
Podle nového článku zveřejněného v časopise Frontiers in Fungal Biology by klimatické změny mohly způsobit, že se kontaminace mykotoxiny změní z řady ojedinělých šoků na mnohem nebezpečnější vzorec překrývajících se hrozeb v podobě více toxinů v krmivech a potravinách.
Článek tvrdí, že starý model, v němž výjimečné sucho, vlna veder nebo vlhká sklizeň vyvolají výskyt jednoho dominantního toxinu v jedné plodině, již není vhodný pro klima, v němž mohou teplo, sucho a intenzivní srážky zasáhnout stejnou oblast během jediného vegetačního období. Výsledkem by mohlo být, že několik toxinů produkovaných houbami, najde příznivé podmínky v rámci stejného vegetačního cyklu, čímž se kontaminace více mykotoxiny stane spíše běžným rizikem než ojedinělou událostí. To má přímý dopad na krmiva. Stejná zrna a suroviny, které jsou vystaveny vlivům na poli, se dostávají do krmných dávek pro hospodářská zvířata, zatímco vyšší teploty, nepravidelná dostupnost vody a rostoucí hladina CO₂ v atmosféře mohou společně ovlivňovat ekologii hub.
Studie vedená profesorem Angelem Medinou z Katedry potravinářské biotechnologie Ústavu agrochemie a potravinářské technologie ve Valencii ve Španělsku poukazuje na zásadní změnu v načasování. Teplotní extrémy, srážky a sucha se v rámci jednoho regionu vyskytují stále častěji a nyní k nim může docházet postupně během jedné vegetační sezóny. Místo jediného klimatického šoku mohou plodiny čelit předčasnému nárůstu teplot, suchu uprostřed sezóny a pozdním silným srážkám. Zároveň se škůdci a patogeny od roku 1960 posouvají směrem k pólům průměrnou rychlostí 2,7 km za rok, přičemž se předpokládá, že riziko infekce houbovými patogeny plodin poroste nejrychleji ve vyšších, stále produktivnějších zeměpisných šířkách. Pro výrobce krmiv a odběratele obilovin to znamená, že historické regionální profily rizik mohou rychleji zastarat.
Hlavním varováním zprávy je, že změna klimatu může změnit podmínky, za nichž houby produkují toxiny, a ne pouze způsobit, že se známé epidemie budou vyskytovat častěji. Růst hub a produkce toxinů se odehrávají v různých environmentálních „oknech“, přičemž produkce toxinů je obvykle omezena na užší rozsah teplotních a vodních podmínek. Experimentální práce citované v článku ukazují, že zvýšená hladina CO₂ v kombinaci se suchem a vyššími teplotami může toto časové okno pro produkci toxinů rozšířit. U houby Aspergillus flavus na kukuřici tato kombinace vedla ke zvýšení exprese genů odpovědných za biosyntézu aflatoxinů a ke zvýšení produkce aflatoxinu B1, v některých případech až několikanásobně, a to za podmínek, které dříve podporovaly růst, ale ne takovou úroveň produkce toxinů. Důkazy o přímém vlivu CO₂ jsou nejvýraznější v systémech s rodem Aspergillus a autoři zdůrazňují, že je stále zapotřebí širšího potvrzení. Riziko již nespočívá v jedné plodině, jedné plísni a jednom toxinu – jde o souběh více hrozeb v rámci jedné vegetační sezóny.
Údaje z monitorování ukazují, proč si tato hypotéza zaslouží pozornost. Jedenáctiletý průzkum kukuřice v severní Itálii zjistil, že více než 85 % vzorků obsahovalo 2 nebo více mykotoxinů z rodů Fusarium a Aspergillus. Samostatný desetiletý globální průzkum zahrnující 74 821 vzorků krmiv ze 100 zemí zjistil, že mezi vzorky testovanými na přítomnost alespoň tří mykotoxinů jich 64 % obsahovalo dva nebo více. V rámci scénáře s nárůstem teploty o +2 °C předpovídaly modelové výpočty citované v článku „Perspective“ 92% nárůst rizika výskytu aflatoxinu B1 v evropské kukuřici. Autoři se však vyhýbají tomu, aby každý pozorovaný nárůst souběžného výskytu připisovali klimatickým změnám: díky rozsáhlejšímu testování metodou LC-MS/MS a rozšířenému dohledu se totiž odhalují i kombinace, které starší monitorování mohlo přehlédnout.
Větší obavy vyvolává rostoucí nesoulad mezi hrozbou a systémy určenými k jejímu zvládání. Rizikové modely, monitorovací programy a legislativa jsou stále z velké části strukturovány kolem jednotlivých toxinů a jednotlivých druhů a často vycházejí z historických regionálních údajů. Modely, které teplotu, vodní aktivitu a CO₂ posuzují nezávisle na sobě, mohou podceňovat riziko v případech, kdy tyto faktory vzájemně interagují.
Článek vyzývá k rutinní analýze více mykotoxinů, monitorování v téměř reálném čase, k mechanistickým multifaktorovým modelům zahrnujícím konkurenci hub a regulačním přístupům schopným zohlednit souběžný výskyt a kumulativní toxicitu. Rovněž argumentuje, že strategie snižování je třeba znovu otestovat v kombinaci s budoucími klimatickými stresovými faktory, namísto předpokladu, že za dnešních podmínek vydrží.Pro krmivový řetězec je poselství jasné: klimatická změna může vytvářet více příležitostí pro to, aby se na stejném místě a ve stejném ročním období vyskytovalo více toxigenních hub.*
All About Feed