V poslední době zažívá pěstování bobu jako krmiva renesanci, protože na rozdíl od sóji nehrozí riziko jeho křížení s geneticky modifikovanými odrůdami, což má velký význam především v ekologickém zemědělství. Novější odrůdy mají nižší obsah antinutričních látek, konkrétně taninu a vicinu, a při správném odhadu doby sklizně se dosahuje vysokého výnosu i kvality produktu.
Bob polní je významná zemědělská plodina, která se pěstuje především v řepařské a obilnářské výrobní oblasti jako zelené hnojení, krycí plodina i krmivo pro hospodářská zvířata jak v monokultuře, tak i ve směskách. Víceúčelová produkční schémata mohou pěstitelům bobu polního poskytnout větší flexibilitu řízení, vést ke zlepšení půdního profilu (fixací atmosférického dusíku) a k ziskovosti. Pro hospodářská zvířata představuje bob nízkonákladové krmivo s vysokým obsahem bílkovin a sacharidů.
Cílem týmu specialistů z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., v Praze-Uhříněvsi a z České zemědělské univerzity v Praze bylo potvrdit hypotézu, že bob polní je lepší sklízet na siláž napřímo než se zavadáním, a dále, že poloraná odrůda Mistral má lepší parametry než starší polopozdní odrůda Merkur.
Mistral je poloraná odrůda nízkého typu, vhodná k produkci zrna a jako krycí plodina pro víceleté pícniny a kmín. Od ostatních klasických odrůd bobu se odlišuje bílou barvou květu a světlou barvou zrna. Registrována byla v roce 2002. Merkur je polopozdní odrůda klasického barevně kvetoucího bobu, která byla registrována v roce 1997. Jedná se o odrůdu vyššího typu, charakteristickou vysokým výnosem a vyšší odolností vůči larvám škůdců. Obě odrůdy jsou odolné proti poléhání.
Pokus byl založen v oblasti Malá Haná v nadmořské výšce 441 m, kde bylo od dubna do konce července výrazně méně srážek, přičemž teplota byla srovnatelná s normálem let 1991 až 2020. Sklizeň bobu polního na siláž proběhla za 15 týdnů od zasetí. Řezanku neošetřenou silážními přípravky výzkumníci uložili do skleněných čtyřlitrových lahví, opatřených jednocestným fermentačním ventilem pro únik plynů. Lahve uložili v laboratoři, kde byly po dobu 19 týdnů bez přístupu světla a při průměrné teplotě 22 °C. K analýzám siláže využili standardní metody podle AOAC (2005). Veškeré analýzy provedli v laboratoři NutriVet, s.r.o. v Pohořelicích. Pro hodnocení výsledků použili program Statistica 10 (StatSoft, Tulsa, OK, USA) analýzou ANOVA s použitím Tukey testu HSD.
Výzkumníci došli jednak k závěru, že siláž bobu po sklizni napřímo měla lepší ukazatele kvality a nižší ztráty sušiny než po sklizni se zavadáním. Řezanka byla sklízena při sušině 42,9 %, oproti sušině po zavadání 64,1 %. Řezanka i siláž měly nižší obsah NDF i popele. Silážováním se při sklizni napřímo spotřebovalo na fermentaci méně cukrů než po sklizni se zavadnutím, což se projevilo nejen v dosažení nižšího pH (4,36 vs. 4,7) a vyššího obsahu kyseliny mléčné (2,22 vs. 1,9 %), ale i v nižších ztrátách sušiny (4,69 vs. 9,43 %). Při sklizni napřímo bylo sice vyprodukováno více kyseliny octové než při sklizni se zavadáním, ale v poměru kyseliny mléčné k těkavým mastným kyselinám se to nijak neprojevilo.
Také zjistili, že při sklizni měla řezanka odrůdy Mistral měla ve srovnání s odrůdou Merkur nižší obsah sušiny a popelovin a vyšší obsah N-látek. To jsou pravděpodobně i důvody lepšího hodnocení fermentačního procesu odrůdy Mistral, především v nižším pH (4,41 vs. 4,65 %) a obsahu kyseliny octové (0,78 vs. 0,9 %), a hlavně v nižších ztrátách sušiny (3,71 vs. 10,4 %).
Více se dočtete v článku Ing. Radko Loučky, CSc., který najdete v lednovém čísle časopisu Krmivářství.*
