České mléko a jeho cena

Kvalita českého mléka je jednoznačně velmi dobrá, horší to někdy bývá s jeho výkupními cenami. Důležitou otázkou pro chovatele dojnic je také odbyt mléka, jeho nákup mlékárnami nebo odbytovými družstvy. Má naše mlékařství, a tedy i produkce a ceny mléka, před sebou zářnou budoucnost? Na otázky související s touto problematikou jsme se zeptali dvou odborníků. Přečtěte si jejich názory a přidejte ten svůj do diskuse.

Ing. Oldřich Obermaier

člen správní rady společnosti Savencia Fromage & Dairy Czech Republic, a. s., komitétu IDF, Potravinářské komory ČR, Českomoravského svazu mlékárenského

Mlékařství, tedy výroba a zpracování mléka v České republice je tradiční obor a prospívá po dobře provedené privatizaci. Dnes je v provozu asi 36 průmyslových mlékáren a malí zpracovatelé, kteří obohacují nabídku mléčných potravin zákazníkům. Je to prosperující obor, zpracovává přes 2,5 miliardy litrů mléka a je dnes na evropské úrovni. Dřívější omezení, způsobené nákupem mléka za evropské ceny a prodejem za české, už neplatí. Český spotřebitel má k českým mléčným potravinám důvěru a přes všechny problémy (volatilita cen, veterinární nečekaná rizika, stoupající ceny technologií apod.) má slušnou budoucnost. Je ovšem třeba mít stále na paměti, že ceny mléka, placené mlékárnou farmářům, tvoří 60–80 % výrobních nákladů. Provázanost mezi producenty mléka a zpracovateli je úzká – jsme na jedné lodi. A hlavně mějme na paměti, že smysl naší práce je dát zákazníkovi, co chce.

Jak to vypadá s výkupními (farmářskými) cenami za mléko? Jaká bude budoucnost cen i kvality mléka vzhledem k suchu a možnému nedostatku?

Budoucnost cen – to budou stálé změny s ohledem na řadu faktorů vnějších i vnitřních. Jistoty jsou ale dané, a má je málokterý obor. Spotřeba mléčných potravin bude stále pomalu růst, výroba mléka ve světě také a podíváme-li se do minulosti, vidíme např. za posledních 10–15 let přes někdy značné výkyvy prakticky stejnou cenu mléka. Můžeme téměř konstatovat, že cena mléka v průměru je za ta leta konstantní. Který obor to má: dostatek suroviny o skoro stejné ceně. To mi dává optimismus do budoucna, a to i přes problémy se suchem, krmivy, volatilitou cen.

Jakým způsobem dodávají chovatelé dojnic mléko – jen přes odbytová družstva, nebo i přímo do mlékáren?

Mlékárny mají jednotlivé dodavatele mléka i odbytová družstva. Situace na trhu je rovnovážná a mlékárny by se samozřejmě měly bránit monopolu.

Co je asi důvodem (mírného) poklesu spotřeby mléka (zejména) i mléčných výrobků?

Spotřeba mléčných potravin kolísá v průběhu let i v průběhu roku z různých důvodů. Někdy je horko jako loni, jindy je krátce v oblibě něco jiného (grilování) nebo masivní negativní kampaň (tavené sýry). Celkově je ovšem u nás spotřeba mléčných potravin na vzestupu, a to je dobře především kvůli saturaci populace vápníkem. A navíc jsou to chutné potraviny a česká kuchyň (např.) je na ně zvyklá. Přesun k čerstvým sýrům je logický a spotřeba v ČR kolem 17 kg sýrů je optimistický evropský průměr.

Jaká je kvalita a složení mléka, zejména pokud jde o tučnost, protože o výrobě másla, resp. významu tuku v mléce, se v posledních letech mluví jako zásadním trendu budoucnosti?

