Nakupují mlékárny „české“ mléko? Dávají našemu mléku a mléčným výrobkům přednost spotřebitelé? Bude dostatek právě „českého“ mléka i po prvním dubnu letošního roku?
Přečtěte si názory odborníků a diskutujte.
Požadavek mlékáren na vysokou kvalitu mléka je jedním z nejdůležitějších kritérií, která předurčují výslednou kvalitu mléčných výrobků, a tím i úspěšnost mlékárenského podniku, jeho ekonomiku a také renomé výrobků u spotřebitelů. Kvalita českého mléka je dlouhodobě velmi dobrá. Celkový počet mikroorganismů (CPM), který určuje tolik důležitou mikrobiologickou kvalitu syrového mléka, je dnes na průměru 35 000 zárodků/1 ml, ale řada prvovýrobců dosahuje kvality daleko vyšší (běžné jsou průměry i pod 10 000 zárodků).
Počet somatických buněk indikujících zejména zdravotní stav dojnic je nyní na průměru okolo 240 tisíc v ml mléka, což svědčí i o důsledcích spíše intenzivního způsobu hospodaření. Bylo by dobré docílení ještě nižšího počtu somatických buněk (okolo 150 tisíc).
Zhruba 96,5 % českého mléka je zařazováno do nejvyšších tříd jakosti (Q a 1. jakostní třídy).
Mlékárny mají k proplacení mléka uzavřeny individuální smlouvy se svými zemědělskými dodavateli a mnohdy připlácejí i za další jakostní parametry důležité pro jejich výrobu (sýraři mohou připlácet za vyšší bílkovinu, výrobci trvanlivého mléka sledují termostabilitu, jindy se sledují další mikrobiologické parametry, jako je počet sporulujících mikroorganismů, psychrofilní mikroorganismy apod.).
Zásadním kritériem kvality mléka je množství mléčných složek, zejména tuku a bílkovin. Porovnáváme-li cenu mléka např. u nás a v Německu, jde o to, jak vysoké jsou složky mléka, jinak se často porovnávají „jablka a hrušky“. Obecně je možné říci, že objem mléčných složek u nás, zejména tuku, v posledních letech poměrně poklesl, a je tudíž přirozené, že mlékárny nemohou platit tolik jako např. v Německu, protože tyto parametry významně ovlivňují výtěžnost suroviny.
Celková cena mléka je však určována mnoha dalšími, často zcela neovlivnitelnými faktory, ale zejména pak vývojem na mezinárodním trhu s mlékem a rozměr českého mlékárenství je malý (0,4 % celosvětové a 1,7 % produkce EU). V současné době má právě z těchto důvodů cenová křivka sestupný trend.
Pokud se týká české spotřeby, je naše mlékárenství stále přebytkové. Vyprodukuje téměř 2,8 miliardy litrů mléka a spotřeba je 2,3 miliardy. V zahraničním obchodě máme sice kladné saldo, ale na vývozu se velkou měrou podílí vývoz mléčné suroviny ke zpracování zejména do Německa a Itálie. Naopak dovoz mléčných výrobků (tedy přidané hodnoty) reprezentuje nyní přes 40 % domácí spotřeby, což je zcela zbytečné, protože mnohé z dovážených výrobků jsme schopni si sami vyrobit, a to v daleko vyšší kvalitě.
Na současné situaci by nemělo podstatně změnit nic ani zrušení kvótového režimu. Přidělenou mléčnou kvótu totiž ČR dlouhodobě nevyužívá (nyní asi 4,5 % pod přidělenou kvótou) a překročila ji pouze jedenkrát (2005/2006 o 0,6 %). „Mléčná apokalypsa“, o které někdy píší některá média nebo hovoří i někteří chovatelé, tedy vůbec nehrozí.
České mlékárenství je poměrně konsolidované, konkurenceschopné a v národním hospodářství zodpovědné za zabezpečení významného podílu základních potravin, proto před ním stojí dostatek budoucích příležitostí.*
