následnou laparoskopickou inseminaci s lepšími výsledky procenta obahnění.

Dr. Nurlan Malmakov 1, Ing. Martin Ptáček, Ph.D. 2,Dr. Kairly Omashev 3, Ing. Filipp Georgijevič Savvulidi, Ph.D. 2, Ing. Martina Jánošíková, Ph.D. 2, Ing. Anežka Málková 2,   1 Research Institute of Livestock and Fodder Production, Almaty, Kazakhstan, 2 Katedra chovu hospodářských zvířat, FAPPZ, ČZU v Praze 3 Republican Chambers of Sheep Breeding, Taldykorgan, Kazakhstan

Podrobněji v časopisu Náš chov 8/2022.*

 

1 = plemeno edilbay; 2 = kazašská tlustozadká hrubovlnná ovce; 3 = plemeno saryarka; 4 = plemeno ordabasy; 5 = kazašská tlustozadká polohrubovlnná ovce; 6 = žírné merino (adaptováno z knihy: Musabaev B. I. et al. Sheep and goat breeds raised in Kazakhstan)
1 – 3 Ukázka cervikální inseminace s využitím spekula tzv. „přes okénko“; 4 – 5 Ukázka cervikální inseminace s využitím spekula, fixace ve stoje a fixace ve hřbetní poloze (archiv: Nurlan Malmakov)

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down