Na farmě rodiny Faureových

Rodina Faureových farmaří ve vesnici Saint Pierre de Chignac, kterou najdete na jihu Francie v regionu Aquitaine. Bezmála čtyřicet let se zde zabývají chovem dojných koz za účelem produkce mléka, pro něž si jezdí místní sýraři. Vyrábí z něho měkký sýr Rocamadour au laitcru, který je typický pro region Périgord a Quercy. Za litr mléka farmáři dostanou zaplaceno zhruba 80 centů, což je v přepočtu na českou měnu 18 Kč. S výnosem je rodina spokojená a pan Faure tvrdí, že ve Francii je provoz kozí farmy výhodnější než farma s chovem dojných krav.

Klasická zemědělská výroba

Faureovi hospodaří celkem na dvaasedmdesáti hektarech zemědělské půdy v blízkosti farmy a pěstují na ní vojtěšku, ječmen, pšenici, tritikale, slunečnici a kukuřici – vše výhradně pro vlastní spotřebu. Nechybí zde ani obrovská zahrada se záhony různých druhů zeleniny, jejímž základem jsou brambory, salát a rajčata. Seno, které si suší sami zkrmují jednak zvířatům, jednak ho prodávají, přičemž balíky rozvážejí i do celkem dalekých destinací.

Chov dojených koz

Na farmě se dojí kolem 200 koz, kromě nich zde mají osm plemenných kozlů a několik kůzlat. V polointenzivním systému se zabývají hlavně chovem kozy sánské, část stáda tvoří kříženci s podílem krve kozy pyrenejské, která, ač má větší tělesný rámec, nedosahuje tak vysoké dojivosti. 

„Pokud byste chtěli vědět, jak vypadá den na farmě u Faureových, tak ráno před dojením kozy dostanou vojtěškové seno. Kolem osmé hodiny se po trojicích vypustí na dojnou rampu, kde mají živinově i energeticky vydatné granule s obsahem pšenice, sóji, kukuřice, vojtěšky a nezbytných vitamínů a minerálních látek. Po dojení a pečlivém úklidu dojírny jsou kozy stále ve stáji, kde mají ve žlabech založenou kukuřičnou siláž. Asi po dvou hodinách dostanou ještě kukuřici se sójovým šrotem a teprve potom se vyhánějí na pastvinu. Než se kozy vrátí do stáje, nastele se jim nová podestýlka a celá stáj se pečlivě uklidí a zamete. Večer kolem sedmé hodiny už kozy netrpělivě čekají na dojení. Ve stáji mají založené vojtěškové seno, kterého si zde velmi cení. Dokonce když jednou došla kukuřičná siláž, každé ráno se krmila čerstvě posekaná vojtěška. Zpočátku kozy tuto změnu krmné dávky nepřijaly úplně nejlépe, zejména u citlivějších jedinců farmáři zaznamenali nižší nádoj a výskyt průjmů,“ uvádí ve svém článku Tereza Vávrová,  která studuje VOŠ a SZŠ v Benešově. Najdete ho v aktuálně připravovaném říjnovém čísle časopisu Náš chov.*