Kompostování bývá považováno za efektivní a ekologický způsob, jak se vyhnout ukládání organického odpadu na skládky či jeho spalování, ale naopak jej využít k návratu organické hmoty do půdy. Jeho vliv na životní prostředí sice bývá většinou kladný, ale může být i zdrojem nepříznivé bakteriální kontaminace.
Kompostovaná organická hmota disponuje řadou výhod, avšak aplikace některých typů kompostu na zemědělskou či jinak obhospodařovávanou půdu může být v určitých případech omezena. Zatímco většina organického odpadu, který vzniká např. při údržbě zahrad a dalších zelených ploch, se běžně kompostuje a bez problému využívá, tak kompostování potravinového odpadu představuje zatím malé, i když poměrně stabilně rostoucí procento. Avšak častým problémem při kompostování potravinového odpadu bývá obsah problematických částic, např. rozbitého skla, a z toho důvodu nebývá vhodný k zapravení do půdy na polích, v zahradách či dalších plochách, které slouží k produkci potravin či krmiv. Bylo by sice možné využít některé ze stávajících technologií, které tyto kontaminující prvky dovedou odstranit, jenže tím se zvyšují náklady na kompostování a tím pádem i zajímavost výsledného produktu. Mimo to bývá nabídka kompostu v některých lokalitách či obdobích výrazně vyšší než poptávka a jeho převážení do vzdálenějších míst naráží na efektivitu a udržitelnost.
Který zahradník či zahrádkář by neznal pozitiva, jimiž kompost, jako oblíbený materiál, jímž se do půdy doplňují živiny a organická hmota, jež pomáhají rostlinám dosáhnout jejich produkčního potenciálu, disponuje. Uplatnění najde nejenom v soukromých a komunitních zahradách, kde poměrně výhodně zlepšuje kvalitu a zdraví půdy, přičemž pomáhá redukovat množství organického odpadu, který by jinak skončil na skládkách či ve spalovnách. Nicméně, jako každý materiál, který se podílí na produkci potravin a krmiv a vstupuje tak do potravinového řetězce člověka, musí být ve všech ohledech bezpečný. Komerčně vyráběné komposty mohou obsahovat (a často i obsahují) nejenom zbytky rostlin, např. odpad z údržby městské zeleně, ale také exkrementy a podestýlku z chovů domácích či hospodářských zvířat. Samozřejmě, že tuto složku může obsahovat i jakýkoliv zahradní kompost, jestliže je součástí zahrady i chov zvířat (většinou králíků, ale i slepic či malých přežvýkavců).
Bez ohledu na typ materiálu dochází během procesu kompostování – obvykle, ale ne vždy – k efektivní eliminaci přítomných patogenů, protože kompostovaný substrát prochází – díky produkci tepla při rozkladných procesech – několika fázemi více či méně intenzivního zahřívání. Avšak některé patogeny nemusí tyto zahřívací fáze účinně zlikvidovat, ať už z důvodu jejich odolnosti vůči vysokým teplotám nebo kvůli tomu, že se do kompostu dostanou až v některé z pozdějších fází, kdy už teplota nemusí dosahovat potřebných hodnot.*
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v Krmivářství 1/2025.
