Stále se zvyšující náklady a stagnující cena byla pro Zemědělskou společnost Zalužany, a. s., impulsem pro změnu managementu chovu dojnic a budování holštýnského stáda. Management středočeské akciové společnosti si totiž uvědomuje, že jen vysoká produkce mléka napomáhá snižovat stále rostoucí náklady, a je tak předpokladem ekonomického profitu.

 

Na Příbramsku převažují farmy s chovem krav českého strakatého skotu. K menší polovině chovů, které postupně přešly na holštýnský skot, patří i Zemědělská společnost Zalužany, a. s., pro níž je produkce mléka stěžejní disciplínou živočišné prvovýroby.

„Dříve se u nás chovaly především krávy českého strakatého skotu, přičemž ve stádu dojnic bylo i několik desítek normandských krav a holštýnek. Specialitou našeho podniku bylo křížení normandských krav s holštýnským i českým strakatým plemenem, což mělo ve finále přinést vyšší tučnost mléka. Dělalo se to pro to, aby vyprodukované mléko, které od nás odebírala mlékárna v Sedlčanech na výrobu sýrů hermelínového typu, mělo co nejvyšší obsah tuku. Nicméně, užitkovostí jsme byli pod celorepublikovým průměrem. Hlavními důvody tohoto stavu byly jednak genetické předpoklady produkčního stáda, jednak špatný zdravotní stav krav. To jsme samozřejmě chtěli změnit, a tak jsme v roce 2018 navázali spolupráci s Ing. Petrem Brabencem a Ing. Jaromírem Nedvědem a začali budovat čisté stádo holštýnského skotu. Řešením zdravotního stavu krav jsme museli začít. Upravili jsme krmné dávky s důrazem na kvalitu objemných krmiv. Zrekonstruovali jsme produkční stáje, změnili jsme management plemenářské práce i výživy a začali jsme měnit strategii chovu dojnic s cílem dosáhnout co nejvyšší užitkovost při zachování optimálního zdraví zvířat. Jestliže v roce 2018 jsme vykazovali užitkovost 21,2 litru na ustájenou krávu, rok na to 22,3 litru a o rok později 25 litrů mléka, loni jsme byli 29 litrech. Do mlékárny jsme tak dodali přes čtyři miliony litrů mléka, což v porovnání s rokem 2018 představuje navýšení produkce o 1 400 tisíc litrů,“ uvedl na začátku našeho setkání předseda představenstva Zemědělské společnosti Zalužany, a. s., Ing. Miroslav Peterka.

Do chovu skotu chce Zemědělská společnost Zalužany, a. s., investovat i nadále. S ohledem na navýšení produkce je v plánu další tank na mléko. V koncepci podniku je trvale zlepšovat úroveň welfare u všech kategorií zvířat. I přes nepříznivou ekonomiku výroby vepřového masa společnost plánuje investovat také do chovu prasat, konkrétně do koncovky s kejdou.

„Můžete si plánovat co chcete, ale vše začíná i končí na lidech. Dnes máme dvě třetiny lidí v dojírně z Ukrajiny. Sice svou práci odvedou dobře, ale nechceme být závislí na někom zvenčí. S nedostatkem pracovních sil v zemědělství musíme v budoucnu zkrátka počítat. V roce 2018 jsme technologicky vylepšili rybinovou dojírnu s dvakrát dvanácti dojicími stáními od firmy Fullwood. Nová dojírna tak bude předmětem intenzivních jednání asi za deset let, což je řádově i doba přechodu na uvažované robotické dojení. Nemáme ale v úmyslu pořídit průchozí roboty do volného stání, které jsou v našich chovech k vidění. Naše představy by splňovala dojírna s robotickým ramenem, které by krávy obsluhovalo a podojilo. Vzhledem k technologickému pokroku, který se rok od roku zrychluje, věříme, že se něčeho podobného dočkáme. Je namístě uvažovat i o dalších činnostech, které lze nahradit roboty. Například přihrnování krmiva do žlabů či vyhrnování podestýlky ze stájí. Uděláme maximum pro naplnění našeho záměru, kterým je dosáhnout užitkovosti 37 38 litrů na ustájenou krávu. Samozřejmě jsme si vědomi, že je to běh na dlouhou trať. Dílčí výsledky jsou však povzbudivé,“ řekl na závěr Ing. Miroslav Peterka.

