Záležitosti týkající se dobrých životních podmínek zvířat (welfare) jsou v Evropské unii na předním místě po desetiletí, což vyústilo v přijetí řady směrnic na ochranu hospodářských zvířat. Tyto směrnice mají pomoci zajistit minimální úroveň welfare ve všech členských zemích, ale národní legislativy se v rámci jednotlivých států často liší.
Klíčové aspekty welfare v chovu prasat, které podstatně ovlivňují ekonomickou výkonnost farem a mezinárodní konkurenceschopnost, zahrnují ustájení prasnic během březosti, ustájení prasnic během laktace, ustájení rostoucích prasat, věk při odstavu, kupírování ocásků a manipulovatelný materiál.
Legislativa zohledňující požadavky skupinového ustájení prasnic (směrnice Rady 2001/88/ES) se začala uplatňovat na všechny nové nebo přestavěné budovy od roku 2003, přičemž pro všechny ostatní vstoupila v platnost od 1. ledna 2013. Směrnice Rady 2008/120/ES přidala další minimální standardy pro chov prasat. Například, že březí prasnice musí být chovány ve skupinovém ustájení od čtyř týdnů po porodu do jednoho týdne před očekávaným porodem. Celková volná podlahová plocha musí být alespoň 1,64 m2 pro prasničku a 2,25 m2 pro prasnici. Minimálně 0,95 m2 dostupné plochy na jednu prasničku a alespoň 1,3 m2 na prasnici musí tvořit souvislá pevná podlaha, z níž maximálně 15 % je vyhrazeno pro odvodňovací otvory.
Směrnice Rady 91/630/EHS nespecifikuje minimální velikost kotce pro laktující prasnice, ale stanoví, že prasnice musí mít možnost si bez potíží ulehnout, odpočívat a vstát a mít čistou, přiměřeně odvodněnou a pohodlnou plochu na ležení. Ve směrnici Rady 2001/93/ES bylo stanoveno, že v týdnu před očekávanou dobou porodu musí být prasnicím a prasničkám podán vhodný hnízdní materiál v dostatečném množství.
Směrnice Rady 91/630/EHS specifikuje minimální volnou podlahovou plochu, která musí být k dispozici každému odstavenému praseti chovanému ve skupině. Minimální podlahová plocha závisí na velikosti prasat a pohybuje se od 0,15 m2 (pro prasata s hmotností nižší než deset kilogramů) do 1,00 m2 (pro prasata o hmotnosti vyšší než 110 kg).
Maximální povolená šířka roštových podlah pro prasata ve skupinovém chovu je uvedena ve směrnici Rady 2008/120/ES.
Směrnice Rady 91/630/EHS stanovila minimální věk při odstavu 28 dní, pokud není nepříznivě ovlivněna pohoda prasnice nebo selat, ve všech hospodářstvích od 1. ledna 1994. Směrnice Rady 2001/93/ES uvádí, že selata mohou být odstavena až o sedm dní dříve, pokud se přemístí do speciálních stájí, které jsou před naskladněním nové skupiny prázdné a důkladně vyčištěné a vydezinfikované. Současně musí být oddělené od stájí, kde jsou chovány prasnice, aby se minimalizovalo riziko přenos nákaz na selata.
Zákaz kupírování ocásků byl poprvé zaveden na úrovni Evropské unie v roce 1991 prostřednictvím směrnice Rady 91/630/EHS, která vstoupila v platnost v roce 1994. Kupírování ocásků se nesmí provádět rutinně, ale pouze v případě, že existují důkazy o poranění ocásků od jiných prasat anebo tehdy, co byla přijata další opatření k zabránění kousání ocásků.
Směrnice Rady 91/630/EHS stanoví, že všechna prasata musí mít možnost získat slámu nebo jiný vhodný materiál nebo předměty s přihlédnutím k prostředí a hustotě chovu. Směrnice také stanoví, že prasnicím musí být poskytnuta čistá, dostatečně odvodněná a pohodlná plocha na ležení a v případě potřeby jim musí být poskytnut vhodný hnízdní materiál. Směrnice Rady 2001/93/ES specifikuje, že v týdnu před očekávanou dobou porodu musí být prasnicím a prasničkám podán hnízdní materiál v dostatečném množství, aby všechna prasata měla trvalý přístup k manipulovatelnému materiálu. Tato legislativa vstoupila v platnost 1. ledna 2013.
Existují obavy, že přísnější legislativa zohledňující welfare může snížit mezinárodní konkurenceschopnost sektoru chovu prasat, což povede k zavírání farem a ke zvýšení dovozu vepřového masa z „welfare rájů“. Z dlouhodobého hlediska však mohou mít změny v legislativě pozitivní dopady na ekonomickou výkonnost farem a mezinárodní konkurenceschopnost odvětví chovu prasat. Například snížením používání antibiotik, udržením poptávky a důvěry spotřebitelů v produkci.
Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který vychází v lednovém čísle časopisu Náš chov.*
