Dobré životní podmínky hospodářských zvířat a vliv chovu na životní prostředí si získaly v posledních desetiletích spoustu pozornosti. Byla přijata řada legislativních kroků, jež se promítly do všech oblastí chovatelství a upravují nejenom minimální standardy pro chovatelská zařízení, odpovídající zacházení se zvířaty, krmivy či exkrementy, ale též značení živočišných produktů. A právě díky tomu značení se řada spotřebitelů orientuje při nákupu. Ale jsou tyto údaje opravdu směrodatné či skutečně plusem při rozhodování?
O původ potravin, etickou produkci, kvalitu či tzv. uhlíkovou stopu se zajímá mnoho spotřebitelů. Výběrem konkrétní značky mohou vyjádřit svůj názor a podporu určitého postupu. I když motivací pro nákup živočišných produktů z chovů, kde nejsou používány hormony či antibiotika, může být spíš obava o vlastní zdraví než o pohodu zvířat či etiku chovu. Známe rčení „Důvěřuj, ale prověřuj!“ a v některých případech by si ho měli spotřebitelé opakovat mnohem častěji. Jako příklad uvedli vědci z Rutgers University americké producenty a prodejce vajec, kteří si velmi dobře uvědomují, že většině Američanů záleží na welfare v chovech nosnic (nebo to přinejmenším tvrdí) a tomu musí odpovídat nabídka. Nelze se tedy příliš divit tomu, že řada z nich používá obaly, na nichž je výrazně natištěno, že bylo s nosnicemi zacházeno šetrným způsobem. Avšak profesorka Sheila Rodriguezová ze School of Law na Rutgers University upozornila na to, že ne každé tvrzení, jež se nachází na obalech s vejci a vypadá jako značka welfare, jí ve skutečnosti je. Profesorka Rodriguezová je přesvědčená o tom, že spotřebitelé mají právo vědět, jaké byly podmínky, v nichž daný produkt vznikl, a to vždy… i když byla skupina slepic chována v kleci tak malé, že nemohly ani roztáhnout křídla, že jim byly zkráceny zobáky, aby se vzájemně nezranily nebo že slepice, které sice nebyly chovány v klecích (a produkují téměř 5 % amerických vajec) se ani jednou za život nepodívaly ven z haly (nepočítáme-li cestu z líhně či odchovny a na jatka). I když se tzv. podestýlkové chovy či jiné bezklecové systémy mohou zdát jako „welférovější“ řešení, tak jsou v naprosté většině jen jiným systémem „tovární velkovýroby“, v níž se může objevit spousta méně či více závažných problémů.
Ale podívejme se také do Evropy, kde je regulováno na co si jen člověk vzpomene a organizací certifikujících produkci bezpočet. Hodnocení welfare zařadily RSPCA Freedom Food a Soil Association ve Velké Británii do každoročních auditů chovů nosnic před více než desítkou let, přičemž školení klasifikátoři hodnotili ztrátu opeření u 50 ptáků z každého hejna (na tříbodové stupnici, pro dvě oblasti těla: hlava/krk a hřbet/břicho). Vědci v prvním roce studie analyzovali data z 830 zemědělských podniků a ze 743 v roce druhém, přičemž mezi prvním a druhým rokem se zredukoval výskyt ztráty opeření a téměř 60 % farmářů uvedlo, že během prvního roku na farmách provedli aspoň některé změny, které zlepšily welfare nosnic. Poptávka po vejcích v posledních desetiletích stoupá, protože se jedná o relativně levný zdroj kvalitních bílkovin. Na to navázal nejenom nárůst produkce, ale též pozornosti, které se dostalo chovatelům nosnic, zejména kvůli problémům s životními podmínkami zvířat v klecových chovech. Tato technologie rozděluje evropské země na ty, kde postupně stoupá počet farem s bezklecovými technologiemi a s venkovními výběhy (např. Německo), zatímco na straně druhé jsou ty, které mají většinu produkce