Více se dočtete v únorovém čísle časopisu Náš chov.*

 

Změna systému práce s otelenými krávami chovatelům vynesla větší počet telat

Foto Martin Jedlička

Ing. Miroslav Peterka
Rekonstruovaná produkční stáj
Prostorné lehací boxy a napájecí žlaby přispívají k pohodě zvířat
Změna systému práce s otelenými krávami chovatelům vynesla větší počet telat

Šlechtění prasat v Dřevci u Kožlan má dlouholetou tradici. Dobám, kdy se z uvedeného podniku hospodařícího na severu plzeňského regionu odebíralo na 1500 prasniček a 150 kanečků, bohužel již dávno odzvonilo. A nebýt možnosti finalizovat jatečnou produkci ve vlastní výrobně masných výrobků, prasata by se v akciové společnosti D-K Zemědělská, která vznikla v roce 2005 transformací předchozího družstva, pravděpodobně již nechovala.

Chovatelé D-K Zemědělská, a. s., se s ročně vykrmenými šesti tisíci jatečných prasat řadí k velkým producentům vepřového masa na Plzeňsku. Disponují vlastními jatkami a od roku 2001 také navazující výrobou masných výrobků, kde zhodnotí okolo devadesáti procent produkce jatečných zvířat. Měsíčně vyrobí okolo 95 tun masných výrobků, který zahrnuje široký sortiment více než sedmdesáti produktů v podobě sekaných uzenin, klobás, měkkých a polosuchých salámů, uzených mas, slaniny či vařených výrobků.
„Naší specialitou je kralovická a zbojnická klobása, šunková tlačenka či staročeská slanina. Prostřednictvím prodejců dodáváme naše výrobky do hotelů, zavedených restaurací či škol. Do velkých obchodních řetězců s našimi výrobky nejdeme. Nesoutěžíme s velkými výrobci, naším cílem je dělat kvalitní výrobky s vysokým podílem vlastní suroviny, které můžeme prodat za odpovídající cenu. Paradoxem je, že přestože vypěstujeme vlastní krmné obilí, jímž vykrmíme svoje prasata, která s minimálními náklady přepravíme na jatky, je vepřové maso od nás celoročně o třicet až čtyřicet procent dražší než výrobní maso z dovozu. Hluboko pod reálnými náklady levnější surovina, která často ani nemá odpovídající kvalitu, ale poškozuje jak domácí producenty, tak ve finále i konečné spotřebitele. Finalizací produkce se snažíme alespoň částečně tlumit negativní dopad nízké ceny jatečných prasat. Kdybychom však neměli masnou výrobu, prasata by u nás již s největší pravděpodobností nebyla,“ konstatoval v úvodu našeho setkání předseda představenstva a ředitel podniku v jedné osobě Bc. Tomáš Adámek.*

Více se dočtete v zářijovém čísle časopisu Náš chov

Paznehty skotu, které byly evolučním vývojem uzpůsobené pro pohyb po měkkém podkladě, jsou v moderních stájích vesměs s betonovou podlahou velmi silně zatěžovány. Mechanický stres je spolu se špatnou úrovní zoohygieny ve stájích hlavní příčinou kulhání vysokoužitkových krav, které se v první fázi odrazí nejprve v nižší užitkovosti, později však může být i důvodem brakace.

