Udržitelnost chovu dojnic a mlékárenského průmyslu se neustále mění. Většina diskusí na toto téma se zaměřuje na velké provozy a často je žádá, aby se ty hlavně se zabývaly udržitelností. Malé farmy tvrdí, že ne každá z nich a si může dovolit velkokapacitní bioplynové stanice. Také v USA jsou bioplynové stanice prezentovány jako něco, co si malí, jednotliví farmáři nemohou dovolit, pokud nejsou jedním z koncentrovaných provozů s více než 700 kravami.
Ale například Kostarika, země přeplněná malými farmami s chovem dojnic, se může pochlubit největší koncentrací bioplynek na hnůj na světě. Mnoho farem má pouze 5 nebo 10 krav. „Je to možná extrémní příklad“, říká Michel Wattiaux, profesor na Dairy Systems Management University of Wisconsin – Madison, ale ptá se: „Proč vylučujeme malé producenty z bioplynu v našem ekonomickém systému a děláme ji dostupnou pouze pro ty velké?“
Omezený pokrok při hledání zázračného krmiva"
„Nikdy se nezbavíme skutečnosti, že metan je hlavní složkou skleníkových plynů,“ uvádí. „Určitý potenciál ale existuje a došlo k určitému pokroku při hledání zázračného krmiva, které by podstatně snížilo emise produkované hospodářskými zvířaty.“ Je obtížné srovnávat mezi zeměmi s vysokou produkcí mléka a nasyceným trhem s ním a regiony Afriky nebo Jižní Ameriky, kde není v možné žádat zemědělce, aby snížili produkci kvůli úrovni emisí skleníkových plynů. „Budoucnost udržitelnosti bude v rukou vědců a výzkumníků, ale také politiky a dalších zúčastněných stran. Budou se řešit problémy ekonomického růstu, obav o životní prostředí, dobrých životních podmínek zvířat a spotřebitelskými návyky.“
Zavádění nových technologií
Otázkou je, jak pomoci zemědělcům přijmout nové technologie spojené s co nejmenším množstvím emisí. Wattiaux říká, že ve Wisconsinu rostla velikost stáda rychleji než možnosti přístupu k půdě. Vedlejším produktem tohoto výkyvu je, že se krmné plodiny přesunuly z pastvin na vojtěšku a nakonec na kukuřici ve snaze získat vyšší množství biomasy na akr. Většina menších farem se stále spoléhá na vojtěšku, a i když studie nejsou definitivní, zdá se, že siláž z vojtěšky má oproti kukuřičné siláži mírnou výhodu v emisích. Ať už vydělávají nebo ne, malé farmy mají také výhodu v tom, jak spotřebitelé vnímají jejich přístup k otázkám dobrých životních podmínek zvířat. „Obraz péče v těchto farmách je vnímán jako ideálnější,“ dodává. „To může a nemusí být pravda, ale mít malé nebo střední producenty může stále pomoci udržitelnosti s vnímáním těchto farmářů, kteří milují a starají se o své krávy.“
Uhlíková stopa mléka
Wattiaux vysvětluje, že mnoho odborníků věří snižování uhlíkové stopy mléka zvýšením produkce mléka. „V poměru uhlíkové stopy, s množstvím plynu jako naším čitatelem a mléka jako naším jmenovatelem, když zvýšíme produkci, zvyšujeme jmenovatele, abychom snížili poměr. Historie potvrzuje, že průmysl je mnohem lepší v efektivitě a produkci mléka ve srovnání se snižováním emisí.“
Povzbudit menší výrobce a spotřebitele
Musí se najít způsoby, jak podpořit produkci z malých a středních farem po celém světě a pomoci spotřebitelům pochopit, že mohou za své potraviny platit o něco vyšší cenu.. „Když se podíváme na zmírnění chudoby a odpovědnou spotřebu a výrobu, rovnost pohlaví a dokonce i spravedlnost, mléčné výrobky mají co nabídnout pro udržitelný rozvoj. Bohužel v rozvinutém že se sektor stal tak specializovaným, že farmářů zbývá tak málo, že 99 % populace nechápe, odkud mléko pochází a jak se vyrábí.“
Dairy Global
Více o udržitelném zemědělství se dozvíte na trvaleudrzitelnezemedelstvi.cz