Několik poznámek ke složení mléka, respektive obsahu složek mléka. Zvýšení spotřeby másla v poslední době nemělo jen objektivní důvody, na které se zvýšení cen především svádí. Vyšší spotřeba mléčného tuku do sýrů, vyšší spotřeba másla v některých zemích, ano, ale také spekulace na mezinárodním trhu, protože másla se vyrobilo prakticky stejně jako v období dřívějším. Není to tak dlouho, co jsme začali po velkých diskusích proplácet mléko podle obsahu složek a nikoli jen podle objemu dodávky. Podíl ceny tuku klesal (z např. 60 : 40 bílkovina : tuk, i 63 : 37) a dnes opět stoupá (50 : 50). Šlechtili jsme dlouho na vyšší obsah bílkovin. Potřebujeme zase 4 % tuku v litru mléka.

Mohou být problémem zásoby sušeného odstředěného mléka?

Vysoké zásoby sušeného odstředěného mléka byly problémem vždy a vždy si s nimi trh poradil. Tak to bude i nyní. Produkce i spotřeba mléka na světovém trhu roste a trh si s výkyvy poradí.

 Jak se díváte na režim jakosti mléka Q CZ? Mohou mít chovatelé problémy plnit požadavky na mléko této jakosti (sucho a kvalita krmiva)?

Kvalita mléka a dotace Q byly letos ovlivněny kvalitou a nedostatkem krmiva v suchém roce. Podstatný vliv na kvalitu mléka nemají (chovatelé si zatím celkem poradili), ale nelíbí se mi, že v hodnocení akce zaznívá „úřadu vadilo, že se dotovaly mlékárny, které jsou prakticky ziskové“. Dotace jsou určeny parametry mléka a ne tím, aby je dostali ti horší hospodáři. Stát nemá podporovat jedny na úkor druhých, ale hospodářské odvětví. Těší mě informace veterinární správy, že skoro všechen chovaný skot v ČR je dnes zdravotně v pořádku.

Má zásadní podíl spotřebitelů požadavky spíše na biomléko, mléko od zvířat ustájených komfortně nebo chovaných pastevně, na GMO-free mléko a podobně?

Všechno kolem surovin k výrobě potravin je GMO. Obilí i krávy. Jen metody za staletí byly jiné, ale snahy i vývoj byly stejné. Je s podivem, že v USA a Asii si o tom myslí většinou opak než EU. Myslím, že jednou to bude také jednou z příčin zaostávání Evropy v zemědělství. Stejně jako bio. My se musíme snažit, aby naše potraviny všechny byly bio a ne zlomek těch drahých pro malou část populace. A v rozvojových zemích se musí svět snažit o produkci a ne o experimenty. Kolegové se mi kdysi divili, že odhaduji do budoucna jen malý podíl biopotravin, ale realita mi dala za pravdu (dnes asi 5 %). Prostě – my musíme vyrábět všechno v kvalitě bio a za rozumné ceny. Spotřebitel sice říká, že mu nevadí křivá mrkev, ale sledujte chvíli, jak si kupující vybírají zeleninu. Ovšem spotřebitel má rád, že o krávy je dobře postaráno. Pamatujete se, jak krávy stály na betonu, připoutány řetězem, který zarostl, dva roky, než se daly na jatka (přitom maximální produkce mléka je za 6–7 let). Ve společnosti SAVENCIA máme dnes 99 % mléka z volného ustájení.

 Dá se vysvětlit vysoký dovoz mléčných výrobků do ČR i přes vysokou kvalitu těch našich?

Dovoz sýrů dnes představuje 50 % prodeje. Není to proto, že by k českým potravinám byla nedůvěra, naopak, ale proto, že český spotřebitel preferuje potraviny s nejlepším poměrem cena : kvalita. Podíl preference kvality roste. A tak roste i orientace na české mléčné potraviny. Kritikům dovozu sděluji, že i země se špičkovými parametry kvality sýrů, jako je Itálie a Francie, mají dovoz sýrů kolem 30 %. I francouzský spotřebitel si rád koupí originální fetu nebo stilton nebo parmazán či čedar. Čísla zkresluje podíl obchodní politiky obchodních značek a celková čísla vývoz syrového mléka. Na druhou stranu i náš vývoz mléčných potravin roste. Cílem obchodu je ovšem zisk, a tak prodává to, co zákazník při hledání optimální verze cena a kvalita chce (a nedejme se mýlit tím, že obchodníci preferují potraviny ze svých zemí. Jednak jsou většinou mezinárodní a pak prodávají to, s čím mají u zákazníků nejlepší zkušenost – jde jim přece o zisk, jak říkají i kritici trhu).