U příležitosti deseti let působení na českém trhu akciová společnost De Heus uspořádala v rodinném pivovaru Dobruška odborný seminář pro chovatele skotu.
Tématem efektivní péče o zdraví paznehtu se zabýval MVDr. Ondřej Bečvář.
V přednášce nazvané Nohy – základ života se MVDr. Ondřej Bečvář věnoval prevenci onemocnění paznehtů. Právě jeho praktické postřehy poutaly pozornost faremních zootechniků.
„Zbavte se v produkčním stádu infekčního kulhání, jehož příčinou jsou lokální dermatitidy (povrchové onemocnění v okolí paznehtů) a nekrobacilózy (hluboké onemocnění, které vyžaduje celkovou aplikaci antibiotik). Minimalizujte rizika častějším vyhrnováním výkalů a pravidelnými koupelemi. Funkční jsou koupele v průchozích vanách. Problém ale je, že po koupelích většinou spadne užitkovost krav. Důvodem je stres, ale i z roztoku uvolňující se páry formalínu, které vysušují struky a krávy častěji skopávají dojicí zařízení. Ke koupání se osvědčuje roztok síranu měďnatého a kyseliny s pH 5, čímž se napomůže rozpadu modré skalice a uvolněný měděný iont je účinná látka. Aby se preventivně zamezilo onemocnění paznehtů, je třeba krávy koupat dvakrát týdně a ve stejném časovém intervalu je i kontrolovat, nejlépe dva dny po sobě. Účinnost dezinfekčního roztoku ve vaně snižují výkaly, nikoli špinavé končetiny. Je třeba si uvědomit, že krávy kálí do vody ze stresu, čemuž je můžeme odnaučit tím, že je budeme vodit do koupelí častěji,aby si navykly,“ doporučoval uznávaný praktik.*
Více se dočtete v únorovém čísle časopisu Náš chov

 

Akciová společnost Pivkovice hospodaří na Strakonicku na bezmála tisíci hektarech zemědělské půdy. Živočišnou výrobu, kterou jihočeští chovatelé provozují ve čtyřech střediscích, reprezentuje chov skotu s produkcí mléka. K zefektivnění výroby přispěla nová technologie dojení, ale i změna výživy, důsledná prevence zdravotního stavu stáda a snaha o maximální zajištění welfare zvířatům.

V porovnání s loňskem chovatelé podniku Pivkovice, a. s., který spadá pod holding Rabbit Trhový Štěpánov, navýšili mléčnou užitkovost bezmála o čtyři litry, když za prvních osm měsíců letošního roku evidují 26 litrů na ustájenou krávu. Produkce mléka je pro podnik na Strakonicku klíčovou disciplínou živočišné prvovýroby, přičemž dodávka mléka za loňský rok odpovídala 3,7 milionu litrů.
„Protože průměrná realizační cena mléka za loňský rok ani nepokryla náklady, které jsou vzhledem ke struktuře provozu živočišné výroby a s tím související potřebě vyššího počtu zaměstnanců vyšší, hledáme cesty, jak výrobu zefektivnit. V rámci této koncepce jsme se zaměřili i na technologii dojení, a tak od června loňského roku máme v Netonicích novou dojírnu s dvakrát deseti stáními od firmy Fullwood. Na její pořízení jsme s přispěním dotací z Programu rozvoje venkova vynaložili 3,6 milionu korun. Technologickou výměnu jsme realizovali za plného provozu. Zapůjčili jsme si mobilní dojírnu s jedenácti stáními a celé léto jsme dojili venku, respektive v čekárně před původní dojírnou. Někdy to bylo opravdu náročné. Stavební práce, které obnášely vybourání staré technologie a dvou příček, ale i vybudování podlahy a položení obkladů, zajistila akciová společnost Prima Strakonice. Vlastní výměna tandemové dojírny s dvakrát pěti dojicími stáními za rybinovou s dvakrát deseti stáními byla v režii firmy Fullwood. Po necelých dvou týdnech zkušebního provozu jsme dojili naostro. Nainstalovanou dojírnou jsme zkrátili dobu dojení v každé směně o jednu hodinu (dojení dvakrát za den) a zlepšili jsme hygienu i kvalitu dojení. Součástí dodávky technologie dojení byly i pedometry a software Afifarm, který zootechnikovi usnadňuje práci. Lze ho mimo jiné propojit i s centrální evidencí, k čemuž se chystáme,“ konstatoval Ing. Jiří Kamarýt, který je od prvního dubna letošního roku ředitelem společnosti.*
Více se dočtete v říjnovém čísle časopisu Náš chov

