Skot, jeho chovatelé a konzumenti hovězího masa jsou již desítky let podrobováni nejedné studii. Zatímco v minulosti se poukazovalo především na negativní vlivy vyšší konzumace tzv. červeného masa na zdraví, v současnosti jsou „trendy“ témata spojená s životním prostředím.
Objevila se specifická skupina spotřebitelů hovězího masa, která začala upřednostňovat pastevně vykrmovaný skot, jenž je ve všech fázích růstu živen výhradně objemnými krmivy, nejčastěji na trvalých travních porostech, a zároveň je ochotná za tento produkt i zaplatit vyšší cenu. Na druhé straně zůstali zastánci standardního systému výkrmu skotu ve výkrmnách, v nichž je intenzivní růst zvířat podpořen zkrmováním vysokých dávek obilovin či jiného koncentrovaného zdroje živin.
Jenže pak se objevili environmentalisté a vědci studující emise skleníkových plynů a průběh klimatické změny a začali tvrdit, že globální potravinový systém ročně vypouští 17 miliard tun skleníkových plynů, což odpovídá třetině všech plynů, jež jsou výsledkem lidských činností, podílejících se na oteplování planety. A právě podle environmentalistů k tomu značnou měrou přispívá produkce hovězího masa, jelikož v něm vzniká 8–10krát více emisí než při produkci masa kuřecího a více než 50krát více než při pěstování fazolí.
Existuje bezpočtu studií, které se snaží různými prostředky objevit a rozklíčovat jakékoliv souvislosti mezi stravovacími návyky a zdravím člověka. Nicméně je velmi obtížné odhalit a pochopit fungování základních mechanismů, a to zejména kvůli široké škále potravin a jejich kombinací, ale také kvůli celé řadě spolupůsobících faktorů prostředí.
Vědci zdůrazňují, že výsledky jejich studie nemají být používány jako argument při obhajování vysoké spotřeby cheeseburgerů a pizzy. Spíše je třeba hledat inovativní cesty zaměřené na doplňky stravy, které by mohly posloužit k podpoře aktivity T buněk. Po milionech let evoluce existuje pouze několik set metabolitů odvozených z živin, které končí v krevním oběhu, z čehož lze usuzovat, že by mohly mít nějaký konkrétní význam v biologii člověka.
Celý článek v NCH9/2024.*
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
