Mastitidy patří mezi nejčastější onemocnění v chovech dojeného skotu, které způsobuje chovatelům velké ekonomické ztráty vyvolané snížením množství produkovaného mléka a jeho kvality. Negativně ovlivňují i nádoj v následujících laktacích, délku produkčního života dojnice, stejně jako reprodukci a zdravotní stav pohybového aparátu.
Mastitidu vyvolává okolo více než 130 různých druhů patogenních mikroorganismů, které se dělí na kontagiózní, environmentální a letní.
Mezi významné původce kontagiózních mastitid patří Staphylococcus aureus, Streptococcus agalactiae, Mycoplasma bovis a Corynebacterium spp. Environmentální patogeny zahrnují širokou škálu mikroorganismů, včetně koliformních (Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter, Citrobacter, Nocardia spp.), environmentálních streptokoků (Streptococcus uberis a Streptococcus dysgalactiae), Trueperella pyogenes, non-aureus stafylokoky, a dále Pseudomas spp., Proteus, Serratia spp., Aerococcus, Listeria spp., kvasinek (Candida spp.) a řas (Prototheca). K původcům letních mastitid se řadí bakterie Trueperella pyogenes, Peptococcus indolicus, Streptococcus dysgalactiae, Streptococcus Stewart-Schwann coccus, Fusarium necrophorum a Prevotella melaninogenica.
Původci kontagiózních mastitid jsou především grampozitivní bakterie žijící na kůži struku a uvnitř mléčné žlázy. Jejich primárním rezervoárem je infikovaná mléčná žláza a nejčastěji se přenáší z jedné krávy na druhou během dojení.
Původci environmentálních mastitid jsou bakterie, které se normálně nevyskytují na kůži nebo v mléčné žláze, ale dostanou se do strukového kanálku, když kráva přijde do kontaktu s kontaminovaným prostředím, krmivy, vodou, podestýlkou, prachem, půdou nebo výkaly.
Naproti tomu letní mastitidy se vyskytují v průběhu tepelného stresu v období horkého léta. Většinou probíhají jako akutní onemocnění jalovic, a dále krav v období stání na sucho a po otelení. Způsobují rozsáhlé a bolestivé poškození vemene, při němž dochází k trvalému poškození infikovaných čtvrtí. K nakažení dojnic dochází zejména na pastvinách, a to obvykle přes poškozený struk krev sajícími mouchami.
K léčbě mastitid se běžně používají antibiotika. Jejich volba, délka léčby, dávka a způsob aplikace se odvíjí od zjištěného původce mastitidy, včetně stanovení citlivosti na antibiotika v souladu s platnou legislativou (Nařízení EU 2019/6). Snížením spotřeby antimikrobiálních látek při léčbě mastitid a tím i možnostmi omezení vzniku antimikrobiální rezistence se ve své práci zabývali specialisté z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i., Praha – Uhříněves a *Veterinární univerzity Brno (doc. MVDr. Pavel Novák, CSc., Ing. Gabriela Malá, PhD., *MVDr. Josef Prášek, Ph.D.), jejichž výsledky a doporučení najdete v květnové příloze časopisu Náš chov.*