Základem živočišné výroby akciové společnosti Zemko Kožlí, která hospodaří v Kraji Vysočina na 1850 ha zemědělské půdy, je chov skotu. Novostavbou produkční stáje uvedené do provozu koncem května a navazující kompletní rekonstrukcí střediska v Hněvkovicích podnik z Havlíčkobrodska odstartoval svůj záměr zefektivnit produkci mléka.

Vypracovaný projekt byl rozdělen do tří etap. V první etapě zahájené v roce 2014 byly vybudované tři silážní žlaby se skladovací kapacitou 5100 m3 objemného krmiva. Ve druhé etapě ukončené v loňském roce to byly další čtyři žlaby, které rozšířily skladovací kapacitu objemných krmiv, tedy kukuřičných siláží a senáží o  dalších 8400 m3. Souběžně s nimi byla vybudovaná produkční stáj pro 346 dojnic s navazující kruhovou dojírnou (Westfalia – GEA) se zadním přístupem s osmadvaceti dojicími místy. V poslední, třetí etapě zahájené letos, je naplánovaná rekonstrukce čtyř stájí.
Výše avizovaná novostavba produkční stáje v Hněvkovicích představuje šestiřadé ustájení s podestýlanými boxy. Vyspádovaná lože jsou vybavena šíjovými a hrudními zábranami, které vymezují kravám místo na ležení. Ke komfortu zvířatům přispívá i dostatek prostoru s odpovídající kapacitou vzduchu, jehož výměnu ve stáji zajišťují boční svinovací plachty a otevřená hřebenová štěrbina – s přesazenou střechou. Nedílnou samozřejmostí technologického vybavení stáje jsou také velkokapacitní napáječky a v neposlední řadě i drbadlo pro každou ze sedmaosmdesáti dojnic ve skupině.
Nově osazená kruhová dojírna se zadním nasazováním dojačky na vemeno má kapacitu 28 míst, přičemž obsluha stojí z vnější strany kruhu. Novinkou uvedené dojírny s postavením dojnic hlavami do středu kruhu je systém Apollo, který je na tomto typu instalovaný v našich chovech vůbec poprvé. Podle dostupných informací systém Apollo umožňuje automatické dipování struků, čímž je dojení efektivnější a farmářům to přináší úsporu času a peněz. Po ukončení dojení také v automatickém režimu kompletně vydezinfikuje dojicí soupravu, a to včetně následného vyfoukání vzduchem. Celý proces tak představuje velmi účinné opatření zamezující přenosu infekce zánětu vemene z krávy na krávu přes dojicí soupravu.*
Více se dočtete v říjnovém čísle časopisu Náš chov

Pro akciovou společnost Žihelský statek je chov prasat s osmi tisíci kusy všech kategorií klíčovou disciplínou živočišné výroby. V uzavřeném obratu stáda 800 evidovaných prasnic, včetně 60 přeštických plemenic ve šlechtitelském chovu, chovají na farmě Černá Hať, která byla k tomu účelu postavena již před bezmála čtyřiceti roky.

