Všeobecně platí názor, že když se sklízí kukuřice v ideální vegetační fázi dvou třetin mléčné linie zrna, resp. při sušině zhruba 33 %, a silážování proběhne podle doporučené technologie tzv. správné faremní praxe, není nutné při konzervaci používat biologické ani chemické silážní přípravky. Uvedené silážní přípravky se takových podmínek doporučují jako pojistky ke snížení rizika v případech nějakých nepředpokládaných komplikací, například při zvýšení prašnosti, chybách při dusání a podobně. Když se experimentálně ukáže, že použití silážních přípravků je zbytečné nebo lze jejich dávku snížit, mohla by to být pro daný podnik významná úspora nákladů.
S využitím smart technologií, například pro měření teploty speciálními čidly, lze získat podrobnější informace o průběhu fermentace, případně o aerobní degradaci již hotové siláže. Na základě těchto údajů lze plánovat další experimenty, které mohou přispět k zefektivnění procesu konzervace a skladování kukuřičných siláží a zlepšení jejich dietetických vlastností, což vede ke zvýšení užitkovosti a zdraví zvířat.
Kolektiv specialistů z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves
(Ing. Radko Loučka, CSc., Ing. Filip Jančík, Ph.D., doc. Ing. Petr Homolka, CSc., Ing. Petra Kubelková, Ph.D.) zjišťovali vliv použití vybraných silážních přípravků na snížení ztrát sušiny v průběhu fermentace a ztrát způsobených aerobní degradací po otevření sila.
Výzkumníci testovali vybrané silážní přípravky biologické, chemické a jejich kombinace. Kontrola byla bez přípravku. U každé varianty testovali účinnost dvou aplikačních dávek. Silážovanou píci dusali do speciálních pytlů, které následně vložili do siláže. Experimentální siláže v pytlích byly uloženy v siláži po dobu 14 měsíců. Aerobní stabilitu měřili sedm dnů a po celou dobu měřili teplotu speciálními čidly. Ztráty sušiny měřili vážením vzorků na začátku a po ukončení dané doby sledování.
Ztráty fermentací u kukuřičných siláží byly na průměru 3,94 % sušiny. Vyšší ztráty byly u kontroly bez přípravku (5,53 %) a varianty s inokulantem (4,45 %) než u jiných variant, ale nebyly významné. Ztráty aerobní degradací byly v průměru 0,94 % sušiny. U kontroly a varianty s inokulantem byl rychlejší nástup aerobní degradace, u ostatních variant bylo zvyšování teploty postupné. Teplota vyšší než 2 °C, což je kritérium pro aerobní stabilitu, nastala u kontroly za 55 hodin, u varianty s inokulantem za 24 hodin a s kyselinou citronovou v 10% koncentraci za 113 hodin.
V závěru příspěvku autoři konstatují, že silážní přípravky snížily fermentační ztráty, stejně jako ztráty způsobené aerobní degradací po otevření sila. V průběhu fermentace byly naměřeny vyšší teploty u kontroly, z čehož lze usuzovat, že u této varianty byly také nejvyšší ztráty, což potvrdilo i vážení vzorků. U varianty s inokulantem a u kontroly došlo k rychlejšímu nástupu aerobní degradace, u ostatních variant bylo zvyšování teploty postupné, téměř lineární.
Více se dočtete v listopadovém čísle časopisu Náš chov.
