Efektivita využití dusíku je důležitým faktorem, a to nejen s ohledem na náklady, ale i životní prostředí. Efektivitu využití dusíku lze dle studií zlepšit u monogastrů relativně jednoduše vybalancováním dávky aminokyselin na základě potřeb zvířat. Avšak u přežvýkavců se musí započítat i jejich mikrobiální syntéza.
Obsah proteinů využitelných v bachoru ovlivňuje řada činitelů. Vědci přišli s hypotézou, podle níž by mohla být technika využívající stabilní izotopy použita u různých krmiv, a to jak s vysokým, tak nízkým obsahem bílkovin. Využití stabilních izotopů k hodnocení dostupnosti aminokyselin, kdy bylo možné díky izotopu uhlíku (13C) sledovat aminokyseliny prostupující do krevní plazmy, přičemž chybovost se pohybovala kolem 10 %.
Studie in situ jim ukázaly, že u sójového šrotu kolísala stravitelnost aminokyselin mezi 92,7 % (Arg) a 95,3 % (Thr), u lihovarských výpalků mezi 87,4 % (His) a 95 % (Leu), u sójového šrotu mezi 61 % (Tyr) a 85 % (Arg), u kukuřičné siláže mezi 60 % (Arg) a 85 % (Met), u vojtěškového sena mezi 59 % (Met) a 87 % (Lys), u kukuřičného zrna mezi 76 % (Thr) a 92 % (Met).
Další možností by mohla být aplikace efektivity využití esenciálních aminokyselin při balancování krmných dávek pro dojnice, protože u starších systémů hodnocení výživy (např. NRC 2001 či tzv. Cornellského systému), které hodnotu efektivity využití metabolizovatelného proteinu (MP) považovaly za fixní (asi 67 %), docházelo k systematickému podceňování produkce mléčných bílkovin (nízká dávka MP), či jejímu nadhodnocování (zvýšená dávka MP). Zatímco NASEM (2021) poukázal na různou efektivitu využití MP, a navíc se tento koncept rozšířil na esenciální aminokyselinyPro optimalizaci efektivního využití metabolizovatelných aminokyselin u dojnic je nutné pochopit dynamické potřeby i anabolické procesy, jelikož celková syntéza bílkovin je mnohem větší, než by ukázal prostý součet uložených a vyloučených (akrece a exkrece) bílkovin.
Už v roce 2001 se ukázalo, že se při zařazení luskovin, kukuřičné siláže, sójového šrotu či kukuřičného zrna do krmné dávky, se metionin stává první limitující aminokyselinou s podstatným vlivem na užitkovost a kvalitu mléka, a to pravděpodobně kvůli tomu, že mikrobiální syntéza metioninu v bachoru je poměrně malá a většina rostlinných krmiv jej postrádá. O dvacet let bylo řečeno, že metionin již není ve výživě dojnic první limitující aminokyselinou, což vyvolalo nemalý zájem o aktuální vliv metioninu na produkci mléka a jeho kvalitu.. Ke zlepšení produkčního potenciálu a vyšší kvalitu mléčných produktů byl metionin fyzikálně nebo chemicky upravován, aby byl ochráněn před vlivem bachorového prostředí.
Ačkoliv při srovnání výsledků skupin dojnic se základní krmnou dávkou (tj. bez chráněného metioninu) a těch pokusných, jimž byl chráněný metionin do krmné směsi přidán, neobjevili vědci žádné podstatné zvýšení produkce či obsahu laktózy, tak se významně zlepšil obsah mléčného tuku a bílkovin u dojnic v pokusných skupinách.
I když vědci objevili značné množství studií, jež se zabývaly vlivem chráněného metioninu na obsah mléčného tuku u dojeného skotu, tak jejich výsledky byly často rozporuplné.
Pokud jde o metionin a jeho účinky, tak někteří vědci poukázali na jeho potenciálně dvojí úlohu v mechanismu, jenž způsobuje zvyšování obsahu mléčného tuku. V první řadě může jeho zvýšená dostupnost usnadnit syntézu cholinu a transportu lipidů ve formě lipoproteinů. Kromě toho by mohly tyto změny omezovat hromadění tuku v játrech a vést k vyšší dostupnosti lipidů ve tkáni mléčné žlázy. Za druhé by – kromě svého působení jako prekurzoru pro syntézu proteinů – metionin mohl darováním methylové skupiny v trans-metylačních reakcích přispívat k biosyntéze lipidů, a tím pomáhat ke zvyšování procenta mléčného tuku.
V podstatě se při výzkumu aminokyselin většina prací zaměřila na princip tzv. první limitující aminokyseliny. Řada vědců prokázala, že účinek kombinace lysinu a metioninu je větší, než když dojde k přídavku pouze jedné z nich.
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v časopisu Krmivářství 1/2024.