Žihelský statek, a. s., obhospodařuje na okrese Plzeň-sever přibližně 2400 ha zemědělské půdy, z níž 1870 ha je orné a zbývající výměra okolo 500 ha jsou louky a pastviny. Živočišnou výrobu společnost zaměřuje na chov prasat a skotu. K chovu prasat Západočeši využívají středisko v Černé Hati, kde jsou dva uznané šlechtitelské chovy, a to pro plemena bílé ušlechtilé a přeštické černostrakaté. Aktuálně je na farmě 800 prasnic, včetně 60 prasnic přeštických plemenic s celkovým počtem osm tisíc prasat všech kategorií. Chov skotu je zastoupen asi 400 kusy, přičemž z tohoto počtu je 200 dojnic (holštýnských i červenostrakatých) s aktuálně dosahovanou průměrnou užitkovostí na úrovni více než 24 litrů mléka. Denně tak v Žihelském statku vyprodukují okolo čtyř tisíc litrů mléka, které  dodávají přes společnost Net Kralovice, s. r. o., do mlékárny do Bavorska. Na základě požadavku německé mlékárny, která obchoduje pouze s GMO free mlékem, však  chovatelé museli kompletně změnit systém výživy dojnic. Tato změna zahrnovala přechod z vlastních zdrojů krmiv na speciální dodávky produkční směsi. Konečně k úplnému výčtu zbývá dodat, že v režimu bez tržní produkce mléka západočeští chovatelé ještě evidují 50 krav.
Farma Černá Hať se pro potřeby chovu prasat stavěla v 80. letech minulého století. Tehdy se naskladnila asi tisícovkou prasnic přeštického černostrakatého plemene, reprezentujících snad 12, 14 genealogických linií. Nedílnou součástí střediska byla i inseminační stanice, v níž bylo ustájeno na padesát přeštických kanců.
„Historicky jsme byli jedním z podniků původních velkovýkrmen, který se přetransformoval do státního podniku a po privatizaci fungujeme jako akciová společnost, kterou vlastní dva soukromí majitelé.  Chov prasat je pro nás stále základním pilířem živočišné výroby. V 90. letech minulého století jsme však přešli od přeštíků k chovu plemene bílé ušlechtilé, které je pro komerční využití přeci jen vhodnější. Přeštické černostrakaté jsme převedli v rámci národního programu do režimu genové rezervy. Chov prasat přizpůsobujeme požadavkům trhu, momentálně tak i přeštická prasata finalizujeme do jatečné produkce. Celá farma je v režimu uzavřeného obratu stáda, na plemenářské úrovni spolupracujeme se společností Chovservis, která nám dodává tuzemskou genetiku,“ uvedl ředitel společnosti Ing. Miloslav Vaňourek.*

Více se dočtete v některém z aktuálních čísel týdeníku Zemědělec

V akciové společnosti Drůbežářský závod Klatovy zpracovávají výhradně česká kuřata. Ta pocházejí jednak z podnikových farem, jednak od prověřených a osvědčených certifikovaných dodavatelů z jižních a západních Čech. Podle generálního ředitele uvedené společnosti z Plzeňského kraje Ing. Davida Bednáře není jednoduché produkovat kvalitní drůbeží sortiment. Jenom dodržování nejvyšších standardů může zaručit vysokou kvalitu výrobků.

O tom, jak probíhá výkrm českých kuřat podle welfare pravidel, se mohla přesvědčit skupina zájemců při návštěvě drůbeží farmy v Horšově, kde Drůbežářský závod Klatovy v sedmi halách při kapacitě jednorázového naskladnění 320 tisíc jednodenních kuřat vyprodukuje v průměru sedm zástavů ročně. A jak již bylo řečeno při důsledném dodržování životní pohody vykrmovaných brojlerů. Jedná se především o zajištění optimálních podmínek ustájení (kvalitní podestýlka, dostatek prostoru, teplota v úrovni životního prostoru kuřat, světelný režim a intenzita osvětlení), ale i krmení a napájení s cílem dosažení dobrého zdravotní stavu kuřat po celou dobu výkrmu.*

Více se dočtete v červencovém čísle časopisu Náš chov

Společnost Genoservis, a. s, je jednou z deseti oprávněných organizací, které mohou v souladu se zákonem o plemenitbě č. 154/2000 vykonávat některé činnosti spojené se šlechtěním prasat. O koncepci šlechtění našeho nejvýznamnějšího mateřského plemene – českého bílého ušlechtilého - jsme hovořili s hlavním šlechtitelem společnosti se sídlem v Grygově Ing. Filipem Offenbartlem.

