Ustájení rodících a kojících prasnic je v současné době aktuálním tématem, které řeší chovatelé, vědci, odborníci na welfare zvířat i laická veřejnost. Při posuzování vhodnosti či nevhodnosti jednotlivých technologií je nutné vzít v potaz potřeby prasnice, selat i chovatele.
Z hlediska prasnice je rozhodující zejména možnost projevit své přirozené potřeby a chování spojené s porodem a kojením. U selat se klade důraz na možnost interakce s matkou, ale také na jejich bezpečnost. Pro chovatele je důležitým aspektem efektivita provozu kotce, snadná manipulace se zvířaty i obsluhovatelnost zařízení.
Technologie využívající fixaci rodících a kojících prasnic byly masivně využívány po celá desetiletí. Jejich výhodou byla nízká náročnost na plochu, usnadnění manipulace se zvířaty a nízká mortalita selat v důsledku zalehnutí prasnicí. Méně ohledů se bralo na welfare prasnic i selat. Pod vlivem tlaku veřejnosti se začaly hledat nové alternativy k tomuto zavedenému systému porodních kotců, které by více zohledňovaly potřeby zvířat.
Technologie volného ustájení je bez fixace prasnice. Výhodou těchto porodních kotců je, že prasnici umožňují projevy mateřského chování, včetně stavby hnízda, pokud má k dispozici vhodný materiál. Uvedené kotce by měly být vybaveny odpovídajícími zábranami jež by minimalizovaly zranění selat. Současně by měly mít oddělený prostor pro ležení a místo pro stavbu hnízda. Nároky na plochu jsou u těchto kotců vyšší než u fixačních porodních kotců, přičemž velikost by měla odpovídat asi 6,5 až 7,5 m2.
Tyto kotce, které kombinují výhody klasických fixačních klecí a volných porodních kotců se využívají jen několik dní po porodu. Dočasné ustájení během porodu a v raném období po porodu může být mezistupněm předcházejícím volnému ustájení, které nabízí zlepšení welfare prasnic a selat. Ačkoliv neumožní prasnici projevit naplno své mateřské chování, interakce mezi prasnicí a selaty je vyšší než u fixačních klecí. V každém kotci, ať je řešen jakoukoliv technologií, musí být vyčleněno místo pro selata, které poskytne tepelný komfort a eliminuje riziko zalehnutí. Důležitou součástí porodního kotce je dále místo pro příkrm a napájení selat, kam by prasnice neměla mít přístup.
Stejně jako u ostatních variant ustájení kojících prasnic, i v tomto případě výrobci využívají několik typů podlah a pracují s různými podestýlkami. Prasnice jsou v době porodu ustájeny individuálně nebo mohou využít přístup do individuálního porodního hnízda a do skupin se integrují několik dní po porodu. Skupinové ustájení vytváří vhodné podmínky prostředí pro komunikaci prasnice se selaty, čímž se posilují mateřské vazby. Na druhou stranu ale hrozí riziko agresivních projevů mezi prasnicemi, což může zvyšovat mortalitu selat. Skupiny prasnic by proto měly být stabilní a obezřetnost při začleňování nových prasnic je nezbytná. Změnám technologie ustájení na porodnách prasnic se chovatelé nevyhnou. Zatímco některé státy Evropské unie již přešly k zákazu trvalé fixace prasnic během kojení, jiné to plánují a ostatní se budou muset přizpůsobit legislativě. Již nyní je však třeba myslet na všechny alternativy, které se nabízejí a rozmyslet si vhodný systém podle konkrétních podmínek a možností. Naši chovatelé se mohou inspirovat praktickými zkušenostmi ze zahraničí, stejně jako poznatky z výzkumu.
Více se dočtete v článku Ing. Evy Weisbauerová, Ph.D. (VÚŽV, v. v. i., Praha-Uhříněves, oddělení chovu prasat Kostelec nad Orlicí), který vychází v červencovém čísle časopisu Náš chov.*