Pro zlepšení postavení našich producentů mléka je třeba posílit důvěru českých spotřebitelů. Využívají se marketingové značky? Co pro to dělá vaše organizace?

Důvěra českých spotřebitelů v naše mléčné potraviny je vysoká. Je to tím, že jsou kvalitní a chutnají, a to proto, že naše mlékárny a produkce mléka na farmách je mezi nejlepšími v Evropě.  Je na zákazníkovi, aby si vybral mléčné potraviny, které preferuje. A nikoliv na vládě, aby se zabývala maržemi obchodu u jednotlivých sýrů, nařizovala jako v některých zemích 80 % místních potravin nebo organizovala potíže při dovozu. Naše potraviny jsou přece natolik kvalitní, aby obstály v konkurenci. A kdyby ne, bude to jen naše vina. Ale to nám nehrozí, máme rádi Hermelín i sýry z Madety, Pribináček i Lučinu. Naše firma SAVENCIA vyrábí tradiční české sýry českých značek a máme u zákazníků – spotřebitelů úspěch. SAVENCIA u nás funguje už 25 let a stále roste. Vyrábíme z českého kvalitního mléka česko-francouzskými technologiemi a dnes jsme největším výrobcem sýrů v Česku. Mám stále optimistický pocit z českého mlékařství a jeho rozvoje.*

 

 

Ing. Oldřich Žďárský

předseda představenstva odbytového mlékařského družstva Morava a místopředseda představenstva odbytového družstva Mlecoop, a. s.

Jak to vypadá s výkupními (farmářskými) cenami za mléko? Jsou stabilnější, jak se zdálo ke konci loňského roku?

Cena mléka – to je vždycky složitá otázka. Když se na ni podíváme z pohledu české kotliny, tak musíme konstatovat, že cenu mléka určuje a tvoří světový trh a zde v Čechách a na Moravě na to nějak reagujeme. Je mnoho faktorů, které na její vývoj mají vliv. My čeští producenti jsme se naučili dívat, srovnávat s Německem. Také používáme k porovnání i Milk Market Observatory. A stále více nám vadí, že přístup našich mlékáren je jiný než těch německých. Ty jsou v tvorbě ceny daleko flexibilnější a hlavně rychlejší především v tom, že když jde cena nahoru, tedy přestane klesat, tak u nich je to  v průměru o 3 až 4 měsíce dříve než u nás a zároveň vrcholový pik je tam vždy vyšší a drží delší dobu. Takže stále nechápeme, proč máme nižší cenu. A díky tomu, že část české produkce mléka jde přímo do Německa, ten rozdíl sami vidíme. Ono mít či nemít při deseti tisíci litrů denní dodávky o 50 haléřů v Německu víc, to za měsíc činíé 150 tisíc korun a za rok to je 1,8 mil Kč. Proto rozumím kolegům, kteří mají díky vzdálenosti možnost tam dodávat, že tak činí. A jestli chceme, aby byli čeští zpracovatelé a české výrobky tady tak, jak je třeba, cena by měla být alespoň na úrovni průměru EU, za kterým jsme v listopadu 2018 zaostávali o více než tři eurocenty, tedy o více než 75 haléřů. Pokud jde o samotné ceny, očekáváme, že cenově by mohla republika být za celý rok 2018 asi na stejné úrovni jako v roce 2017 (tj. 8,50 až 8,60 Kč/l). Pro nejbližší období nejsou žádné negativní signály, že by měl být na trhu s mlékem nějaký problém. Poptávka je trvalá, spíše je tu obava, zda bude dostatek mléka. Neočekáváme, že dojde v nejbližší době k nějaké negativní změně a že není tedy ani důvod k propadu ceny. Jediné co by mohlo nějak ovlivnit situaci i na trhu s mlékem je brexit bez dohody. To by mohlo mít negativní vliv na evropský trh s mlékem, a tedy i na nás. Doufejme, že k tomu však nedojde.