 

Mohl byste v úvodu představit činnost společnosti na úseku šlechtění prasat?

Do genetického programu chovu prasat společnosti Genoservis je zapojeno šest šlechtitelských chovů, přitom pět jich je v genetickém centru Bouzov – Podolí a zbývající na farmě Žirovnice – Cholunná. Šlechtění zde probíhá jak v režimu národního šlechtitelského programu pod záštitou Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, tak kooperujeme se zahraniční firmou Nucleus, která reprezentuje francouzský národní program. Důvodem je snaha o vytvoření dostatečně velké selekční základny, která umožňuje produkovat zvířata špičkové kvality po níž chovatelé volají. Při selekci je využívána nejmodernější metoda výpočtu plemenných hodnot BLUP animal modelu. Získaná data reprodukce a testace užitkových vlastností se posílají každý týden k centrálnímu zpracování. Ve stejném intervalu se pak aktualizují plemenné hodnoty evidovaných plemenných kanců, prasnic i potomstva. V systému šlechtění standardně využíváme poznatky molekulární genetiky. Nedílnou součástí našeho snažení je pak kladení důrazu na zdravotní status zvířat a farem. Ne nadarmo se říká, že zdraví je nejlepší genetika. Je proto dobře, že svaz chovatelů prasat má zdravotní program, do něhož jsme samozřejmě také zapojeni. Jeho základním pilířem je certifikace farem, jejímž výstupním protokolem je osvědčení o chovu prostém od základních produkčních nákaz jako jsou PRRS, aktinobacilóza, mykoplazmóza, sípavka a dyzenterie prasat.

Více se dočtete v dubnovém čísle časopisu Náš chov

Tradiční setkání pro chovatele prasat, která na podzim pořádá akciová společnost Chovservis na západě Čech v Újezdu u Cerhovic a ve východočeských Smiřicích nad Labem, má za sebou již deváté pokračování. Jejich záměrem je především nabídka inseminačních dávek plemenných kanců mateřských a otcovských plemen, včetně syntetických linií ustájených v inseminačních stanicích kanců v Brné a v Koutu na Šumavě. Nedílnou součástí audiovizuální prezentace plemeníků jsou však také odborné semináře. Na tom letošním byly prezentovány například informace o vývoji tohoto sektoru domácího agrárního odvětví ve vztahu k dotačním titulům, dále o aktuální nákazové situaci v chovech prasat u nás a ve světě a konečně i praktická doporučení pro producenty vepřového masa.

Na inseminačních stanicích kanců v Brné a Koutu na Šumavě má ustájené plemeníky východočeská akciová společnost Chovservis. Podle jejího hlavního šlechtitele prasat Ing. Miroslava Koláře jsou v nich jak kanci reprezentující národní šlechtitelský program, tak zástupci zahraniční genetiky. V rámci čistokrevné genetiky se jedná o reprezentanty mateřských plemen, respektive českého bílého ušlechtilého a české landrase, a dále otcovských plemen, tj.  duroka, bílého otcovského a pietraina. Do finální „C“ pozice jsou určení představitelé syntetických linií, a to H 38 (kombinace duroc x pietrain) a H 48 (bílé otcovské x pietrain). Konečně ustájení kanci Topigs, PIC a dánský duroc reprezentují zahraniční genetiku.

Zatímco na Bouchalku jezdí chovatelé z regionů středních, západních a severních Čech, setkání v městském kulturním středisku Dvorana ve Smiřicích nad Labem je určeno zejména pro jejich východočeské kolegy.

