I přes dodržování technologických postupů při výrobě senáží nutně dochází ke ztrátám živin, které ovlivňují kvalitu tohoto zdroje bílkovinných krmiv ve výživě dojnic. O tom, jak minimalizovat ztráty při senážování, se farmáři mohli dozvědět i z webináře společnosti Fremis, a. s., Čechtice, která ve spolupráci s firmou Bioferm CZ zajistila vystoupení Dr. Dave Daviese, BsC., Ph.D. Světově uznávaný specialista britské společnosti Silane Solution, Ltd., hovořil jednak o ovlivnění ztrát při sklizni píce na poli, ale i o rezervách při práci s konzervovanou hmotou na jámě.
Podle klimatických podmínek začínají na farmách sklízet píci k senážování zpravidla od poloviny května. Pro optimální dobu sklizně je určující fenologická zralost rostlin a s ní související obsah sušiny. I při sklizni v optimálním termínu dochází na poli u píce určené ke konzervaci ke ztrátám sušiny i obsažených živin. Jejich výši ovlivňuje vlastní proces sklizně, zejména s ohledem na výšku strniště a rychlost navážení hmoty do silážních jam. V prezentaci zkušeného výživáře britské společnosti v této souvislosti také zaznělo, že senážovanou píci je třeba navézt do jámy nejpozději do patnácti hodin po posečení. Prodlevou sběru posečené píce dochází ke ztrátám výnosu i obsahu cukrů, potažmo metabolizovatelné energie. Důvodem je biochemický rozklad cukrů, při němž aerobním dýcháním posečených rostlin, ale i mikrobiálním dýcháním vzniká kysličník uhličitý a voda. Zavadání na poli lze urychlit včasným rozhrnutím posečené píce, přičemž průduchy v rostlinných pletivech zůstávají otevřené dvě hodiny. Tímto jednoduchým opatřením se z tuny rozhrnuté píce odpaří až sto litrů vody. Naproti tomu u nerozhrnuté je to pouze pětina, respektive dvacet litrů vody.
Ohledně výšky strniště Dr. Davies doporučoval posečení rostlin 7,5 až 10 cm nad zemí. Zamezí se tím nejen kontaminaci píce půdními bakteriemi, ale také se udrží stravitelnost krmiva na požadované úrovni. Význam má i pro zvýšení rychlosti obrůstání a tím i pro výnos trvalých travních porostů.
„Na většině farem vykazují ztráty sušiny na poli okolo pěti procent. Pokud budeme uvažovat o ztrátách sušiny zavadnutím na úrovni 4,5 procenta, při hektarovém výnosu 5,5 tuny to představuje snížení výnosu na 5,25 tuny z hektaru. Rozdíl 0,25 tuny sušiny znamená ztrátu obsahu cukru o 42 g v každém kilogramu sušiny. Tímto osmnáctiprocentním snížením obsahu cukrů dojde i ke snížení energie až o 5,7 %. Při přepočtu na produkci mléka z hektaru se dostaneme na ztráty odpovídající úrovni deseti procent. Do jámy naváženou píci k senážovaní je nutné rozvrstvit na výšku do 15 cm, která zajišťuje její dobré udusání a vytěsnění vzduchu. Pro dosažení co nejlepší aerobní stability senáže se osvědčuje zakrýt hmotu plachtou také na bočních stěnách jámy a samozřejmě důkladně zatížit. Dokonalé utěsnění přispěje i k tomu, že se v konzervované hmotě zachytí z fermentačních procesů uvolňující se kysličník uhličitý, který zadarmo poslouží jako první konzervant. Zvládnutí technologie výroby objemných krmiv je základ, od něhož se farmáři odrážejí. Často však podceňují volbu mechanizace pro vybírání hmoty z jámy, čímž vznikají další ztráty. Pokud jde o farmy, které jsem měl možnost vidět v České republice, fungují v tomto ohledu na vysoké úrovni,“ konstatoval Dr. Dave Davies, BsC., Ph.D.
Více se odčtete v květnovém čísle časopisu Náš chov.*
