Ekologické chovy bývají nejčastěji dávány do souvislosti s welfare chovaných zvířat či vlivem na životní prostředí, ale jejich význam může sahat mnohem dále. Pro jejich další rozšíření je potřeba zvládnout mnohé, výživa je jedním z klíčových faktorů ekonomické, a to nejenom té ekologické, produkce.
Obecným principem – tedy nejenom v ekologických či organických systémech chovu – by mělo být krmení hospodářských zvířat takovými krmivy, která odpovídají danému druhu a kategorii, a způsobem, jenž je jim fyziologicky přirozený. Množství živin a dalších potřebných látek by mělo odpovídat skutečným nárokům zvířete, nepůsobit metabolické poruchy a pomáhat při zachování užitkovosti, plodnosti a celkového zdraví. Přičemž cílem výživy a krmení skotu v ekologickém chovu by mělo být prioritní využívání statkových krmiv, a to zejména těch objemných, která bývají obvykle dodávána prostřednictvím pastevního porostu (např. jetelo-travní směsí) a kvalitní konzervované píce v podobě sena či senáže. Nicméně většina producentů organického hovězího masa přistupuje ke zkrmování „vyšších“ dávek obilovin během konečné fáze výkrmu zvířete. Díky tomu dojde ke zvýšení přírůstku hmotnosti a ke vzniku žádoucího vnitrosvalového protučnění (mramorování). Druh a množství předkládaného krmného doplňku a délka jeho zkrmování se mezi jednotlivými farmami liší, především v závislosti na typu a věku zvířete a požadované porážkové hmotnosti. Ale i tak se irští bioproducenti řídí podle irských norem pro organické potraviny a zemědělství, které u přežvýkavců po odstavu povolují zkrmování obilovin v množství, jež odpovídá maximálně 40 % sušiny jejich krmné dávky.
Na efektivitě celého systému se významně podílí kvalita čerstvé i konzervované píce, a to jak z hlediska nákladů, tak užitkovosti. Čím „chudší“ je píce, tím vyšší jsou požadavky na doplňování krmné dávky koncentrovanými krmivy, např. obilovinami. A tím hůře se naplňují cíle ekologické produkce hovězího masa, která má být založena na objemných krmivech, jež mají představovat celkově vyváženou krmnou dávku s odpovídající koncentrací energie, množstvím živin, vitamínů a minerálů. Obiloviny by měly sloužit jako „okrajový“ zdroj pro mimořádné situace, kdy je přísun živin prostřednictvím pastevního porostu a konzervovaných objemných krmiv v důsledku vnějších vlivů (v posledních letech především sucha) nedostačující. Na úrovni farmy lze identifikovat dva klíčové faktory, které pomáhají či brání dosažení tohoto cíle, a tím jsou management pastvy a produkce objemných krmiv a kvalita objemných krmiv.
Konzervovaná objemná krmiva představují přibližně 40 % roční krmné dávky skotu a ekologičtí zemědělci je mohou získávat pouze od schválených producentů, proto je pro ně obzvláště důležité zvládnou vyprodukovat dostatečné množství sena a senáže odpovídající kvality, pokud možno pouze vlastními silami. K udržení kvality porostu a následně i sena a senáže je důležité, aby se do rostlinné hmoty nedostávala odumřelá biomasa, která se může kumulovat u báze rostlin, protože následně redukuje energetickou hodnotu konzervovaného krmiva a může být i zdrojem mikrobiální kontaminace. A jak již bylo zmíněno, tak ponechání příliš vysokých trav přes zimu nepříznivě ovlivňuje vytrvalost a obrůstání jetele. Oplůtky určené k produkci senáže by se na jaře, pokud to půdní podmínky dovolí, měly nechat přepást či upravit na výšku „strniště“ kolem 4 cm, což pomůže zvýšit kvalitu biomasy k senážování – především díky podpoře růstu jetele. Také je třeba zajistit odpovídající zásobu živin, především fosforu (P) a draslíku (K), a vhodné pH půdy prostřednictvím aplikace adekvátní dávky hnojiv s obsahem P, K a vápna, a to vždy na základě půdních analýz provedených během posledních pěti let. Důležité je i udržení půdní struktury a minimalizace zhutňování půdy během aplikace organických hnojiv a senážování.Před sečí je potřeba vyhodnotit očekávaný výnos biomasy, což pomůže nejenom odhadnout množství krmiva, které by mohlo být vyrobeno, ale pomáhá to též identifikovat špatně fungující pozemky a naplánovat nezbytná opatření k nápravě.Užitečná je i pravidelná inventura zásob a vyhodnocení spotřeby, protože to pomůže při plánování produkce konzervovaných objemných krmiv, aby jich byl na zimní období dostatek a nemuselo se přistupovat k urgentním a často neefektivním nákupům.
A proč se v poslední době tak řeší ekoprodukce? Mnohé jako první nejspíš napadne problematika welfare hospodářských zvířat či vliv na životní prostředí, ale důvod může být ještě úplně jiný.
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v NCH 3/2025.
