Menu
e-shop
Vysoké letní teploty jsou pro konzervovaná krmiva nepřítelem číslo jedna. Siláž, která přes zimu vydržela bez problémů, se v červenci může kazit během hodin. Rizikovým obdobím pro aerobní stabilitu siláží jsou prakticky čtyři měsíce v roce (od května do srpna). Chovatelé by měli být ostražití od prvního dne, kdy teplota ve stáji přesáhne 23 °C. Čím dříve se začne teplota krmiva sledovat, tím dříve se problém zachytí, než se projeví na produkci mléka.
Aerobní stabilita fermentovaného krmiva je jeho schopnost udržet si kvalitu i po otevření silážního žlabu – tedy za přístupu vzduchu – po co nejdelší dobu a s co nejmenšími ztrátami živin.
Podstata problému spočívá v tom, co se děje při styku s kyslíkem po odkrytí plachty. Kvasinky a plísně, které přežily anaerobní fermentaci, se aktivují a začínají rozkládat organickou hmotu. Výsledkem je uvolňování tepla (siláž se zahřívá), s tím souvisí ztráty energie a sušiny, snížení chutnosti krmiva a v horších případech také tvorba mykotoxinů – jedovatých látek, které mohou poškodit zdraví zvířat i kvalitu mléka.
Při teplotách krmiva nad 40 °C navíc probíhají tzv. Maillardovy reakce, při nichž se aminokyseliny vážou na sacharidy a stávají se pro zvíře nestravitelnými. Z pohledu výživy to znamená nenahraditelnou ztrátu hodnotné bílkoviny.
Základní metodou laboratorního hodnocení je měření doby, za kterou teplota siláže – vystavené vzduchu při dané teplotě prostředí – vzroste o stanovenou hodnotu nad okolní teplotu. V literatuře se jako prahová hodnota uvádí nejčastěji 2 °C (přísnější kritérium) nebo 3 °C (mírnější), přičemž rozdíl v praxi není zásadní: jakmile se mikrobiální degradace nastartuje, teplota roste téměř exponenciálně a obě hodnoty jsou překročeny v krátkém sledu za sebou. Doba do dosažení tohoto prahu se vyjadřuje v hodinách a označuje se zkratkou AST (Aerobic Stability Time). Čím vyšší číslo, tím lépe. Jako orientační minimum se uvádí 168 hodin (7 dní), což přibližně odpovídá frekvenci odfrézování nové vrstvy siláže ze žlabu.
Laboratorní měření má svou hodnotu, ale nesimuluje reálné podmínky farmy. Proto se dnes stále více prosazuje měření přímo v provozu, pomocí teplotních datalogerů umísťovaných přímo do krmiva.
Aerobní stabilita siláží v letním období není záležitostí jednoho opatření, ale výsledkem celého řetězce rozhodnutí – od výběru přípravku při zakládání, přes technologii sklizně, až po správné nakládání se siláží v silážním žlabu a s TMR při zkrmování. Průběžné sledování teploty krmiva jednoduchými teplotními senzory umožňuje reagovat včas – dříve, než se problémy projeví na produkci mléka nebo zdraví stáda.
Pokud chcete aerobní nestabilitě porozumět, vědět, jak ji změřit a co udělat pro to, aby se siláž v létě co nejméně kazila, přečtěte si článek Ing. Radko Loučky, CSc. (Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Praha-Uhříněves), který vychází v červencovém čísle časopisu Náš chov.
