Hospodářská zvířata se podílejí na celkových ročních antropogenních emisích skleníkových plynů celosvětově více než ze 14 %. Největším zdrojem emisí v živočišné výrobě je bachorová fermentace (39,1 %), následovaná skladováním, zpracováním a aplikací hnoje na půdu (25,9 %), produkcí krmiv (21,1 %), změnami ve využití půdy (9,2 %), zpracováním surovin a potravin (2,9 %) a přepravou (1,8 %). Podle dostupných zdrojů produkuje nejvíce emisí skleníkových plynů z chovů z hospodářských zvířat Asie, následovaná Latinskou Amerikou a Karibikem, Evropou, Severní Amerikou, Afrikou a Oceánií.
Až o 15 % lze snížit emise cíleným šlechtěním a dále prodloužením doby přežvykování, zkrmováním kvalitní píce, zvýšením podílu vysokoenergetických složek, tj. bílkovin a tuku v krmné dávce a využíváním krmných doplňků, včetně antimetanogenních látek. Vzhledem k tomu, že skot je pohlcovačem uhlíku, který absorbuje ve tkáních a mléku, je množství CO2 přijatého v krmivu ekvivalentní jeho množství vyloučenému zpět do prostředí.
Vysoká užitkovost skotu snižuje jeho požadavky na živiny, potřebné k dosažení stejné úrovně produkce mléka, resp. svalové hmoty. Tím současně dojde ke snížení emisí skleníkových plynů.
Zlepšení reprodukčních ukazatelů u mléčného skotu může vést ke snížení emisí metanu (CH4) až o 24 % a oxidu dusného (N2O) až o 17 %. Ovšem zvyšující se reprodukční tlak zvyšuje metabolické nároky organismu spojené s březostí a laktací, což může mít negativní vliv na zdraví zvířat, úroveň welfare i zvýšení potenciálního rizika vzniku metabolických onemocnění, snížení úrovně imunity s následným zhoršením plodnosti. To ve finále vede ke zvýšení emisí skleníkových plynů až o 24 % na litr mléka a až o 113 % na kilogram hovězího masa.
Při manipulaci, skladování a zpracování chlévské mrvy a kejdy dochází k uvolňování CH4 a N2O. Jejich emise závisí na teplotě vzduchu, vlhkosti, pH, době skladování a složení krmné dávky. Z kejdy skladované v lagunách nebo nádržích se uvolňuje více CH4 než z chlévské mrvy. Tyto emise je možné snížit zkrácením doby skladování a snížením teploty exkrementů, včetně separace pevné a kapalné frakce. Emise dusíku z chlévské mrvy a kejdy jsou závislé na jejich množství a způsobu aplikace na pole, infiltraci půdy, pH, teplotě půdy, srážkách i množství organického uhlíku a míře jeho příjmu rostlinami. Přitom platí, že při anaerobní fermentaci dochází až ke 30% snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s tradičními způsoby ošetření hnoje.
Otázkám spojeným s produkcí uhlíkové stopy při zpracování a přepravě surovin a potravin živočišného a rostlinného původu není často věnována náležitá pozornost. Přitom, zejména při jejich přepravě na velkou vzdálenost tvoří šest procent z celkové produkce CO2. V současnosti je jednoduchým účinným řešením jejich zpracování a prodej buď přímo na farmě nebo v daném regionu.
Více se dočtete v článku doc., MVDr. Pavla Nováka, CSc. a Ing. Gabriely Malé, Ph. D., (VÚŽV, v. v. i., Praha – Uhříněves), který vychází v aktuálním, zářijovém čísle časopisu Náš chov.
