23.01.2025 | 09:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Roste zájem o pěstování a krmení lupin

Lupiny jsou plodinou zajímavou pro agronomy i zootechniky. V osevním postupu jsou vynikajícím přerušovačem obilních sledů, protože patří mezi suchu odolné luskoviny s intenzívní fixací dusíku. V krmivářství je semeno ceněno díky koncentraci energie a bílkovin a absenci antinutričních faktorů. Lupinové boby dokážou bez tepelné úpravy nahradit sójové šroty.

Většina druhů lupin pochází z Ameriky. Asi nejznámější je krásně kvetoucí a vytrvalá lupina mnoholistá, která je dnes v naší přírodě považována za invazní rostlinu. Většina zemědělských odrůd ale pochází ze zlomku druhů s přirozeným výskytem kolem Středozemního moře. Pro lupiny je charakteristický silný a hluboko pronikající kůlový kořen, který je osídlen hlízkami bakterií zajišťujících symbiotickou fixaci dusíku. Tím jsou dány důležité hospodářské vlastnosti – odolnost k suchu, meliorační schopnosti a nepotřeba hnojení dusíkem. Lupina byla pěstována již ve starověku, ale k novodobému rozšíření došlo až poté, co se na konci 20. století podařilo vyšlechtit tzv. sladké odrůdy s minimálním obsahem alkaloidů. Dnes se ve světě na zrno nebo píci pěstují čtyři druhy jednoletých lupin. Méně výnosná lupina proměnlivá (andská) je rozšířena v Andských státech jižní Ameriky a obsahuje až 50 % bílkovin v semeni i hodně tuku. V Evropě i jinde ve světě se pěstují tři druhy pocházející z oblasti Středozemního moře, a to lupina bílá, žlutá a úzkolistá. Nejméně rozšířená je lupina žlutá, která má sice rovněž velmi kvalitní semeno, ale nedosahuje úrovně výnosů zbylých dvou lupin. Její výhodou je značná tolerance ke kyselým půdám, a proto se pěstuje na kyselých píscích v Německu, Polsku, ale i v Austrálii. Odrůdy lupiny bílé jsou vidět mnohem častěji a s příchodem nových ranějších genotypů s lepší odolností k antraknóze lze čekat jejich další rozšíření. V zahraničí se pěstují i jako silážní plodina, nejčastěji ve směsi s jarním tritikále. Nejvíce se však pěstuje lupina úzkolistá (syn. modrá), a to především díky ranosti a toleranci k antraknóze. Zatímco bílá lupina preferuje pěstování v teplejších a středních polohách na slabě kyselých až neutrálních humózních půdách, úzkolistá vyžaduje kyselejší půdy a snese i chladné oblasti. Tolerance k horším půdním podmínkám jí dovolila stát se nejrozšířenější nejen v Evropě a v Americe, ale především v Austrálii, kde je lupina zdaleka nejdůležitější luskovinou.

Kořen s hlízkami na lupině úzkolisté
Kořen s hlízkami na lupině úzkolisté

Krmení

Lupiny jsou díky vysoké koncentraci živin zajímavým zdrojem bílkovin a energie. Dokážou zcela nahradit sójové šroty v chovech přežvýkavců, což je výhodou zejména tam, kde nelze krmit dovezené sójové šroty s obsahem GMO. Boby neobsahují hořké látky, a proto je lze krmit přímo (většinou mačkané), bez nutnosti termických úprav. Obsah bílkovin je vysoký, pohybuje se mezi 30 až 36 %, dále boby obsahují dle druhu 5–12 % tuku, škrob a do 4 % popelovin. 5 až 20 % hmotnosti zrna tvoří slupka, která je tvořena celulózou a hemicelulózou. Bílkovina lupin má vysoký podíl bílkovin stravitelných až v tenkém střevě (tzv. by-pass protein) a i z tohoto důvodu jsou lupinové boby pro přežvýkavce velmi hodnotným krmivem a patří mezi nejenergetičtější krmiva vůbec. V praxi nahrazuje 1 kg lupinových bobů 0,72 kg sójového šrotu a 0,28 kg pšenice.
Lupinou lze částečně nahradit i sójové šroty u prasat nebo drůbeže. Koncentrace i aminokyselinové složení bílkovin je pro krmení vhodné, ale vzhledem k vyššímu obsahu neškrobových polysacharidů a vlákniny se doporučuje omezit obsah lupinového šrotu ve směsích pro prasata na 5 až 15 %. Lupinové boby jsou žádaným krmivem pro ryby.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2025 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down