Stejně jako před týdnem v hotelu Bouchalka, tak i včerejší setkání chovatelů prasat ve Smiřicích zahajoval ředitel Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě Ing. Jan Stibal.  Ve svém vystoupení zhodnotil aktuální situaci v chovu prasat ve třech bodech, a to s ohledem na ceny za jatečná prasata, dále na ceny nakupovaných surovin a krmiv a na dotace.

„Během čtyř týdnů se cena propadla asi o šest korun. Mezi chovateli prasat v tom okamžiku zavládly pesimistické nálady, což je pochopitelné. Podle aktuálního vývoje cen v Německu, z nichž se určují ceny u nás, však dochází k určité stabilizaci. Při porovnání cen za jatečná prasata za poslední tři roky je zřejmé, že i letošní cena kopíruje jejich pomyslnou křivku. Nápočtem máme dokonce lepší cenu než v předchozích letech, přestože k jejímu poklesu dochází dříve. Když se v letošním roce ohlédneme zpět, 29. leden začal pro evropské chovatele šokem v podobě zákazu exportu jatečných prasat do Ruska. A to i přesto, že do Evropy se toto nebezpečné onemocnění šíří z východu, respektive z Ruska, jehož představitelé se vůbec netají tím, že jde o politické rozhodnutí, kterým chrání svůj trh s vepřovým masem. Celkový objem tři čtvrtě milionu tun vepřového masa dováženého z Evropy na ruský trh se tak snížil o 85 %. K okamžitému propadu ceny sice nedošlo tak, jak se očekávalo. Oddálila ho možnost exportou na Filipíny a do Číny, část produkce se podařilo exportovat na ruský trh ve výrobcích,“ jmenoval důvody nedávného poklesu cen za jatečná prasata Ing. Stibal.*

Více se dočtete v aktuálním čísle časopisu Náš chov.

Ještě docela nedávno byl chov prasat akciové společnosti Bioprodukt Knapovec na pokraji kolapsu. Doslova živou vodou pro z mrtvých vstání podniku s více než pěti sty prasnicemi základního stáda byla změna vlastníka a vynaložení investic na repopulaci chovu. Následně dosahovanými výsledky chovatelé uvedené společnosti hospodařící v blízkosti okresního města Ústí nad Orlicí nejenže nastartovali ekonomiku, ale také se zařadili mezi nejužitkovější chovy v republice.

 

Repopulace chovu zahrnující důkladnou mechanickou očistu a dezinfekci všech prostor farmy, včetně technologického vybavení, a pořízení výkonné genetiky tak byla pro akciovou společnost, která v roce 1992 navázala na činnost  zrušeného Společného podniku pro živočišnou výrobu Knapovec, jediným řešením.

“Když jsem v roce 2009 přišel do podniku, prasata ve stádu vykazovala klinické příznaky snad všech chorob s výjimkou dyzenterie. Vysoké náklady na léky a nízká užitkovost se samozřejmě odrážely ve fungování podniku, který se nacházel doslova v ekonomické klinické smrti. Rozhodli jsme se chov repopulovat. V dubnu jsme vyskladnili základní stádo prasnic a po přesunutí selat do náhradních ustájovacích kapacit a dokončení výkrmu jatečných zvířat jsme měli od konce července farmu prázdnou. Po důkladné mechanické očistě a dezinfekci všech prostor, včetně technologického vybavení jsme farmu ponechali dva měsíce prázdnou. Mezitím jsme se poohlíželi po vhodné genetice. Volba padla na prasničky genetiky Topigs, tedy výkonnou hybridní kombinaci prasat, která je z pohledu ekonomiky chovu momentálně asi nepřekonatelná,“ řekl v úvodu ředitel podniku Josef Růžička.*

Více se dočtete v říjnovém čísle časopisu Náš chov

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down