Jakým způsobem dodávají chovatelé dojnic mléko – jen přes odbytová družstva nebo i přímo do mlékáren?

Odhaduji, že přes „odbytovky“ může „jít“ zhruba 60 % mléka. Myslím, že v současné době má statut organizace producentů mléka 19 organizací. Z toho čtyři největší mohou dodávat dohromady více než 3,6 mil. litrů mléka, to je skoro 50% podíl z denní produkce republiky, ta je něco přes 7 milionu litrů. Na prstech jedné ruky je těch s denním nákupem mezi 150 až 250 tis. litrů a pak zbytek odbytových družstev. Je tedy vidět, že jsou mezi „odbytovkami“ značné rozdíly ve velikosti (tj. množství denně zobchodovaného mléka), ale také rozdíly ve způsobu fungování a samotného obchodu. Tím myslím zda „odbytovka“ je skutečným kupující, tedy že kupuje a stává se vlastníkem mléka a prodává mléko, má právně platné smlouvy s dodavateli i s odběrateli, rozhoduje o tom, kam půjde mléko a kolik za něj platí a za kolik jej prodá. Je rozdíl, když se jen zprostředkovává odbyt a peněžní toky nejdou přes „odbytovku“, ale jen se přefakturuje to, co daly mlékárny.  Tedy zda jsem kupujícím se vším všudy nebo jen zprostředkovatel.

Jaká bude budoucnost cen i kvality mléka vzhledem k suchu a možnému nedostatku krmiva?

Již v průběhu loňského podzimu začalo docházet k poklesu produkce mléka. Nejen u nás v České republice, ale i v jiných státech Ten pokles je dost značný. Předpokládá se, že produkce v letošním roce bude výrazně nižší než vloni, a to zcela určitě do nového krmení. Nám se jeví, že u nás to bude o více než jedno procento a předpokládáme, že tomu tak bude i v celé EU. Takže sucho jednoznačně ovlivní množství a může také zasáhnout i do kvality. My to ale vidíme pozitivně v tom smyslu, že to udrží na slušné úrovni poptávku po mléce, a tedy příležitost pro nás.

Co je asi důvodem (mírného) poklesu spotřeby mléka (zejména) i mléčných výrobků?

Domnívám se, že dostáváme do situace, kdy za jakékoli obvinění, nesmysly, nepravdy nikdo nenese hmotnou ani společenskou odpovědnost. Každý si říká, co chce bez ohledu na dopady, a mlčící většina se stává obětí manipulátorů. A tak se za mléko se vydává to,co mlékem není, říkají se nepravdy o dopadech při jeho konzumaci apod. Takže menšina šikanuje většinu, a je otázka jak dlouho toto může trvat.

Jaká je kvalita a složení mléka, zejména pokud jde o tučnost, protože o výrobě másla, resp. významu tuku v mléce, se v posledních letech mluví jako zásadním trendem budoucnosti?

To trochu potvrzuje to, na co jsem poukazoval před chvílí.  Po třiceti letech masáží, že živočišné tuky jsou zkáza lidstva, ž jsou škodlivé, objevili ameriku, že tomu tak není. Proč už Dobromila Rettigová vařila na másle, sádle? Protože věděla, že tuk je mimo jiné nositelem chutí. Takže takových pozitivních zpráv a změn trendů potřebujeme víc. Problém českých chovatelů dojných krav je ten, že již v 80. letech na základě celospolečenských tlaků, nechtěly mlékárny tuk. Nevěděli co s ním. Hitem bylo mléko s 0 % tuku. „Odstředák“, který se dřív dával prasatům, se stal hitem. Aby bylo kam s tukem, vzniklo pomazánkové máslo. Tak se stalo, že se přestaly šlechtit krávy na tučnost mléka, protože mlékaři jej nechtěli platit. Zemědělci se přizpůsobili. A nyní když se podíváme na složky v mléce, máme velmi dobrý obsah bílkovin, ale v tuku jsme na tom v porovnání třeba s Němci, či Nizozemci výrazně hůře. Přitom jedna desetina tuku je 10 let plemenářské práce.

