Ekonomika vepřového masa v Evropské unii je kvůli nadprodukci jatečných prasat závislá na exportu. Značné omezení exportních možností však přispělo k propadu cen na evropském, potažmo i českém trhu. Navýšení cen za energie, ale i za krmiva pak několik let trvající krizi chovu prasat ještě prohlubuje. Nejen o tom, s jakými náklady vyrábíme vepřové maso u nás a v zahraničí, ale i o rezervách tohoto tradičního sektoru zemědělské prvovýroby jsme v rámci diskuse na TV Zemědělec hovořili s odborníky Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Konkrétně s vedoucí oddělení Trhu zemědělských komodit Ing. Miluší Abrahamovou a vedoucím oddělení Ekonomika zemědělství a potravinářství Ing. Janem Boudným, kterým svými praktickými zkušenostmi sekundoval Ing. Miroslav Rozkot, CSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., respektive z oddělení chovu prasat v Kostelci nad Orlicí.
Jak se krize chovu prasat v Evropě projevuje do aktuálních cen za jatečná prasata?
Miluše Abrahamová:
V roce 2021 došlo v EU-27 k propadu CZV jatečných prasat meziročně o 10,7 % na úroveň roku 2018, ale přitom došlo k nárůstu cen krmiv o 12 až 16 %. V České republice byla dokonce nejnižší CZV jatečných prasat za posledních 20 let s meziročním propadem o 15 %. Ceny krmiv pak meziročně narostly o 5 až 9 %.
Na začátku roku 2022 ještě převažovaly v EU poměrně nízké ceny jatečných prasat (meziroční zvýšení za I. čtvrtletí o necelá 4 %), následně však stoupaly. Za leden až září 2022 cena jatečných prasat tř. E dosáhla v EU-27 průměrných 1,78 EUR/kg j. hm. a byla o 21 % vyšší než ve stejném období roku 2021. V Německu se zvýšila za toto období o 26,6 %, ve Španělsku o 17,3, zatímco v Dánsku jen o 2,4 %. V tuzemsku meziročně stoupla CZV jatečných prasat tř. SEU za leden až září 2022 meziročně o 20,1 % na 32,24 Kč/kg ž. hm.
Hlavním důvodem nárůstu CZV prasat v EU-27 byly nižší porážky, a tím i nižší nabídka vepřového masa a výrazně vyšší náklady. Válka na Ukrajině se promítla do růstu cen krmiv a energií a následně i do zemědělských produktů a potravin. Nárůst CZV jatečných prasat však kompenzuje zvýšené náklady jen částečně.
Z ekonomických analýz vyplývá, že nejvyšší položkou v chovech prasat jsou náklady na krmení. Kde jsou podle vás rezervy?
Miroslav Rozkot:
Rezervy jsou všude. Problém je, že v celé Evropě, stejně jako u nás, se vykrmují prasata špičkové genetiky. V našich chovech prasata reprezentují nejen vysokou úroveň domácího šlechtění, ale samozřejmě i světové genetiky. K těmto prasatům se musí přistupovat podobně jako ke špičkovým sportovcům, kterým také musíte zajistit optimální podmínky, aby dosáhli maximálního výkonu. Zejména pak ve výživě se prasata ošidit nedají. Z hlediska nákladů na krmiva bude podle mého názoru přetrvávat problém zejména u dovážených krmných komponentů. Také u produkce vlastních zdrojů krmiv se však musí počítat s navýšením nákladů. Jestliže poptávka zvyšuje cenu obilovin, velké podniky s klasickou zemědělskou výrobou budou také zvažovat, zda pro ně není výhodnější vybrané komodity zobchodovat. Víceméně politickými opatřeními jsme se v Evropě zbavili v optimální míře využívat některé tradiční bílkovinné zdroje, například masokostní moučku. Věřím, že pokud by se vyráběla stejně jako tomu bylo například u nás, její začlenění do krmných dávek by bylo bezpečné. Zakázanou masokostní moučku tak musí nahradit jiné zdroje bílkovinných krmiv, například sója, která se k nám dováží. Také se u nás pěstuje, ale s ohledem na klimatické podmínky není kvalita sójových bobů taková jako u sóji dovážené ze zahraniční. Další omezení přináší zákaz použití geneticky modifikovaných plodin, což opět vnímám jako nevýhodu. Oproti přímořským státům, kde provozují rybolov a mají zpracovatelský průmysl, máme také omezené možnosti z hlediska dostupnosti rybí moučky. Do budoucna tak bude nezbytné hledat a rozvíjet alternativy bílkovinných krmiv. Například v podobě luskovin, vedle již zmiňované sóji se jedná také o hrách a lupinu, které lze v tomto smyslu dost možná označit za plodiny budoucnosti. Dalo by se uvažovat také o hmyzu. Ovšem v současné době je masový chov hmyzu za účelem výživy prasat spíše utopií. Možná budeme muset trošku slevit z takových těch zelených představ o budoucnosti výživy a současně i přehodnotit některá stávající omezení, včetně zákazu masokostní moučky. V neposlední řadě také přezkoumat možnost využití některých vedlejších produktů potravinářské výroby, včetně tzv. kuchyňských zbytků, které se podle legislativy nesmí zkrmovat a likvidují se.
Na nákladovost a celkovou ekonomiku výroby vepřového masa má zásadní dopad intenzita výroby. Jak vychází srovnání našich chovatelů s kolegy ze zahraničí?
Jan Boudný:
Pokud jde porovnání České republiky s ostatními producenty Evropské unie, můžeme vycházet z dat o ekonomice výroby v různých koutech světa, která Ústav zemědělské ekonomiky a informací získává v rámci spolupráce s mezinárodním uskupením InterPIG. Ze zemí EU jsou zastoupeny především západní státy, ze zemí střední a východní Evropy je zastoupena pouze Česká republika a Maďarsko. Z pohledu České republiky jsou pro srovnávání významné například Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Maďarsko, ale také Polsko, za které bohužel údaje nemáme k dispozici.
Náklady na kilogram JUT se ve sledovaných zemích pohybovaly v rozmezí od 1,46 do 1,79 eura. Pokud se jedná o výrobní náklady, Česká republika s náklady ve výši 1,68 eur/kg JUT ztrácí na nejlepší evropské producenty, jako jsou Dánsko, Španělsko, Belgie či Francie, ztrácí přibližně 10 až 22 eurocenta/kg jatečně upraveného těla. Zaostává také za průměrem všech srovnávaných zemí, a to téměř o šest eurocentů/kg. Výrobními náklady se dlouhodobě přibližujeme úrovni Rakouska a Německa, přičemž v roce 2021 byly dokonce mírně nižší, srovnatelné s Nizozemskem.
Při porovnání intenzity výroby naopak můžeme české chovatele vyzdvihnout, protože z hlediska hlavních produkčních ukazatelů, jakými jsou počet odchovaných selat na prasnici, produkce masa na prasnici, přírůstky v předvýkrmu a výkrmu, ale i konverze krmiva na jatečné prase se řadí mezi přední producenty EU, jako jsou například Belgie, Nizozemsko či Německo. Některé evropské země na rozdíl od České republiky ekonomicky těží například z lepšího zpeněžování díky práci odbytových organizací, specializace na odchov selat nebo výkrm prasat, či vertikální integrace, tj. z propojení prvovýroby se zpracováním a obchodem, což je případ Španělska.
Celé znění diskuse připravujeme do březnového čísla časopisu Náš chov.*
