V diskuzi zaměřené na perspektivy chovu prasat jsme rozebrali zejména otázky welfare, které je pro chovatelskou Evropu jednou z klíčových priorit. Na otázky ohledně ustájení kojících prasnic a zlepšení životních podmínek u zvířat v odchovu a ve výkrmu odpovídali vedoucí oddělení chovu prasat Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., v Kostelci nad Orlicí, Ing. Miroslav Rozkot, CSc., a vedoucí chovu prasat ZOD Žichlínek MVDr. Josef Vinduška.
Miroslav Rozkot
Technologické firmy jsou připravené a nabízí různé varianty ustájení splňující požadavky volného ustájení prasnic. Většinou se jedná o krátkodobé omezení prasnice, která je asi prvních pět dnů po porodu omezena uzavíratelnou klecí. Po této době se bude moci volně pohybovat po kotci. Problém však je, že tyto kotce budou muset být větší. Jestliže stávající kotce měly asi 4,5 m2, v Rakousku mají welfarové porodní kotce standardně 5,5 m2 a v Německu uvažují dokonce o 6,5 m2. Dá se tak očekávat, že to přijde i k nám. Větší kotce ale budou současně vyžadovat více místa v porodně. U novostaveb se tomu přizpůsobí projekt, ale u starších stájí, které se postavili řekněme v posledních deseti letech a zdaleka ještě nejsou stavebně odepsané, to může být problém. Výrobci by s tím měli počítat. Technologicky se to ale dá zvládnout, i když to pochopitelně bude pro chovatele v mnoha aspektech náročnější.
Josef Vinduška
Evropská komise připravila dokument, v němž je uvedeno, že by prasnice měly být volně ustájené. Tento dokument, který nabude platnosti v roce 2028, by členské státy měly implementovat do národní legislativy. A je jenom na nich, jak budou ambiciózní. Zda si dají přechodné období na čtyři, pět, šest, možná deset let, protože to také není určeno. Dá se říci, že v časovém horizontu osmi deseti let to přijde také k nám a nevyhneme se tomu. Zatím ale není jasně definovaný rozměr kotce ani není jasně daná délka přechodného období. Atak se obávám, abychom nebyli ambicióznější, než chovatelské velmoci jako jsou Španělsko či Dánsko, protože by nás to znevýhodnilo. Druhý moment, který s tím souvisí, jsou ztráty selat v těchto systémech. Ve studiích, které jsou z volných kotců, tzn. bez fixace prasnice, jsou ztráty selat až dvojnásobně vyšší. Důvodem je jednak zalehnutí selat prasnicí, ale také agresivita matek, zejména u prasniček, které jsou velmi bázlivé. Pokud bude součástí technologického systému fixační klec, výsledky se budou odvíjet od toho, co umožní legislativa, respektive v jakém období budou moci být prasnice fixované.
Miroslav Rozkot
Umělá inteligence přináší nové možnosti. Zejména při nedostatku pracovních sil může obrazně řečeno představovat oči a uši a na základě nashromážděných dat provádět a vyhodnocovat některé běžné činnosti. Čím více provozních dat budou mít tvůrci programů a algoritmů k dispozici, tím přesněji se bude umělá inteligence rozhodovat. Pokud automat dovede například změřit tělesnou teplotu prasnicím po porodu a při tom současně ukázat na problematické zvíře, je to ohromná pomoc pro ošetřující personál. Nejenže se tím zúží počet zvířat vyžadujících nějaký zákrok, ale k jeho provedení bude potřeba jen část ošetřujícího personálu, přičemž ostatní se budou moci věnovat něčemu jinému. Zvířatům se dostává individuální péče a zohledňují se jejich potřeby bez toho, že by se musel zvyšovat počet zaměstnanců. Kromě toho, umělá inteligence může například odhalit ztráty vody vzniklé nějakou poruchou. Podobnou roli může mít i při vytápění stájí. Zejména systémy využívající obnovitelné zdroje energie může řídit umělá inteligence. Je to trend, s nímž je třeba počítat i proto, že se tyto moderní technologie stávají dostupnější. Například Američané přistáli na Měsíci (poznámka: 24. července 1969) s takovou výpočetní technikou v lunárním modulu, kterou má nyní ještě ve vyspělejší verzi každý ve své kapse v podobě běžného mobilního telefonu. V chovech prasat umělá inteligence rozhodně ulehčí práci a zvýší komfort zvířat, může však také zlepšit ekonomiku.
Josef Vinduška
Nedovedu si představit, jak by umělá inteligence pomohla snížit stres v případě kastrace kanečků. Dovedu si ale představit nějaké detektory k identifikaci kančího zápachu na jatkách, které by vyselektovaly zvíře, jenž překračuje stanovený limit zápašných látek. Ohledně štípání zoubků by mohla pomoci kamera, která by identifikovala sele, které poškozuje struk prasnice nebo sourozence při sání. Myslím ale, že v tomto případě je lepší postupovat preventivně. A co se týká ocásků, umělá inteligence by mohla pomoci identifikovat jedince, který ostatním selatům v kotci okusuje ocásky. Současně je ale třeba si uvědomit, že i když ta poškozující selata najdete, nebudete mít na ně místo. I když by to bylo jen deset selat, musíte je umístit do izolačních kotců, protože pokud je necháte pohromadě, vzájemně se pokoušou. Kdybych měl pokračovat, také je potřeba umět data získaná od umělé inteligence vyhodnocovat. Na druhou stranu ji běžně využívají systémy na kontrolu klima a ventilace či na chytré řízení vytápění. Asi nejvíce umělou inteligenci využívají v Číně, kde chovají prasata ve vícepatrových stájích. Například termokamery v režimu online hlídají teplotu zvířat a tím včas odhalí infekci. Velmi zajímavé jsou algoritmy na vyhodnocování říjí a inseminací s přesným časovým údajem pro personál. Něco podobného by mohlo sloužit i k monitoringu končetin, které se při zánětu v postižené části zahřívají. De facto i modelování šlechtění se děje s významným přispěním umělé inteligence. Nebo u prasat ve výkrmu, kde se využívají systémy, které za pomoci algoritmů dovedou odhadnout hmotnost zvířat, která se následně vytřídí přes selekční branku. Tímto způsobem lze vytvářet hmotnostně vyrovnané skupiny zvířat na jatky. Také je komfortní, když můžete kontrolovat chov na dálku, což ušetří spoustu času i práce.
Více se můžete dozvědět na Tv Zemědělec.*
