NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 767/2009 ze dne 13. července 2009 o uvádění na trh a používání krmiv
Před vstupem v platnost tohoto nařízení nebyla v EU problematika označování krmiv upravena universálním právním předpisem, ale existovalo několik samostatných právních předpisů, které upravovaly použití jednotlivých druhů krmiv, včetně jejich označování. Tyto právní předpisy byly staré, ale nikoli zastaralé, nicméně postupem času vyvstala potřeba řešit specifické aspekty vyvstávající z potřeby lepší informovanosti spotřebitele a zajištění větší bezpečnosti produktů určených ke krmení. Směrnice Rady 79/373/EHS ze dne 2. dubna 1979 o oběhu krmných směsí, směrnice Rady 93/74/EHS ze dne 13. září 1993 o krmivech určených ke zvláštním účelům výživy („dietní krmiva“), směrnice Rady 96/25/ES ze dne 29. dubna 1996 o oběhu a užití krmných surovin a směrnic Rady 82/471/EHS ze dne 30. června 1982 o určitých produktech používaných ve výživě zvířat („bioproteiny“) byly proto aktualizovány a nahrazeny jediným nařízením.
Nařízení 178/2002 zřídilo přístup založený na tom, že bezpečnost potravin musí být zajištěna od zemědělské produkce až po spotřebu, a označilo krmiva za citlivou fázi na začátku potravinového řetězce.
Krmiva mohou být ve formě krmných surovin, krmných směsí, doplňkových látek, premixů nebo medikovaných krmiv.
Definice krmiva v nařízení (ES) č. 178/2002 nezahrnuje vodu. Používání vody krmivářskými podniky se tedy řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 ze dne 12. ledna 2005. Podle něj má být používána čistá voda, kdykoli je to nutné, pro předcházení kontaminaci, která by se mohla ukázat jako nebezpečná, a voda používaná při výrobě krmiva má mít vhodnou jakost.
Více v Krmivářství 4/2020, které právě vychází.
