Plochy pastevních porostů v České republice v posledních třiceti letech dlouhodobě vzrůstají a vzrůstá jak podíl pastevních porostů z celkové plochy travních porostů, tak podíl ploch využívaných dlouhodobě pastvou skotu bez tržní produkce mléka. Zvyšování ploch pastevních porostů je patrné zejména ve vyšších, produkčně méně příznivých oblastech (LFA). Pastevní využívání travních ploch je využíváno ve velké míře rovněž v systému ekologického hospodaření a v oblastech s různou intenzitou ochrany životního prostředí (CHKO, NP). Zde je ceněna často více než produkce pastevní píce ochrana krajinného rázu a biodiverzity, spojená s údržbou bezlesí.
Pastevní chov skotu bez tržní produkce mléka si udrží v zemědělství důležité postavení především z environmentálních důvodů..
Prvním opatřením je již samotné využívání pastevních porostů. Zde máme na výběr mezi dvěma základními způsoby, a to kontinuálním a rotačním systémem pastvy. Pod kontinuální pastvu spadají většinou i zimoviště, která je vhodné umístit na mírný až střední svah a na sušší místo, aby docházelo k odtoku srážkové vody. Prodloužení pastevního období zde můžeme docílit přísevem dobře obrůstajících trav, např. kostřavy rákosovité, jílku vytrvalého, kostřavovitých hybridů, jílku hybridního, srhy říznačky a kostřavy luční. V okolí příkrmišť je vhodné rozvinout balíky slámy jako odpočivadla, kde zvířata nocují. Balíky sena, určené ke krmení, můžeme umístit do kruhových krmelců, nebo rozvinout na ploše a zvířata se tak rozestoupí a plochu méně rozšlapou. Nevýhodou kontinuálního systému pastvy je dlouhodobý pobyt zvířat na stejné ploše a tím větší možnost přenosu parazitárních onemocnění. Druhý způsob – rotační pastva – spočívá v rozdělení pastevní plochy na více oplůtků a její spásání po kratší dobu. Koncentrace zvířat na ploše bývá vyšší, ale porost má v obdobích bez pastvy čas na regeneraci. Přechodem mezi kontinuální a rotační pastvou je pastva honová, kdy hony jsou větší a vypásány ideálně po dobu 3 týdnů až 1 měsíce.
Velmi významným faktorem ovlivňujícím produkci pastevní píce je termín zahájení pastvy. Pokud je pastva zahájena brzy, ve druhé dekádě až koncem dubna, při výšce porostu 10–15 cm (počátek sloupkování většiny trav a počátek kvetení smetánky lékařské), je vlivem defoliace a zmenšení asimilační plochy potlačen další růst trav. Naopak při pozdějším zahájení pastvy v první dekádě až polovině května (výška porostu 20–30 cm, plné kvetení až odkvétání smetánky lékařské) je produkce píce celkově vyšší (3,5–7 t/ha sušiny) a porost hlouběji koření. V letních měsících je odolnější suchu nebo rozšlapání.
V průběhu pastevního období se významně mění kvalita, stravitelnost sušiny a obsah vlákniny. Obsah vlákniny v průběhu dubna klesá, v první dekádě až polovině května je nízký a pak rychle vzrůstá (prodlužování stébel). Nejvyšší obsah hrubé (nestravitelné) vlákniny a ligninu je ve druhé polovině června, v červenci a v říjnu. V chovu masných plemen skotu nelze podceňovat kvalitu a stravitelnost sena nebo senáží (je třeba sklízet mladou píci na počátku metání trav), neboť při přikrmování zvířat v zimním a časně jarním období je stravitelnost pastevní píce nízká, zvířata mají velké ztráty energie teplem (resp. stáním v mrazu v průběhu dlouhých nocí).