vajec stále ještě z chovů nosnic v klecích, jako třeba Španělsko, i když se termín úplného zákazu této technologie (tj. rok 2027) blíží. Jestliže se k tomu přidají dopady na životní prostředí, jako jsou např. emise skleníkových plynů či kontaminace půdy a vody, je o téma studie postaráno. V EU je ročně sneseno zhruba 7 milionů tun vajec a Španělsko je – díky téměř třinácti stovkám farem s průměrným počtem cca 67 tisíc slepic na každou z nich – jedním z největších producentů. Spolu s Francií pokrývají zhruba čtvrtinu evropské produkce vajec a navzdory evropskému trendu posledních let ve Španělsku stoupl podíl nosnic v klecích na 93 %. V ostatních zemích EU se toto číslo pohybuje kolem 40 %, což je způsobeno rostoucím zájmem o dobré životní podmínky zvířat (nebo třeba přísnější legislativou). Ačkoliv začal být intenzivní chov hospodářských zvířat spojován s environmentálními problémy již v 80. letech 20. století, tak se dopadem velkochovů nosnic na okolní ekosystémy zabývalo jen málo studií. Jedna z nich proběhla na intenzivní drůbeží farmě v Asturii, kde bylo chováno 55 tisíc nosnic s roční produkcí přes 13 milionů vajec, a cílem bylo vyhodnotit možný vliv evropské produkce vajec na životní prostředí.
Významný negativní vliv může mít na svědomí též příliš intenzivní „omlazování“ produkčních hejn. Nicméně případné snahy o prodloužení produkčního života nosnic je třeba hodnotit v kontextu s ekonomickými aspekty. Negativní vliv na životní prostředí jsou dále spojené s výrobou obalů na vejce. A tak ve finále vědci spočítali uhlíkovou stopu tuctu vajec na 2,7 kg ekvivalentu CO2, což se nijak výrazně neliší například od mléka, ale přesto zůstává mnohem nižší než u telecího, vepřového nebo jehněčího masa.
Kuřecí maso je oblíbenou potravinou a cenným zdrojem bílkovin, který je vhodný pro dietní stravování, ovšem ekonomika a udržitelnost jeho produkce čelí řadě výzev. V posledních letech se stále častěji hledají alternativní zdroje bílkovin pro efektivní výživu nosnic i bojlerů, a tak se objevila i možnost využití hmyzu či vodních řas. Na vývoji a zkoumání vlivu těchto alternativních krmiv se intenzivně pracuje a výrobci tento vývoj musí sledovat, aby dokázali včas vyřešit způsob označování, protože spotřebitelé musí těmto alternativním produktům začít důvěřovat, aby s nimi bylo možné uspět na trhu. Jenže to se nejspíš nestane, dokud o nich nezískají dostatek informací, které budou potřebovat k rozhodování. Když je na jedné straně sója, která sice představuje hlavní krmivo většiny hospodářských zvířat, ale na druhou stranu je její pěstování spojené s vysokou potřebou orné půdy, vody a dalších zdrojů. Oproti tomu lze hmyz a řasy pěstovat mnohem udržitelněji, ale mnozí spotřebitelé mají vůči jejich přítomnosti v potravinovém řetězci výhrady, které mohou v některých případech přetrvat i poté, co budou předloženy spolehlivé informace o přínosech pro environmentální stopu produkce a neškodnosti v potravinovém řetězci. Ekologicky uvažující spotřebitele zaujalo též označení na obalech, které poukazovalo na zvýšený obsah prospěšných omega-3 mastných kyselin u alternativně krmených kuřat. Naproti tomu spotřebitelé, kteří environmentální vlivy neřešili, by si po informaci o hmyzí moučce či spirulině v krmivech, takové maso nekoupili. I proto by podrobné označování na obalech mělo být spojeno s rozsáhlými vzdělávacími kampaněmi, které by pomohly zvýšit informovanost spotřebitelů.
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 1/2024.*