 Mohou být problémem v souvislosti s požadavky na tuk i možné snížení cen mléka vysoké zásoby sušeného odstředěného mléka?

V současné době je situace se sušákem taková, že v republice na intervenci již delší dobu nic není a EU se daří sklady vyprazdňovat. Může za to i poptávka, která zvedla cenu sušáku na více než 2000 USD. Takže i to je náš důvod k optimizmu, pokud jde o trh s mlékem.

Jak se díváte na režim jakosti mléka Q CZ?

Výborná věc, která se podařila. Bylo by dobré, aby se to dál používalo a byly dostatečné finanční zdroje. Ta požadovaná opatření přinesla jednoznačně skutečně zlepšení podmínek pro dojnice. Na Q CZ je vidět, že se to musí vymýšlet společně. Samozřejmě problémem je administrativa a začátky všeho jsou těžké. Než se dají dohromady pravidla, metodika apod., chvíli to trvá, ale když se to vyladí tak to jede. Je třeba u toho zůstat, protože každá nová věc bude mít stejné počáteční nemoci.  Další potenciál režimu Q CZ je např. marketingové využití pro veřejnost.

Mohou mít chovatelé problémy plnit požadavky na mléko této jakosti (sucho a kvalita krmiva)?

Sucho 2018 samozřejmě přineslo problémy. Doufejme, že to bude jen do nového krmení. Jinak je to o lidech a věc každého chovatele, jak se s tím popere.

Má zásadní podíl spotřebitelů požadavky spíše na biomléko, mléko od zvířat ustájených komfortně nebo chovaných pastevně, na GMO-free mléko apod.?

Jak jsem už říkal před chvíli nejenom jako zemědělci, ale i jako občané a celá naše společnost se stáváme obětí různých mediálně zdatných pavědců, šarlatánů a já nevím čeho, kteří nás šikanují, manipulují s davem a výsledkem je něco jako např. non GMO, herbicid glyfosát. Prostřednictví různých video o slepicích a špinavé krávě, o dětech poleptaných glyfosatem apod. s „informuje“ o blížící se hrozbě až katastrofě. Nikoho už nezajímá pravda, nikoho nezajímá, proč děti údajně běhaly v postříkaném obilí, nikdo se neptá, co tam dělaly. Ano je jasné, že spotřebitel je náš pán, ale mělo by to být na nějakých reálných základech. Kdo najde v mléce GMO z krmení. Nikdo! A tak je to dost často i v ostatním.

Dá se vysvětlit vysoký dovoz mléčných výrobků do ČR i přes vysokou kvalitu těch našich?

Mimo Konzumu jsou všechny řetězce zahraniční. Kdo si myslí, že to s tím vůbec nesouvisí a nemá žádný vliv, tak je slušně řečeno naivní.

Pro zlepšení postavení našich producentů mléka je třeba posílit důvěru českých spotřebitelů.  Využívají se marketingové značky? Co pro to dělá vaše organizace?

Ano, zde jsou obrovské rezervy. My jako „odbytovka“ říkáme, že nemáme koncový produkt pro konečného spotřebitele. Ten má mlékárna, a ta by měla ten svůj konkrétní produkt podporovat. My jsme ochotni se nějak zapojit, pomoci, ale jsme jen zemědělci a máme svůj byznys. Jeden čas se mluvilo o marketingovém fondu, čekali jsme na něj a stále čekáme. I mezi našimi členy jsou producenti vína. A tak si společně říkáme, když to šlo u vína, proč to nejde u mléka, u brambor. Proč to jde v Rakousku u nás ne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *