Nová strategie EU pro chov hospodářských zvířat

Chov hospodářských zvířat představuje jeden z pilířů evropského zemědělství a venkovské ekonomiky. V reakci na rostoucí globální konkurenci, klimatické změny, rizika nákaz a měnící se společenská očekávání představila Evropská komise v červenci 2026 komplexní strategický plán (COM(2026) 576 final). Jeho hlavním cílem je modernizovat toto stěžejní odvětví tak, aby bylo do roku 2040 nejen ekologicky udržitelné, ale také ekonomicky vysoce konkurenceschopné, odolné vůči krizím a reprezentovalo evropský model kvality a welfare na domácím i globálním trhu.

Ing. Luděk Bartoň, Ph.D.;

Ing. Magdaléna Štolcová, Ph.D.

Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i.

Výchozí situace

Živočišná výroba v Evropě generuje roční obrat kolem 400 miliard EUR a tvoří přibližně 40 % přidané hodnoty celého unijního zemědělství. Sektor přímo zaměstnává zhruba 7 milionů lidí na 4 milionech farem rozprostřených po celé Evropě. Navzdory tomuto obrovskému významu prochází odvětví výraznou krizí, která se projevuje plošným poklesem stavů zvířat a ukončováním činnosti farem. Mezi lety 2005 a 2025 klesly počty skotu v EU o 10 %, prasat o 15 % a chov ovcí a koz zaznamenal drastický propad o 26 %. Jedinou výjimkou byla drůbež s nárůstem o 14 %. Například Francie ztratila za poslední dekádu 16 % stavů skotu a Německo přišlo o 22 % populace prasat. Dále se projevují výrazné strukturální problémy, mezi které patří např. věková struktura chovatelů, vysoká investiční náročnost moderních technologií, slabá pozice prvovýrobců v dodavatelském řetězci nebo nedostatek pracovních sil.

Komise proto přichází s uceleným rámcem, který staví na pěti základních pilířích: odolnosti sektoru vůči krizím, globální konkurenceschopnosti, udržitelnosti s důrazem na welfare, respektování regionální diverzity a podpoře prvotřídního evropského standardu kvality.

Pilíř 1. Odolnost odvětví: Řízení rizik a boj proti nákazám

Prvním strategickým cílem je modernizace živočišné výroby tak, aby bylo možné rizika dlouhodobě předvídat a efektivně reagovat na tržní i klimatické výkyvy nebo výskyt infekčních nemocí. Prioritou je proto posílení nástrojů pro řízení rizik. Komise ve spolupráci s finančními institucemi připravuje specializovaný finanční program v rámci víceletého finančního rámce po roce 2027. Tento režim bude pokrývat potřeby klimatického pojištění a zajištění a nově rozšíří podporu i na rizika spojená s nákazami zvířat.

V oblasti zdraví zvířat čelí EU v posledních letech zhoršené nákazové situaci v chovech. Komise proto mimo jiné plánuje revidovat stávající systém kategorizace chorob podle nařízení o zdraví zvířat (Animal Health Law). Klíčem k úspěchu má být širší, vědecky podložené využívání preventivní vakcinace a vývoj moderních DIVA vakcín, které umožňují spolehlivě odlišit infikovaná zvířata od očkovaných. Komise bude i nadále podporovat a posilovat kapacity členských států v oblasti sledování relevantních chorob zvířat, čímž zajistí jejich rychlé odhalení a následně včasné přijetí příslušných opatření.

Další prioritou jsou investice do adaptace na změnu klimatu a zmírňování jejích dopadů. Úsilí se zaměří na snižování intenzity emisí, efektivnější využívání živin a větší zapojení živočišné výroby do oběhového hospodářství. Klíčem je udržitelné využívání genetických zdrojů a šlechtění plodin i zvířat s vyšší tolerancí vůči suchu a horku.

Pro zvýšení odolnosti sektoru je zároveň nutné, aby se chov hospodářských zvířat stal méně závislým na dovážených vstupech a byl schopen ve větší míře využívat domácí a cirkulární zdroje.

Pilíř 2. Konkurenceschopnost sektoru na evropské i světové úrovni

Evropská komise připouští, že ziskovost živočišné výroby se musí zvýšit. Prioritou je proto překonání současného investičního deficitu a stimulace zavádění inovací i digitalizace. Pro řadu chovatelů, a zejména pro mladé a začínající zemědělce, představuje pořízení moderní infrastruktury, mechanizace a technologií nutnost vysokých počátečních kapitálových investic. Evropští farmáři také dlouhodobě narážejí na nízkou vyjednávací pozici v rámci potravinového řetězce, což jim ztěžuje promítnout rostoucí náklady do finálních cen produktů.

Komise proto navrhuje celou řadu opatření na zvýšení ziskovosti a ochranu vnitřního trhu:

• Finanční podpora: Kromě pokračující role Společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2027, Evropského fondu konkurenceschopnosti (ECF) a národních a regionálních plánů jednotlivých členských států zvažuje Komise vytvoření specializovaného finančního nástroje. Ten pomůže překlenout mezeru ve financování investic zaměřených na přechod k vyšší úrovni udržitelnosti a welfare.
• Legislativní rámec: Je nezbytné zajistit stabilní, předvídatelné a srozumitelné právní prostředí umožňující dlouhodobé plánování a investování. Byrokratická zátěž spojená s povolovacím řízením pro stavby moderních stájí a další investice je mnohdy zásadní překážkou. Komise proto navrhuje postup pro urychlení schvalovacích procesů a posuzování vlivů na životní prostředí.
• Spravedlivý odběratelsko-dodavatelský řetězec: Posílení postavení zemědělců v potravinovém řetězci a jejich ochrana před zneužíváním tržní síly je dlouhodobou prioritou. Proto se plánuje revize příslušné směrnice o nekalých obchodních praktikách. Zemědělci musí získat spravedlivější finanční ohodnocení, a to včetně příjmů z nových ekonomických aktivit spojených s rozvojem bioekonomiky a zhodnocováním vedlejších produktů.
• Reciprocity v mezinárodním obchodu: Komise prosazuje zásadu, že dovoz ze třetích zemí nesmí znevýhodňovat unijní producenty. Co se týká globálních emisí, dovoz produktů vyrobených podle méně přísných norem je nesnižuje, ale pouze geograficky přesouvá. Budou proto posíleny kontroly na hranicích a v rámci obchodních dohod budou vyžadovány ekvivalentní standardy bezpečnosti potravin a welfare, zejména u používání antimikrobiálních látek a hormonů.

Pilíř 3. Udržitelnost: Nové výzvy ve welfare a snižování emisí

Udržitelnost již není vnímána jen jako omezení, ale jako obchodní příležitost a základ dlouhodobé životaschopnosti chovů. Rostoucí ambice v oblasti udržitelnosti však vyvolávají otázky ohledně distribuce nákladů napříč hodnotovým řetězcem. Přechod k ekologičtějším postupům může pro zemědělce znamenat zvýšení výrobních nákladů, pokles výnosů nebo nutnost snížit intenzitu chovu. Komise proto prosazuje uzavírání vertikálních dohod o udržitelnosti, kde maloobchod přebírá část finanční odpovědnosti.

Celý článek autorů najdete v Našem chovu 8/2026.*