Mikroskopické houby rodu Neotyphodium rostou v pletivech některých druhů trav.
Zatímco rostlina poskytuje houbě živiny a vodu a zajišťuje její šíření, houba zvyšuje odolnost svého hostitele vůči suchu, zlepšuje příjem některých živin i pomáhá k vyšší toleranci vůči zasolení. Na druhou stranu tyto endofytní houby produkují alkaloidy, které jsou toxické pro hmyz a háďátka, ale jsou škodlivé i pro hospodářská zvířata.
Z tohoto pohledu jsou nejvýznamnější tři druhy endofytních hub, a to Neotyphodium coenophialum, která se vyskytuje v kostřavě rákosovité, dále Neotyphodium lolii nacházející se v jílku vytrvalém a Neotyphodium uncinatum, která roste v pletivech kostřavy luční a kostřavy červené.
Většina výzkumných prací, které se endofyty zabývaly, byla realizována a publikována v USA a na Novém Zélandě, kde otravy zvířat způsobují největší problémy.
V travách infikovaných endofytními houbami vědci nalezli celou řadu obranných alkaloidů, které rozdělili do několika hlavních skupin, a to ergopeptidy (například ergovalin, ergotamin), indol diterpiny (například lolitremy A, B, C a D), pyrrolopyraziny (například peramin) a pyrrolizidiny (například N-formyl lolin, N-acetyl lolin).
U pasených zvířat, respektive u skotu a koní se nejčastěji projevují zdravotní problémy spojené s nižší užitkovostí zvířat, nízkým zabřezáváním a často i s příznaky otravy. U postiženého mladého skotu byla zaznamenána zvýšená teplota, malátnost, hrubá, zježená srst, zánětlivé nekrózy tkání v okolí paznehtů, ocasu a na ušních boltcích.
Toxické látky produkované endofytními houbami rodu Neotyphodium způsobují značné problémy také u koní. Například jsou příčinou reprodukčních abnormalit u březích klisen, prodlužují dobu březosti, zadržují placentu a jsou zodpovědné za snížený obsah prolactinu a progesteronu v séru klisen, dále způsobují ztrátu mléka po porodu a úhyny hříbat i klisen.
Otravy mají těžší průběh v v pozdním létě, kdy jsou vysoké teploty a suché počasí zpomaluje růst trav, čímž se koncentrace alkaloidů zvyšuje.
Přestože endofytní houby pocházejí z Evropy a travní společenstva jsou i zde jimi často infikována endofyty, neexistuje zatím důkaz o tom, že by způsobovaly otravy u zvířat.
Výskyt endofytů sledují také čeští vědci. Například v kolekci 375 ekotypů jílku vytrvalého, pocházejících z různých oblastí České republiky, byla zjištěna u 15 % rostlin přítomnost endofytů Neotyphodium spp. Přitom nejvíce jich bylo nalezeno na teplých a suchých stanovištích s nižší nadmořskou výškou, zejména na jižní Moravě.
V současné době se v USA a na Novém Zélandu intenzivně šlechtí odrůdy trav obsahující nové endofyty, které vytvářejí alkaloidy neškodné pro teplokrevné organismy a přitom jsou vysoce toxické pro hmyz. Zásadním problémem je však nalezení funkční kombinace vhodného kmene endofytní houby a konkrétního genotypu hostitele.
Více se dočtete v článku doc. Ing. Stanislava Hejduka, Ph. D., z Ústavu výživy zvířat a pícninářství (Mendelova univerzita v Brně), který najdete v lednovém čísle časopisu Krmivářství.*
