Dohoda o volném obchodu mezi EU a Mercosurem: Nové překážky v obchodu se sójou

Nová dohoda o volném obchodu EU s Mercosurem přináší nulová cla na sójové boby a sójovou mouku, což slibuje nižší náklady a spolehlivé dodávky pro evropský průmysl výroby krmiv a šrotování. Nicméně lídři průmyslu varují, že nová environmentální pravidla a právní nejistoty by mohly tyto úspěchy vyvážit a ohrozit bezpečnost bílkovin v Evropě.

Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Mercosurem vstoupila v platnost 1. května a uvedla nulová cla na evropský dovoz sóji a sójové moučky z jihoamerického bloku. Smlouva také stanovuje postupné snižování cel na sójový olej, což teoreticky znamená stabilitu evropských dodavatelů. Podle plánu rozkladu cel v rámci dohody budou cla na surovou sójovou ropu postupně snižována ze současných 3,2 % na nulu během čtyř let. Rafinovaný sójový olej, na který se v současnosti vztahuje clo 9,6 %, projde delším sedmiletým obdobím k vynulování.

Rostoucí právní a dodavatelská rizika

V praxi však může evropský průmysl krmiv pro zvířata čelit právě opačnému efektu kvůli hromadění nových požadavků. Varování přichází od průmyslových sdružení, obchodních společností a zástupců globálního dodavatelského řetězce obilí v kombinaci nových environmentálních požadavků EU, hygienických omezení a stále přísnějších pravidel pro dovoz zemědělských komodit.

Závislost na importu odhaluje zranitelnost

Podle André Nassara, prezidenta Brazilské asociace průmyslu rostlinných olejů (Abiove), může současný pokrok v environmentálních a sanitárních předpisech snížit, jak dovoz, tak kapacitu zpracování sóji v Evropě. Evropská unie je silně závislá na dovozu sójových bobů a sójových mouček, aby zásobovala produkci živočišných bílkovin. Data Eurostatu ukazují, že v roce 2025 Brazílie představila 6,1 milionu tun sóji exportovaných do EU, což přineslo obchodní hodnotu přibližně 2,3 miliardy eur. Tento objem činí zemi předním dodavatelem v Evropě. U sójové mouky je evropská závislost ještě výraznější. V roce 2025 Evropská unie dovezla 10,9 milionu tun brazilské sójové moučky, což odpovídá přibližně 3,5 miliardě eur. Argentina byla druhým největším dodavatelem s 6,9 miliony tun. Podle Nassara jde problém daleko za zemědělským obchodem a přímo ovlivňuje bezpečnost zásobování vlastního evropského průmyslu. „Pokud spotřeba sóji klesne, EU bude produkovat méně moučky. A to je velmi špatné pro evropský živočišný průmysl,“ říká. Upozorňuje, že alternativní plodiny jako řepka a slunečnice produkují méně moučky ve srovnání se sójou, což zvyšuje tlak na sektor produkce.

EUDR: Vyšší náklady, větší nejistota

Přestože bylo nařízení o odlesňování Evropské unie (EUDR) dvakrát odloženo, nadále vyvolává obavy jak mezi jihoamerickými exportéry, tak mezi evropskými dovozci. Tato regulace vyžaduje, aby firmy prokázaly, že produkty jako sója, hovězí a káva, které jsou dováženy do EU nebo prodávány v rámci EU, nejsou po roce 2020 spojeny s odlesňováním. Od příštího roku se očekává, že toto pravidlo bude povinné pro dovoz sóji a produktů ze sóji.Mezi požadavky patří podrobná sledovatelnost původu produktu a důkaz, že v produkčních oblastech nedošlo k odlesňování. Ačkoli brazilský sektor již má programy sledovatelnosti, provozovatelé trhu věří, že praktické uplatnění regulace stále obsahuje nejistoty a pravděpodobně zvýší logistické náklady. Požadavek na fyzickou segregaci sledovatelných sójových bobů je považován za jeden z nejcitlivějších bodů. „Tato ověřená sója nemůže být smíchána s produktem, který není dohledatelný. To přímo ovlivňuje logistiku a činí sójovou mouku dražší,“ říká Nassar. Kromě provozních nákladů výkonný výbor také zdůrazňuje absenci precedentu na globální úrovni. „Tohle se na této úrovni nikdy předtím nedělalo,“ říká. Podle něj je obava, že rostoucí náklady a rizika krmivářství. Odložení implementace EUDR ve dvou případech samo o sobě odráželo provozní obtíže, kterým čelil evropský průmysl. „Byli to oni, kdo žádali o odklad, protože jsou závislí na dovozu sóji“, odhaluje Nassar.

Pravidlo ILUC ohrožuje dovoz sóji

Další oblastí obav je tzv. pravidlo ILUC, což je zkratka pro nepřímou změnu využití půdy. Evropská komise již zveřejnila delegovaný akt k této otázce a může jej kdykoliv realizovat, možná již začátkem srpna. V praxi by klasifikace sóji jako „vysoce rizikového“ environmentálního produktu znamenala, že by se komodita dostala do stejné situace jako palmový olej podle evropských otázek biopaliv. „Sójové boby by byly považovány za vysoce rizikové pro ILUC, stejně jako palmový olej. To prakticky znemožňuje dovoz. Potenciální dopad přesahuje bionaftu,“ tvrdí Nassar. Nová pravidla mohou snížit místní produkci moučky a dále zvýšit vnější závislost evropské živočišné výroby.

„Co stále nevíme, je, jaký dopad to bude mít na sójovou mouku. Možná to nebude mít tak přímý dopad, protože EU nemůže nahradit sójovou moučku stejným způsobem, jakým může nahradit ropu,“ říká Nassar.

Nejistota ohledně sóji HB4

Kromě environmentálních požadavků je dalším citlivým tématem pro evropský trh sója HB4, geneticky modifikovaná odrůda s větší tolerancí vůči tepelnému a vodnímu stresu. Tato technologie byla experimentálně zavedena v zemědělských oblastech po celé Jižní Americe a sektor ji považuje za důležitý nástroj tváří v tvář změně klimatu. Problém je, že Evropská unie technologii stále komerčně neschválila. Podle zdrojů z oboru existují obavy z možného míchání odrůdy s konvenčními komoditními zásilkami. Sójové náklady HB4 vyvážené Brazílií a Argentinou byly v dubnu odmítnuty v přístavech v Nizozemsku.

Diskutuje se

Diskuse může zahrnovat jak globální soukromé subjekty, tak Evropskou komisi. Z pohledu tržních aktérů absence regulační harmonizace zvyšuje obchodní a logistická rizika. Podle zdrojů z oboru nebude problém vyřešen, dokud nebude řádně regulován.

All About Feed

Foto AI