V průběhu vypásání porostů dochází k vylučování exkrementů v množství 20–26 kg polotuhých a 10–25 l kapalných exkrementů na DJ a den, což představuje roční návrat živin ve výši 60–85 kg N, 10–13,5 kg P a 75–83 kg K. Vrací se tedy především draslík a hnojení touto živinou je potřebné jen na půdách chudých na draslík. Naopak hnojení fosforem je na většině ploch potřebné, přijatelnost fosforu však závisí na půdní rekci (pH nad 5,5, lépe nad 6) a je tedy vhodná i aplikace vápnění podle půdních rozborů. Hnojení fosforem a draslíkem spolu s vápněním zvyšuje v porostech zastoupení jetelovin, které pak symbiotickou fixací obohacují půdu o dusík a zvyšuje se kvalita i produkce pastevní píce. Pokud zbývá na pastvině mnoho nedopasků, dochází k návratu živin, tvorbě porostů s vyšším zastoupením nitrofilních druhů a zvyšuje se i vyplavování živin.
Hnojení také přispívá k omezení některých nekvalitních druhů rostlin, např. pryskyřníku prudkého, pryskyřníku plazivého, pryšce chvojky, pampelišky podzimní, třezalky skvrnité, třezalky tečkované.
Po pastevním období i v průběhu pastvy dochází k zasychání polotuhých exkrementů na pastvě. Neošetřené exkrementy skotu s výskytem brouků a žížal lákají na pastviny černou zvěř (prase divoké – Sus Scrofa), které způsobuje rozsáhlé rytí (disturbance) v pastevním porostu. Rozrytá místa mají sloupnutou část orniční vrstvy, více trpí vysycháním a objevují se zde jen středně nebo méně kvalitní druhy (kostřava červená, psineček tenký, lipnice ruční, řebříček obecný, jitrocel kopinatý, šťovík tupolistý). Trvá 3–5 let, než se porost na rozrytých místech přiblíží svou skladbou původnímu porostu.
V pastevních porostech se rovněž mohou vyskytovat hraboš polní a krtek obecný, i když výskyt obou je v pastevních porostech nižší než u sečených porostů. Nejvyšší výskyt krtka je při sečení 2x a nejnižší při pastvě 3x a vícekrát, nebo při kontinuální pastvě s vyšším zatížením. Činnost krtka (drénování, vynášení půdy a konzumace žížal) je v pastevních porostech méně škodlivá než u lučních porostů. Naopak vyšší výskyt hraboše polního je vždy nežádoucí, neboť vedle drénování půdy okusuje nejhodnotnější pastevní rostliny (lipnice luční, jílek vytrvalý, trojštět žlutavý, jetel plazivý aj.). K jeho rozšiřování přispívá větší množství nedopasků.
Dalším způsobem ošetřování pastevních ploch je sečení nedopasků. To je aktuální u pastvin s nižším zatížením v nespasených místech, kde dochází k šíření vysokých (kopřiva dvoudomá, pcháč oset, šťovík tupolistý, lopuch pavučinatý, bodlák obecný), nebo nechutných či jedovatých bylin (pryskyřník plazivý, barborka obecná, starček přímětník, bolševník bršť, třezalka skvrnitá). Dalším zásahem do pastevních porostů jsou přísevy. Ty jsou potřebné při rozšlapání nebo prořídnutí porostu. Přísev můžeme provést do rýh při využití přísevových strojů s krojidly, nebo do rotačně zpracované půdy do drážky (pásu – pásový přísev). Přesevy jen rozhozením osiva na povrch půdy bývají méně efektivní.
O kvalitě pastevního porostu rozhodují především půdní a klimatické podmínky, velký vliv má také ošetřování pastevního porostu. Půdní prostředí a druhovou skladbu pastevního porostu ovlivňuje zatížení pastevního porostu, tedy systém a intenzita pastvy. Pastevní porosty nejsou náročné na povrchové ošetřování, přesto je zde vhodné ošetření smykováním zejména v podzimním období po pastvě, nebo po jednotlivých pastevních cyklech. Smykování zabezpečí rozhrnutí výkalů, živin a omezí přežívání parazitů. Při rozšíření pastevních plevelů je nutné sečení nedopasků, nebo zvýšení počtu zvířat. Významnou roli hraje pravidelný přísun kvalitního krmiva v mimo pastevním období.
Ing. Milan Kobes, Ph.D., Katedra rostlinné výroby, Fakulta zemědělská a technologická, JU v Českých Budějovicích
Podrobněji v NCH 3/2024.*
