Pod názvem Životní cyklus vlákniny se silážními aditivy řady Magniva se v Eliščině sálu Kongresového centra Aldis v Hradci Králové 15. března konalo druhé z celkového cyklu tří jarních setkání, které pro chovatele skotu uspořádala společnost Mikrop Čebín, a. s. Záměrem organizátorů bylo účastníkům sdělit, jak ovlivnit kvalitu objemných krmiv. Pro uvedené téma si pořadatelská výživářská firma se sídlem v jihomoravském kraji pozvala tři specialisty ze zahraničí. Konkrétně Williama Woodleye, konzultanta pro management a výživu mléčného skotu kanadské společnosti Woodley Dairy Direction, dále Bernarda Andrieu, globálního silážního technického manažera společnosti Lallemand z Francie a konečně exportního manažera italské společnosti 2Gamma Davida Cervellu.
Odborný program zahájil William Woodley, který asi padesátičlennému publiku na úvod prozradil, že se ve výživářské praxi pohybuje čtyřiačtyřicet let. Tématem jeho vystoupení byla stravitelnost vlákniny a faktory, které ji ovlivňují.
„Přežvýkavci mají jedinečnou schopnost uvolňovat energii z vlákniny obsažené v píci, což je výhodné, protože nám lidem nekonkurují v oblasti zdrojů potravy. Ve vláknině je vázán klíčový zdroj energie, respektive glukóza, která poskytuje energii podobně jako škrob a cukr. Jde však o to umět tuto energii využít. Stravitelnost vlákniny ovlivňují jednak faktory na straně samotných zvířat, tj. rychlost pasáže trávicím traktem, doba přežvykování a motorika bachoru. Jednak faktory na straně rostlin a zahrnují druh a odrůdu, ale i délku řezanky. Zásadní roli pak mají podmínky prostředí, a to jak půdní, tak klimatické. Lze vycházet z toho, že stravitelnost vlákniny je nejnižší v době, kdy rostlina dosáhne reprodukční zralosti. U chladnomilných trav, kukuřice a obilovin je hlavní zásobárnou energie škrob uložený v semenech. Naproti tomu v semenech luštěnin, tj. vojtěšky, sóje nebo hrachu je hlavním zdrojem energie olej. Pokud jde o škrob jako takový, jedná se o vysoce stravitelný zdroj glukózy, který z 95 až 100 % fermentuje v bachoru a jeho obsah ve výkalech nepřekračuje ani tři procenta. Naproti tomu vláknina tím, že je lignifikovaná, představuje pomalu stravitelný zdroj glukózy. Také z 99 až 100 % fermentuje v bachoru, ovšem 40 až 50 % vlákniny skončí ve výkalech. A to je obrovská škoda, protože kvalitní vláknina v píci snižuje náklady na krmení a tím zlepšuje ekonomiku mléka. Každé zvýšení stravitelnosti vlákniny o jedno procento představuje navýšení příjmu sušiny o 0,18 kg, což se promítá do zvýšení denní produkce mléka o 0,25 kg,“ sdělil na úvod konzultant kanadské společnosti Woodley Dairy Direction.
V další přednášce se Bernard Andrieu zaměřil na to, jak zajistit nejvyšší kvalitu konzervovaných krmiv.
„Pro zdárný průběh fermentace je třeba vytvořit anaerobní podmínky, které se odvíjejí od rychlosti naplnění jámy, způsobu vrstvení a důkladnosti dusání píce ke konzervaci a konečně od úrovně zakrytí jámy či silážního žlabu. Pro podporu žádoucí produkci kyseliny mléčné, která rychle snižuje pH siláže, lze využít bakterie mléčného kvašení, které jsou v tomto směru velmi efektivní. Heterofermentativní bakterie mění glukózu na kyselinu mléčnou a octovou, z hlediska ztrát energie jsou oproti předchozí skupině sice méně efektivní, ale na druhou stranu produkují antifungicidní látky, kterými inhibují kvasinky a plísně, jež potřebují pro svůj růst kyslík. Kvasinky mění cukry na alkohol, který je také zdrojem energie, i když krátkodobým, ale krávy ji nevyužijí. Mimo to ale produkují velké množství CO2 a díky sekundárnímu zahřívání siláže dochází k obrovským ztrátám sušiny. V siláži jsou nežádoucí i klostridie, které mění glukózu na kyselinu máselnou a enterobakterie produkující kyselinu octovou, oxid uhličitý a také alkohol,“ vysvětlil mimo jiné technický manažer společnosti Lallemand z Francie.
Základním předpokladem pro dlouhodobé skladování bez toho, aniž by docházelo k degradaci siláže je důkladné zakrytí a utěsnění silážního žlabu. Nejenže musí zabránit prostupování kyslíku do silážované hmoty, ale také zajistit mechanickou ochranu proti povětrnostním podmínkám. Právě tyto podmínky beze zbytku splňují plachty nové generace, které na trh dodává italská společnost 2Gamma.
„Jedná se fólie SealPlus, která je tvořena z devíti až jedenácti vrstev polyetylenu, přičemž střední etylenvinylalkoholová vrstva zabraňuje penetraci kyslíku. Současně je také posílena odolnost fólie proti UV záření. V nabídce máme několik variant bariérových plachet. V řadě SealPlus to je podkladová fólie o tloušťce 45 µm, kterou lze použít v kombinaci s běžnou polyetylenovou plachtou. Dále lehká a odolná fólii o tloušťce 90 µm, která se používá ideálně v kombinaci s ochrannou síťovinou, a konečně krycí plachtu o tloušťce 150 µm, jenž plně nahrazuje tradiční systém zakrývání ve dvou vrstvách. Vícevrstevnou krycí plachtu EcoSeven o tloušťce 120 µm lze použít v kombinaci se síťovinou, která zvyšuje její mechanickou odolnost. Všechny varianty se vyrábějí na míru podle požadavků zákazníka, přičemž šířka je od 4 do 64 m a délka od 25 do 300 m,“ oslovoval účastníky konference David Cervella.
Více se dočtete v některém z aktuálních čísel časopisu Náš chov a týdeníku Zemědělec.*
