U skotu může docházet k přirozenému infikování čtyřmi druhy kryptosporidií. Zatímco druhy Cryptosporidium bovis, Cryptosporidium andersoni a Cryptosporidium ryanae se vyskytují jen u starších zvířat bez toho, niž by u nich vyvolaly klinické příznaky infekce, Cryptosporidium parvum parazituje u telat. A to v tenkém střevě, přičemž k vyvolání infekce naivního jedince stačí zhruba 30 až 50 oocyst.
Kryptosporidióza je průjmové onemocnění vyvolané kryptosporidiemi, což jsou kosmopolitně rozšíření parazité, kteří primárně infikují epiteliální buňky trávicího traktu hostitele. Na rozdíl od kokcidií parazitují na jejich povrchu, atak průjem je bez příměsi krve.
Klinické příznaky spojené s vylučováním oocyst do prostředí se zjišťují těsně před ukončením jejich vývoje.
Podle skórování klinických příznaků kryptosporidiózy se telatům, která jsou první dva dny po infekci, přiřazuje skóre jedna. V té době telata mají formovaný trus, jsou asymptomatická, živá, normálně přijímají potravy a bez obtíží se pohybují. Při skóre dva se u telat zjišťují náznaky průjmu, dále jsou apatická, nejistá v pohybu a mírná dehydrovaná, ale normálně žerou. Obvykle je to v době 3. až 4. den infekce a dále 13. až 14. den po infekci. Průjem, ztráta rovnováhy a chuti přijímat potravu, ale i střední dehydratace a nereagování na okolní podměty – to je skóre tři, které je typické pro 5. a dále 10. až 12. den po infekci. Skóre čtyři se přiřazuje telatům, která mají silný vodnatý průjem, většinou leží, nesají a jsou silně dehydrovaná. V této fázi se nacházejí telata 6. až 9. den po infekci.
„Je zajímavé, že v poslední době se kryptosporidie vyskytují nejčastěji u telat ve dvou týdnech věku. Ale ještě před dvaceti roky se zjišťovaly u starších telat ve věku od čtyř týdnů dále. Proč tomu tak je se zatím neví,“ konstatoval na semináři pro chovatele skotu v Němčicích prof. Ing. Martin Kváč, Ph.D., z Parazitologického ústavu BC AV ČR, v. v. i.
Primárním zdrojem infekce na mléčných farmách jsou telata a jejich matky a dále vše, co přijde do kontaktu s trusem obsahujícím oocysty. Protože kryptosporidie sporuluje in situ, trusem vyloučené oocysty jsou okamžitě infekce schopné, přitom doba od nakažení do prvního vyloučení oocyst trvá v průměru čtyři dny. Oocysty jsou velmi odolné, v prostředí jsou infekce schopné asi šest měsíců.
„Během infekce jedno tele vyloučí do prostředí několik desítek miliard oocyst, což je množství, které by stačilo nakazit všechna telata v republice. To jen dokazuje, že infekční tlak v prostředí je opravdu enormní. I přes vysokou promořenost je však mortalita u telat v dojených stádech relativně nízká, respektive od pěti do třiceti procent. Naproti tomu u masných telat je mortalita stoprocentní. Důvod je ten, že porody jsou u masného skotu sezónní, zpravidla na jaře, přičemž kryptosporidie se nejvíce vyskytují na začátku podzimu a na konci zimy. V raném věku se tak telata na pastvině s parazitem prakticky nepotkají. Když jsme testovali mlezivo na přítomnost specifických protilátek proti kryptosporidiím, ukázalo se, že některé dojené krávy měly protilátky, ale u krav masných plemen vůbec nebyly. Navíc imunita proti jednotlivým druhům kryptosporidií není zkřížená, což znamená, že protilátky vytvořené například po infekci Cryptosporidium andersoni, která je u masného skotu poměrně častá, nebudou fungovat proti Cryptosporidium parvum a obráceně“ vysvětlil rozdíl reprezentant Parazitologického ústavu BC AV ČR, v. v. i.
Faktory ovlivňující infekci zahrnují v první řadě hygienu v chovu, dále věk zvířat, systém napájení a kvalitu mleziva. Stejně tak hraje roli i počasí, respektive roční období, přičemž z hlediska výskytu je pro kryptosporidie ideální začátek podzimu a konec zimy.
„Vakcinace telat je založena na imunizaci březích jalovic a krav. K léčbě kryptosporidiózy se většinou používají přípravky na bázi halofuginonu nebo paramomycinu, v USA je registrovaný ještě preparát s účinnou látkou nitazoxanid. Zbavit se kryptosporidiózy je však velmi obtížné. V úvahu tak přichází prevence v podobě striktního dodržování pravidel zoohygieny, zejména s využitím chemické a tepelné dezinfekce,“ doporučoval přítomným chovatelům profesor Kváč.*
