Virus ptačí chřipky vysoce patogenního subtypu H5N1 byl poprvé potvrzen již v roce 1959 v Anglii, ale pětačtyřicet let se v Evropě vyskytoval jen sporadicky. K zásadní změně došlo v roce 2005 na podzim, kdy se do Evropy dostal prostřednictvím migrujícího ptactva přeměněný subtyp H5N1 z Asie.
Potřeba rychlého a přesného vyšetření velkého množství vzorků odstartovala rychlé zavádění molekulárních metod v laboratořích po celé Evropě. Využívá je i národní referenční laboratoř SVÚ Praha, kde se zabývají detekcí a molekulárně biologickou charakteristikou ptačí chřipky již sedmnáct let. Na okolnosti, které přispěly ke změně patogenity viru, jsme se zeptali vedoucího oddělení molekulární biologie RNDr. Alexandera Nagye, Ph.D.
Do jaké míry je současný subtyp H5N1 totožný s tím z roku 1959?
Současný subtyp H5N1 samozřejmě nesouvisí s ptačí chřipkou z roku 1959. Na základě porovnání sekvencí molekuly H5 se od roku 2005 dají všechny evropské vlny H5 vystopovat do čínské provincie Guangdong, kde byl v roce 1996 popsán vysoce patogenní kmen H5N1 u hus. Této události se ale nevěnovala velká pozornost. Alespoň ne do doby, než se o rok později, respektive v roce 1997 v Hongkongu, potvrdil přenos H5N1 z ptáků na člověka. Genetický základ guangdogského viru H5N1, tzn. H5 byl z neznámého zdroje, N1 pravděpodobně z H6N1 a další vnitřní segmenty ze subtypů H6N1 a H9N2, které v té době cirkulovaly v chovech drůbeže v jihovýchodní Asii. Tento genetický základ se do dnešní doby samozřejmě několikrát pozměnil. Nicméně sekvence H5 představuje jedinou neporušenou linii až ke Guangdongu, i když s početnými podvětvemi.
Uvádí se, že vysoce patogenní viry ptačí chřipky se v přírodě běžně nevyskytují. Odkud se tedy vzaly?
Z dostupných údajů za posledních sto let vyplývá, že pouze nízce patogenní viry subtypu H5 a H7 mají schopnost přeměny na vysoce patogenní, ale až po cirkulaci a evoluci v komerčních chovech hrabavé drůbeže. Nízce patogenní subtypy se však v chovech drůbeže nezmění na vysoce patogenní ze dne na den. K tomu je potřeba doba v řádu několika týdnů až měsíců. Když k tomu ale dojde, mohou zlikvidovat prakticky celý chov. V důsledku tohoto rizika se přistupuje k preventivní likvidaci chovů i v případě nákazy nízce patogenními kmeny H5 a H7.
Jaký je rozdíl mezi vysoce a nízce patogenními viry H5 a H7?
Z molekulárně-genetického hlediska spočívá rozdíl mezi vysoce a nízce patogenními viry H5 a H7 téměř výlučně v tzv. štěpném místě molekuly hemaglutininu (ve smyslu jeho prodloužení). Vysoce patogenní formy H5 a H7 se mohou štěpit (aktivovat) prakticky ve všech tkáních a způsobovat systémovou infekci. Štěpné místo molekuly hemaglutininu, respektive jeho aminokyselinový motiv, je důležitý diagnostický znak, kterým lze určit patogenitu molekulárně-genetickými metodami bez nutnosti provádění biologických pokusů.
Co je spouštěčem pro změnu patogenity viru?
Je to celá řada faktorů, včetně podmínek chovu a míra stresu drůbeže chované ve vysoké koncentraci.
Více se dočtete v aktuálně připravovaném srpnovém čísle časopisu Náš chov.*
